Opilí slávou

Dramatická komedie jak paparazzi u sebe houmlesák nechal aby mu pomoh ke kariéře. Steve Buscemi jako ehm, profesionální fotograf a Michael Pitt jako bezďák se svym snem. Alison Lohman jako superstar taky měla něco do sebe. Celkově dost těžkej film k natočení, hlavně žárlivost se hraje těžko. Ale Steve to zvlád bravurně. Jinak já paparazzi nesnášim, nezajímá mě která rádobyhvězda se s kym vychrápala, kdo posadil auto na strom nebo kdo se ožral jako prase a zvracel ze třetího patra. Mně je to pumpička! A i když to neni lehkej job, jsou mi volný. Nicméně já jako režisér bych asi hodně koketoval se závěrečnou scénou. Že by Les Tobyho fakt zabil. Ale to už by pak byl jinej žánr. Nicméně mě právě ten konec trochu zklamal. (21.09.2009)

Celé mi to připadalo jako by to bylo natočeno někde v polovině 90tých let. Podle mne to o dva chlupy překročilo hranici mezi nezávislým, nízkorozpočtovým snímkem a nefalšovaným béčkem. Nudné, unylé a amatérské je tady všechno - herectví, kamera, střih, zvuk, scénář ... Masa předvídatelnosti a milionkrát použitých motivů se završí, když na konci Steve jde "vyfotit" pohledného houmlese a atmosféra "graduje" tím, že začnou znít úryvky rozhovorů. "Jsi paparazzi, jsi paparazzi". Nechápu, proč do toho chudák Buscemi lezl. (29.02.2008)

Mohlo to být takové převrácené Pretty woman, ale naštěstí to měl v pácu Tom DiCillo a je z toho bezvadný film o homelessáckém hezounovi a profesionálním paparazzi fotografovi. Kdybych to uměl a chtěl si rýpnout do soudobé "západní" komerční společnosti a do novodobého kastovního systému, udělám to takhle. (30.11.2008)

8/10 - Tak tohle fakt můžu! Bez Steva Buscemiho by to sice bylo jen za slabé tři hvězdy, ale s ním je to silný nadprůměr. Mám prostě slabost pro nezávislé americké filmečky typu "Singles" i pro britské inteligentní komedie typu "Hudbu složil, slova napsal" a přijde mi, že Delirious jsou tak někde uprostřed. Mladý úleťák žijící na ulici se zamiluje do POPOVÉ (ne rockové, jak je uvedeno v oficiálním textu distributora) hvězdičky Kharmy, jeho cestu za štěstím mu však zkomplikuje kamarádství s egoistickým zneuznalým paparazzim Lesem Galantem. Konec už je sice přehnaný, ale stejně můžu říct, že film je inteligentní zábava třeba na nedělní podvečer. Doporučuji! (06.10.2008)

Trochu mi tento film svou poetikou připomínal Celebrity Woodyho Allena. Navíc miluju břitký humor Steva Buscemiho a neodolatelně andělský výzor Michaela Pitta. Spolu to secvaklo stejně, jako ve filmu cvakaly spouště fotoaparátů paparazziů fotících béčkové hvězdičky. Je až s podivem, jak režisér DiCillo dokázal o něčem tak béčkovém natočit zcela nebéčkový film. (01.08.2010)