Studio 60

Již několik týdnů byste mě každé úterý od deseti hodin večer mohli zastihnout před televizní obrazovkou, kterak hltám každé slovo každého z těch sympaťáků, jež mají podíl na vzniku zábavné šou pro každý páteční večer.___ Matt Albie píše skeče, naučil se spoléhat hlavně sám na sebe, ale postupně zjišťuje, že mít parťáky je taky fajn. Jordan McDeereová šéfuje celé televizní stanici NBS, převzala místo po „odejitém“ řediteli, který již nehodlal dále mlčet a právě nemlčení v některých momentech Jordan málem stojí místo. Danny Tripp je producentem Studia 60, asi jediná postava, která po deseti epizodách neukázala žádnou ze svých stinných stránek, zatím stále jenom rozdává dobré rady na všechny strany, což je taky fajn. Trojice Simon Stiles, Harriet Hayesová, Tom Jeter pak každý týden prezentuje to, co výše uvedeni stvořili a zafinancovali.___ Studio 60 přináší fascinující pohled do zákulisí natáčení tzv. sketch comedy show (pro což možná existuje český ekvivalent, ale nechci se pouštět na tenký led). Každá epizoda seriálu mapuje přípravu jedné epizody zmíněné fiktivní show a s tím související problémy, případně problémy vyvstanuvší teprve při živém (!) vysílání. V takových momentech se konverzační satira mění téměř v thriller (kupříkladu po zjištění, že právě odvysílaný skeč jeden člen z týmu scénáristů nejspíš od někoho okopíroval). Seriálu navzdory nepřetržité smršti vět neschází tempo, podpořené navíc famózními hereckými výkony, spoustou humoru a tu více, tu méně nápadnou kritikou masmédií.___ Dalo by se říct, že jsem o podobném typu seriálu již dlouho snil a možná právě proto nebudou mé nadšení sdílet jiní diváci, kterým to přijde moc ukecané a vlastně pořád o tom samém. Jednotlivé charaktery ve skutečnosti procházejí zajímavým vývojem, s každou další epizodou mi jsou sympatičtější a stále mám pocit, že moc dobře vím, proč se v daném okamžiku chovají tak, jak se chovají. Ač jinde Matthewa Perryho a Amandu Peet přijímám spíše vlažně, zde patří jejich postavy k mým nejoblíbenějším. Pravděpodobně půjde o zásluhu neskutečného scénáře Aarona Sorkina. Ani na okamžik nepřestává být vtipný, břitký, cynický, někdy i dojemný a hlavně vzbuzuje dojem, že moc dobře ví, o čem píše. Z jeho přístupu číší lehké pohrdání, zároveň však hluboký obdiv k práci těch, jenž nám přinášejí zábavu. Zde konkrétně těch posledních odvážných, přinášejících zábavu inteligentní a na úrovni. ___Camea přijalo několik notoricky známých tváří, Eli Wallachi (milá nostalgická pocta), John Goodman (typický nevadský soudce), Macy Gray, Sting, Jessica Simpson (hudební hosté Studia 60). Některé narážky si lépe vychutnají lidé znalejší americké televizní kultury, ale díky jejímu nepolevujícímu pronikání také do našich domácností, nejspíš nepochytíte jenom minimum. Co bych ještě napsal k tomuto snadno přehlédnutelnému, leč těžko přeslechnutelnému dítku NBC? Snad jen, abyste se nenechali odradit tím přívalem slov a zkusili sem tam nějaké i pochytit (všechny při jejich kadenci snad ani nelze). Dozvíte se spoustu zajímavých informací o tom, jak to chodí v takové obyčejné americké televizi, zasmějete se a jako bonus spoluprožijete osobní dramatu neodolatelných hrdinů – mimo objektivy kamer vcelku obyčejných lidí. Možná, pokud budete chtít. Určitě, pokud budete naladěni na stejnou notu a svět médií vám není lhostejný. 90% (09.07.2007) (méně) (více)