Chytrák a dva společníci

To nejlepší z Terence Hilla? To nejlepší z nového spaghetti duchu? To nej... To ne!?!!! Ne. Není to možné. Není možné, že muž, který stojí za takovou věcí, jako Pro pár dolarů, muž, který určil lidského sympatického a férového hrdinu, vše uzavřel takto. Ten muž si říká Sergio Leone. A ten muž u mne klesl pod bod mrazu. Toho muže neomlouvá, že propadl evidentní megalomanii, která zabila všechny jeho počiny po roce 1968. Není to způsobeno ničím takovým, jako snad pozdní výrobou. Ten muž snad ztratil veškerou morálku. Soucit. Všechno. Ten muž také vyhodil ze stoličky režiséra Damianiho a plně jej nahradil, ano, je to evidentní. V době, kdy se zjistilo, že tím pravým a jediným hrdinou je Terence Hill, skončila i éra spaghetti. A snadno zpracovatelní režiséři i scénáristé se modelu chopili, natáhli své sítě a pochytali libovolný počet lidí určených již navždy coby oběti. Oběti té nejmasovější šikany v dějinách kinematografie. Filmů dvojice Bud Spencer a Terence Hill. Terence Hill, hrdina, jenž většině z nás formoval celé dětství charakter. Bože, jak ti mám poděkovat, že ke mně se tyto výtvory dřív nedostaly?! Namachrovaný frajer a zajisté "alfa samec", s modrým pohledem ke zblití, charakterem podrazáckého úskočného masového vraha, odvahou své postavy obvykle někde v mínusu, přesto pravidelného vítěze. A teď se ptám: Proč jsme se celé ty roky snažili? Měli jsme evidentně sw rádi? Dělali jsme pro ně první poslední? Propůjčili jim nejen své obličeje a postavy, ale rovněž nesmírné snažení, nadšení, nejednu přeraženou kost a litry potu? A přece jsme to měli rádi. Kdo my? My, kaskadéři, my, kteří jsme tu byli od začátku a zasloužíme si úctu a obdiv. Ne, toho už se nám po roce 1970 téměř nedostane. Kulku mezi oči, naflusání do ksichtu a mravokárné poučení od hrdiny přitažlivého nacistického stylu. Toho jsme se dočkali!!! Přibere pár extra vtipných kamarádíčků, neodolatelné nápady, sebevědomí vyšší, než Mount Everest, připraví si něco, co by vám do toho ksichtu mohl naflusat a jde se na to, za doprovodu tak krásné hudby, která v kontextu tím víc bolí. Že tento model vymyslel duchovní otec sraček Barboni? Ano, jistě, ale byl to úspěšný nápad, proč se jej tedy nedržet? Protože jsem si Vás, mistře, vážila, a myslela jsem, že byste takhle nikdy neklesl. Kam zmizel smysl pro spravedlnost? Všichni ti stateční muži (i ženy), kteří kdy ve špagetách vystupovali a zasloužili si obdiv? Udupáni, rozmetáni, popliváni a před ponecháním napospas či usmrcení ujištěni, že Terence vítězí. On, a nikdo jiný. Ano, je to podobné jako Malý unavený Joe (samozřejmě s tím rozdílem, že tamto je hrozná legrace, takže lidi se nezabíjejí, pouze ztrapňují k smrti), je to jistě podobné, jako většina komedií Spencera a Hilla, které jsem v zájmu sebezáchovy dosud neviděla. Ale tohle bolí tím víc, že to Barboni netočil. Mám zmínit klady filmu, jako ubohého Klause Kinskiho? Benita Stefanelliho? Raimunda Harmstorfa? A mnoho dalších lidí, kteří sem zanáší důstojnost založenou na něčem jiném, než ponižování ostatních? Zmiňuji je. Za nikoho jiného nestojí to vydržet. A stejně to vydržet nelze. Ač oni a mnoho dalších hrdinů bez nároků na označení za herce či umělce by si zasloužili pět hvězdiček jen za to, že jsou schopni vedle takové kreatury vydržet, vůči filmu by to bylo nesmírně nespravedlivé, neb ten je ryzí hnůj. Ano, tak takhle to tedy dopadlo. Všechny ty roky SKUTEČNĚ VELICE A OPRAVDOVĚ MORÁLNÍHO žánru spaghetti westernu ukončili mávnutím proutku olezlí frajeři bez srdce, kterým nejde, než o prachy a šikanu ostatních, což falešně vydávají za morálku. A právě ti zůstali slavní dodnes. Proč?! Quien sabe... (12.07.2015) (méně) (více)