Opilí slávou

Tom DiCillo je podobně jako třeba Jim Jarmuschi symbolem americké nezávislé scény. Jeho filmy se dělí na dvě skupiny buď je žerete nebo vám jedno zkouknutí stačí. Já se řadím spíše do té druhé skupiny, neboť Opilí slávou už bych nejspíš podruhé vidět nemusel. Největším pozitivem celého filmu je Steve Buscemi, který opět předvádí skvělý charakterní výkon a role "profesionálního fotografa" mu padne jako ulitá. Největší dojem ve mne zanechala závěrečná scéna na červeném koberci, ani nevím proč, ale strašně moc se mi líbila. Jinak mi to přišlo spíše nudné, tudíž tři hvězdičky jsou odpovídající....... (26.10.2008)

Zajímavý příběh jednoho bezdomovce, paparazziho (vlastně ne, jen fotografa) a zpěvačky. Je krásné slyšet, že všichni jsme jenom lidi, nikdo nadřazený ani podřazený. Potěšilo mě množství Nikonů (Canon jsme všehovšudy zahlédla jen jednou a to v tlapách velmi nepříjemně vypadajícího člověka, takže je vše v pořádku...). Lehký nadprůměr. (24.01.2013)

8/10 - Tak tohle fakt můžu! Bez Steva Buscemiho by to sice bylo jen za slabé tři hvězdy, ale s ním je to silný nadprůměr. Mám prostě slabost pro nezávislé americké filmečky typu "Singles" i pro britské inteligentní komedie typu "Hudbu složil, slova napsal" a přijde mi, že Delirious jsou tak někde uprostřed. Mladý úleťák žijící na ulici se zamiluje do POPOVÉ (ne rockové, jak je uvedeno v oficiálním textu distributora) hvězdičky Kharmy, jeho cestu za štěstím mu však zkomplikuje kamarádství s egoistickým zneuznalým paparazzim Lesem Galantem. Konec už je sice přehnaný, ale stejně můžu říct, že film je inteligentní zábava třeba na nedělní podvečer. Doporučuji! (06.10.2008)

Tři lidi, tři osudy, všechny na nic. Jeden bezdomovec co si snaží polepšit a je rád za cokoli co se nabídne, jeden fotograf co se nazývá profesionálním fotografem a nechce uvěřit a slyšet, že je jen ubohej paparazzi a jedna popová hvězdička co se soudí s vlastníma rodičema o prachy. A co že je všechny nutí to dál zkoušet ? No přece jediná věc, kterou mají všichni společnou....... jsou opilí slávou. (05.10.2008)

Atmosféra filmů Toma DiCilla se nezmění, na to už sem si zvykl, ale tohle mi přišlo mírně podprůměrné . Ale zase tam ten Buscemi působí jako první pomoc. Celkově vzato slabý odvar předešlých filmových počinů a musím také podotknout, že kvalitativně jdou tyto filmy (myšleno chronologicky) pokaždé o malý stupínek dolů, škoda a oddech zároveň. Filmem rozhodně nic nezkazíte, ale bombu z nezavislého am. léta rozhodně nečekejte.... (16.11.2009)