Hry bez hranic

S nostalgií jsem uplynulé léto v nedělních ranních hodinách přilepen k dětskému kanálu ČT zhlédl reprízu ročníku 1993 a s odstupem dvaceti let jsem se kromě samotných her pobavil také tím, jak se celý pořad ukázal být prognostickým v následujících třech bodech. --- 1. Nárůst průměrného věku matek z pětadvaceti let v roce 1993 na třicet let nyní, jelikož časté a upřímně míněné dotazy Marcely Augustové na počet dětí našich sotva plnoletých členek týmu se nesetkávaly s velkým pochopením, protože proč si, Marcelo, pořídit dítě, když je konečně doba, kdy si můžeme hrát. --- 2. Osud Řecka v době, kdy v Evropě nebudou bez hranic jen hry, jelikož z deseti základních kol byl řecký tým osmkrát, a většinou s jasným odstupem, poslední, jednou předposlední a, pravda, jednou dokonce čtvrtý. --- 3. Přednostní zaměření Petra Vichnara coby sportovního komentátora na alpské lyžování místo hokeje, jelikož si se železnou pravidelností pletl při čtení časových ukazatelů minutu za sekundu a sekundu za setinu. (27.09.2014)

Miloval jsem tuto mezinárodní soutěž a svého času jsem si nenechal ujít žádný díl. Dokonce se jeden z dílů odehrál i v našem malém městečku na Valašsku ve skanzenu (rok 1992). Mělo tu správnou šťávu, rozmanitost soutěží i krásné medailonky z daných států (měst). Ani dnes nedám na Hry bez hranic dopustit a co šlo, mám doma „soslé“. Takže v tomto případě dávám jasný plný počet hvězd… (10.01.2019)

Jako malý jsem to miloval a fandil naší zemi, ať to bylo Československo, Československá federativní republika, nebo už Česká republika. Dneska, když už mi dětství odešlo kamsi do dávných vzpomínek, jsou pro mě hry bez hranic často monotématickým pořadem s nevyváženými epizodami. Některé soutěže byly skvělé, jiné státy to s organizací měly velmi pofiderní. Přesto si ty tři slunce zaslouží. Alespoň z nostalgie. 65% (08.05.2021)

Jeden z nejlepších soutěžních pořadů typu Pevnost Boyard či Po stopách Xapatanu. Sledovat jsem to začal více až někdy v 90. letech, ale dodnes si pamatuji i díly bez české účasti. Můžu to vidět i po několikáté repríze a pořád to přináší moře zábavy. Jenom naše moderátorka Marcela Augustová to trochu přeháněla z optimismem :-) Jsme čtvrtí nejlepší v Evropě a to je pořád skvělé :)) (ze 4 týmů) (01.07.2010)

Z detstva som si to pamätal, že som niečo také pozeral ale nepamätal som si názov, nič, iba také útržky, že to bolo farebné :) a teraz ako dávajú reprízy na ČT tak som si na to všetko spomenul ako som sa pri tom vždy bavil a pozerám to aj teraz. Bol to zaujímavý, zábavný projekt, taký európsky predchodca ázijského Takeshiho hradu :) Škoda, že niečo také s multinárodnou účasťou neexistuje aj teraz. (80%) (29.07.2010)