28 týdnů poté

Úvodní scéna v nějaký chatě je kulervoucí. Postupem času je to ale čím dál více hloupější, sympaťáci umírají a nesympatický děti přežívaj, kamera není nic moc a chvilkama jsem se nudil . Brutalitou se tu ale na druhou stranu nešetří, akce je většinou povedená a má to celkem nabušenej soundtrack. I tak se ale najdou mnohem lepší horory z podobného ranku. (10.08.2009)

Anglická fotbalová liga si už asi nikdy finále ve Wembley nezahraje, zato Fresnadillova bych klidně nechal se na tomhle žánrovém písečku ještě chvíli vyblbnout. Atmosféra a hlavně samotný děj (jen těžko si jakákoliv z postav získá divákovy sympatie ve stejné míře, jako tomu bylo u Cilliana Murphyho) jsou tentokrát silně nevyvážené stránky v porovnání s prvním dílem. Pokud bych měl použít POMOvu stupnici napětí, tak prolog je za čistých 100, poté to ústavičně kolísá mezi 0 až 70 a končí na pěkně kulatých 80. Pokračování je to ale více než důstojné a ústřední melodie spolu s režisérovou zručností tomu dodává ten správný survival depresivní feeling. Palec nahoru, chci trojku. (02.06.2010)

Robert Carlyle jako člověk milující, ale přesto se silným pudem sebezáchovy a tedy schopen obětovat tu nejbližší osobu (konečně někdo, kdo se zachoval lidsky) ve velmi dobrém příběhu, kde jde ze zombíků skutečný strach, protože to jsou potvory zatraceně rychlé a krvelačné. To vše umocněno výbornou hudbou a slušnými herci a tak mi k dokonalosti chyběla jen poměrně nepřehledná akce. Mimochodem ať se mi nikdo nediví, že jsem těm povedeným dětem zrovna nefandila. (15.08.2007)

Stejný tým, jiný režisér (Boyle pouze jako producent). Stejná atmosféra. Stejná syrovost. Stejná hudba. A stejné chyby. Tedy chyba. Scénář. Pro způsob opětovného rozšíření nákazy se snad nemohlo najít horší řešení včetně několika oslích můstků a mostů. Navíc to uvažování ozbrojených vojáků je někdy velmi podivné, nemám rád, když z jednání postav čiší scenáristická manýra a ne uvěřitelné jednání příslušníka druhu homo sapiens. Snaha vyjádřit se k nasazení v jedné nejmenované středovýchodní a jedné nejmenované středoasijské zemi se sem popravdě moc nehodí. Naštěstí se všechny tyto nedostatky dají překousnout díky dobré režii, atmosféře a pár skvělým scénám: začátek, kosení vrtulí - to se za druhý světový opravdu dělalo, cesta metrem v absolutní tmě, bombardování Londýna napalmem. A hudba. Ale s lepším scénářem to mohlo být mnohem lepší.A taky bych rád, abych cca 5 minut před posledním záběrem tak jasně nechápal, jakou evropskou dominantu a v jaké souvislosti v něm uvidím. :) (18.05.2008)

Akčnější sourozenec o poznání uhlazenějších 28 DNÍ POTÉ nabízí především mnohem víc akce, víc záběrů na trhání lidských těl a jednu lahůdkovou scénu kde figuruje helikoptéra, hejno zombíků a vrtule. Obsazení se taktéž povedlo, od Roberta, po oba schopné dětské herce, ale i odstřelovač byl "cool" a doktorka naštěstí nebyla hysterická megera, ale vcelku sympatická osoba. Srovnávat s prvním dílem se moc dobře nedá, protože každý chtěl sdělit něco jiného a každému se to svým způsobem povedlo. A jak už tomu bylo i u 28 DNÍ POTÉ, i tady je film doplněn výborným soundtrackem a jeho mistrném zakomponování do obrazu. 80% (04.01.2009)