Po svatbě

Takmer dokonalá dráma. Príbeh si diváka pripúta hneď od začiatku, kedy nás dej zavedie do špinavých uličiek Indie, kde máme možnosť sledovať všadeprítomný hlad a špinu, prevažne u detí. Hlavná postava však vidí svetielko v temnote v podobe prísľubu peňazí od jedného dánskeho boháča. Znamená to však vrátiť sa do svojej vlasti a pretrpieť si tam pár dní. Hostiteľ ho pozve na svadbu svojej dcéry, kde sa všetko razom zmení a film sa preklopí do ťažkej, typicky severskej drámy. Na snímku sú jednoznačne najlepšie herecké výkony, nemyslím len Mikkelsenov, ale všetkých zúčastnených. Svoje emócie zahrali tak dokonale, žeby sa film dal pozerať aj bez slov, iba obrázky za doprovodu hudby. U hlavného hrdinu idú pozitívne pocity spolu s tými negatívnymi, nikdy nie zvlášť, a my máme možnosť sledovať jeho ťažký vnútorný boj a s napätím očakávať, ako to celé dopadne. Jednoducho nádhera, treba len vidieť. 89/100 (28.07.2014)

V úvodu filmu jsem byl krapet podezřívavý, zda mi snímek nenabídne citové vydírání skrz ty malé indické děti. Toho se mi sice dostalo, ale jen v malé a hlavně snesitelné míře. Pokud by si však někdo myslel, že ho s příletem hlavního hrdiny do studeného Dánska čeká odtažitá podívaná, přepočítal by se. Protože po svatbě (jak již předjímá sám název díla) totiž film teprve pořádně začíná a ty místy až drtivé emoční salvy asi nikoho chladným nenechají. Pravda, ústřední téma či zápletka nejsou zrovna moc originální, ale Susanne Bier se naštěstí obloukem vyhnula rutinnímu zpracování a zvláště z herců vymáčkla maximum. A tak s výjimkou možná až lehce překombinovaného „nálezu“ Anny po jejím návratu domů byl film sice několikrát na hraně, avšak pokaždé to ustál a nabídl člověku po citové stránce opravdu strhující a přitom dost přirozeně působící podívanou (já osobně si nejvíc užil setkání v hotelovém pokoji). Dojezd je pak znovu podobně jako začátek trochu slabší, nicméně ty poctivé 4* snímku moc rád dám. (09.09.2015)

Tak tu opět máme kontrast světů a hodnot, tentokrát na dánský způsob... a opět se manipuluje s city. Zlověstná mračna se stahují nad velkolepým sídlem Jørgenových, a přesto, že cosi nevysloveného kalí idylu úspěšných, napravený indický samaritán zde morálně ční jako káravě zdvižený prst až do doby, než bude přinucen pohrabat se v minulosti a aplikovat ji na budoucnost... Tak nevím, nějak na mě neplatily vypočítavé oční detaily, dramatické záběry vycpanin a vystouplé Mikkelsenovy lícní kosti, a nevím přesně, zda za tímto neúspěchem stojí pouze tyto výše zmíněné podpůrné prostředky, nebo i spolupracující faleš dialogů či telenovelový námět. (21.01.2013)

Inu, svět je malý a o náhody tu není nouze, jak by také ano, když... ale víte Vy co, přesvědčte se sám, náhodný čtenáři, já nebudu spoilerovat a Vy nebudete zklamán minimálně tím, že byste byl ochuzen o pointu. Avšak zaručuji se, že nebudete zklamán i samotnou projekcí. "Vikingové" se opět vytáhli: chcete-li konkrétně, třebas za svůj pozdější počin "Lepší svět" Oscarem oceněná režisérka Susanne Bier či prominentní dánský herec Mads Mikkelsen, nezapomínejme však i na Rolfa Lassgårda, ten svou úlohu vskutku procítil. Jmenovaní i mnozí další vpravdě servírují drama, které nenechá v klidu, chytne za srdíčko, jak se lidově říká, možná bych to zvládl říci i odborněji, erudovaněji, leč myslím, že je to zbytečně. Svůj prožitek bych lépe nevyjádřil, a i kdyby ano, nezáleželo by na tom, kdybyste si k filmu nenašel cestu. To je asi ve zkratce vše, co jsem Vám chtěl komentářem říct. 85% (28.09.2014)

Dánský majstrštyk o morálce... Nezáleží vůbec na pravděpodobnosti událostí, jichž je divák svědkem a ten ironický dialog o náhodě to jen podtrhuje. Tady se spíše má ukázat relativnost urychlených hodnotících soudů a nabourat klid moralistům. Postavy jednají pod absolutním drobnohledem kamery (oči, gesta), režisérka Susanne Bier toho však neužívá "dogmaticky", vždy pouze pro zdůraznění nevysloveného. V takové poloze je Mads Mikkelsen skvělý, protože jeho herectví staví na charismatu a odezírání z drobných nuancí. Možná překvapí, že není až tak suverénním hlavním hrdinou. Hybatelé příběhu jsou i jinde. Na tomto aspektu je nejlepší neustálé kladení překážek, které jsou výborně provázané. Když už máme pocit, že linka je rovná a děj někam spěje, tak se znovu naruší (a pokaždé naprosto přirozeně). Silná je i rytmika, protože mnohé pasáže nejsou zrovna lehce stravitelné a režisérka je ohromně kompenzuje ironickými oslavami (dalekosáhlý odkaz Festen) plnými energie. Pro tak myšlenkově bohatý snímek jsou možná určité vedlejší postavy, co mají "ošéfovat" humor, až příliš jalové. Vlastně ani ty momentky v Indii příliš neřeknou, ač je jejich nezaujatý dokumentarismus velice přesvědčivý. To jsou ale pouhé drobné nešvary perfektního filmu, který je zábavný i téměř cynicky krutý. A že končí jen mlhavě a napůl beru za velké plus. (07.02.2011)