Recenze (1)
V 60.letech, kdy v Holywoodu frčely korektní komedie Blake Edwardse a natáčely se první bondovky, vzniknul v Indii Jewel Thief, který tyto dva žánry bravurně spojuje a k tomu přidá rozjuchaná hudební čísla (na IMDB je někdo označil jako "haunting", což může v překladu znamenat "chytlavý" stejně jako "přízračný". Nemohl to trefit lépe). Věci se mají tak, že hlavní hrdina a hlavní padouch jsou si k nerozeznání podobní, čehož využívají k tomu, aby se v průběhu děje vydávali jeden za druhého. Daří se jim to výborně a divák místy nemá tušení, kdo je kdo. Nepomáhá ani skupinka "bond-girl" krasavic, které jsou taky všechny stejné (ač je hrají různé herečky) a objevují se jednotlivě v různých neočekávaných situacích, zrovna ve chvílích, kdy už si myslíme, že jsme rozluštitli identitu hrdiny, který je zrovna na scéně. Většina filmu se natáčela v Gangtoku, hlavním městě tehdy ještě samostatného Sikkimu, takže děj je lemován krásnými záběry hor, do kterých se ovšem, aby to bylo dost buržoazní, tu a tam střihne pár shotů z bazénu luxusního hotelu. V závěru do děje vstupuje hypnóza (postavy se domnívají, že jsou někým jiným) a slepé náboje (postavy, které měly být mrtvé, mrtvé nejsou) a nakonec se ukáže, že je všechno úplně jinak. Ale ruku na srdce, to jsme mohli tak trochu čekat. Prostě psina. ()