Hry bez hranic

Jedna z mála soutěží, kde si dospělí hrají jako děti a diváci v křeslech to akceptují a předou jako kočky. Entuziasmus Adamcové působil příjemně - vypadalo to, že má soutěž a lidi kolem ráda... Zjevně jí formát soutěže sedl. Když byla hostitelskou zemí H.B.H. ČR, dost jsem to prožíval a přišlo mi škoda, že naši tvůrci nevyvinuli takovou kreativitu, jako některé jiné země. Alespoň jsem měl ten pocit. Ale možná svou roli sehrál i rozpočet, který byl asi menší, než měly bohatší země. Docela mě mrzelo, když toto roztomilé bláznivé klání skončilo a H.B.H. přestali vysílat. (07.04.2012)

Když jsem byl malý, patřily Jeux sans Frontiéres mezi moje nejoblíbenější TV pořady. Když je začala loni ČT opakovat, nemohl jsem se dočkat, bohužel jsem byl značnou část repríz mimo, takže jsem je nestíhal. Naštěstí existuje internet, jak jsem ale zjistil, o prázdninách se vysílalo jenom asi 25 dílů a zbytek jaksi chybí, doufám, že to ČT naparaví a dovysílá i zbytek. Takovéhle soutěže v dnešní době chybí. Nova chce nasadit jakousi americkou kravinu na podobné téma, ale to už není tak roztomilé, tak pěkně zpracované a tak slušné, jako byly Hry bez hranic. (21.06.2011)

Nejlepší televizní soutěž,alespoň co já kráčím po tomto světě.Žádné hlasování podle sms,kdo vypadne a kdo ne.Žádní tragičtí zoufalci ve vyvolených nebo ve velkém bratrovi,žádná úžasná elegance,či hlas jak zvon,ale normální lidské dovednosti a fyzická zdatnost.A proč?Kvůli 10 miliónům?Těžko.Už jen díky těmhle pár faktům,díky kterým se nedívám na "moderní" soutěže,bych nejradši dal hvězdiček 10 a každou další navíc za každý díl,ve kterém vyhráli Češi.. =o) (26.06.2007)

Po Pevnosti Boyard moje druhá nejoblíbenější televizní soutěž. Jak já tam vždy fandil oranžovým Čechoslovákům a vždy jsem si přál, abych tam mohl stát po jejich boku. Jsem moc vděčný České Televizi za to, že je nedávno opakovaly. Kam se na Hry bez hranic a Fort Boyrd hrabou dnešní stupidní hry typu Wipeou --->100% (06.12.2011)

S nostalgií jsem uplynulé léto v nedělních ranních hodinách přilepen k dětskému kanálu ČT zhlédl reprízu ročníku 1993 a s odstupem dvaceti let jsem se kromě samotných her pobavil také tím, jak se celý pořad ukázal být prognostickým v následujících třech bodech. --- 1. Nárůst průměrného věku matek z pětadvaceti let v roce 1993 na třicet let nyní, jelikož časté a upřímně míněné dotazy Marcely Augustové na počet dětí našich sotva plnoletých členek týmu se nesetkávaly s velkým pochopením, protože proč si, Marcelo, pořídit dítě, když je konečně doba, kdy si můžeme hrát. --- 2. Osud Řecka v době, kdy v Evropě nebudou bez hranic jen hry, jelikož z deseti základních kol byl řecký tým osmkrát, a většinou s jasným odstupem, poslední, jednou předposlední a, pravda, jednou dokonce čtvrtý. --- 3. Přednostní zaměření Petra Vichnara coby sportovního komentátora na alpské lyžování místo hokeje, jelikož si se železnou pravidelností pletl při čtení časových ukazatelů minutu za sekundu a sekundu za setinu. (27.09.2014)