Volání o pomoc

Sandlerův smutný klaun mi napřed se sluchátky a koloběžkou, stejně tak "kuřačka" u zubaře, přišli jako křeč, která "tu ještě nebyla", ale jak se to kulilo a přibývalo mlčenlivých proseb a krásných dušiček natahujících se po záchytném kruhu, doteků bolesti a talentu slyšet ... to volání a ... zkrátim to: Binder zabodoval, Sandler je borec a já jsem si krásně zabulela. (01.04.2008)

Patrně nejlepší a emocionálně nejsilnější reflexe 11. září v americkém filmu, jakou jsem měl možnost vidět. V malém, téměř komorním dramatu, schována kdesi v druhém plánu, probublávající v kolektivním podvědomí jako symptomy posttraumatického syndromu... Nemluvím teď vlastně i o jednotlivci?...O jednom z hlavních hrdinů filmu Volání o pomoc? Ano, obé se prolíná, obé lze zaměnit... O pomoc totiž volá nejenom hrdina - ovdovělý manžel a otec, jehož rodina seděla v uneseném letadle z Bostonu, ale také americká společnost. I ona trpí zjevně příznaky posttraumatického syndromu - je raněná, přišla o část sama sebe, dokonce o tu nejdůležitější, o vlastní pocit bezpečí a nezranitelnosti, s ní přišel strach a ten velmi změnil hierarchii uspokojování základních potřeb... Máme tu tedy zjevně zraněnou a traumatizovanou společnost, pozorujeme reakce a obranné mechanismy, které zranění samovolně nastartovalo, máme tu jednoho jejího symbolického zástupce a jeho podmíněný reflex vše ze svého vědomí vytěsnit, izolovat se od zraňující reality a pravdy, únik do světa zábavy, laciných, ale účinných drog a závislostí - hudby, počítačových her, rituálů... (,,Myslel jsem, že nemáš návykový sklony. To byla hláška večera, kámo. Jsi závislák...") O pomoc v tomhle filmu ale v podstatě volají všichni - zlomení rodiče, jež trápí skon dcery a vnoučat, černošský zubař Alan, který si nechce připustit přicházející stereotyp v dlouholetém manželství, zubařova nová pacientka, řešící nabídkou orálního sexu své dlouholeté trauma z nepodařeného partnerského svazku, zubařovi rodiče, otec, soužící a trápící se ve městě a matka zas stresovaná jím, mladá psychoterapeutka podléhající traumatickému světu svých pacientů... Celá společnost trpí problémy, na jejichž existenci k filmařské reflexi poukázal normotvorný pohled Americké krásy... Kořeny jsou hlubší, pracovně je nazvěme krizí západní materialisticky založené kultury, ale katalyzátor je jen jeden - teroristické útoky na Spojené státy... Volání o pomoc ... Nádherný a hluboký film, jehož poselství zůstává - Bylo to hrozné... Bolí to... Ale je třeba se otřepat, zapomenout a jít zase dál... V závěru mého komentáře nelze opominout herecké výkony téměř všech zúčastněných herců a hereček, nejvíce mne ale uchvátil Adam Sandler, kterého jsem doposud zvolna přehlížel maje ho zaškatulkovaného v nicneobjevujících komediálních rolích - ztvárněním Charlieho Finemana mi skutečně vyrazil dech... Zřejmě jde ve stopách Jima Carreyho pomalu v sobě objevující skutečný herecký talent... Neméně přesvědčivý a nenuceně šaramantní byl výkon Dona Cheadleho a velmi mě překvapila i menší role Liv Tyler, která uhrála na malé ploše opravdu velký part... Režisér Mike Binder skutečně zachytil soudobé volání o pomoc a svým výtečným snímkem pomohl k sebereflexi pacienta, který ještě možná neví o svém vážném stavu... Soudím, že tohle již není jen další z následovníků Americké krásy, to je svébytné a autentické Volání o pomoc... (31.10.2007)

Někdy jsem se upřímně dojal, jindy jsem se od srdce zasmál a sem tam jsem zůstal naprosto chladný ve vrcholných scénách. Nesmírně pochmurná atmosféra prolíná celý film a i když se hrdinové řehtají na maratonu filmů Mela Brookse a vy se smějete s nima, ta pachuť tragédie, která potkala jednoho z nich na jazyku zůstává. Adam Sandler se své role zhostil dle očekávání (vím že je dobrý herec), jako člověk vyrovnávající se s otřesnou osobní tragédií uzavřením se do sebe a vytěsněním nepříjemných myšlenek z paměti, je zcela uvěřitelný a celý film vás pohled na něj (s vědomím jeho osudu) bude rozesmutňovat. Škoda jen, že v nejsilnější scéně, když se vyzpovídá doktorovi, jsem mu to zrovna moc nevěřil, ale předpokládám, že za to může dabing, kdy dabér pološíleného člověka vylévající si s brekem své srdce kuňkal, jako kdyby zrovna žvejkal rohlík a sledoval grotesku. Naopak scéna, kdy Sandler vylíčí rodičům své ženy pocity jež zažívá každý den, je bravurní se vším všudy a považuji ji za vrchol filmu, kdy se společně s hlavní postavou dostanete na úplné dno, kde se zmítá člověk, který o všechno přišel. Sendlerovi po celý čas maximálně sekunduje Don Cheadle v roli bývalého spolužáka a přítele, kterému je Sandlera líto a chce mu pomoct. Ono je vlastně všem Sandlera líto a chtějí mu pomáhat, aniž by o pomoc volal! (09.11.2008)

Adam Sandler to má dnes ťažké. Teda, nie žeby sa mohol sťažovať - návštevnosť kín a príjmy sú stále veľmi slušné, a má aj početnú fanúšikovskú základňu. Podľa všeobecného názoru však kvalita jeho filmov upadá takmer exponenciálnou radou, a ani jeho komediálny talent už nie je, čo býval. Volání o pomoc je však niečo úplne iné. Tak za prvé - je to vážny film, v ktorom hrá Sandler vyštudovaného zubára, ktorý prišiel pri havárii lietadla o rodinu, uzavrel sa do seba, jeho mozog začal úplne potláčať nektoré spomienky a on začal žiť vo svojom vlastnom svete. Občas tu zužitkuje svoj (tu výborne pasujúci) humor, ale väčšina filmu je silne emocionálna a pomerne depresívna. Je vidieť, že aj on dokáže s pomocou skvelého štábu spraviť vynikajúci film, ktorý stojí za to. A nielen to - je zručne natočený a zrežírovaný, má výborné dialógy, silné emócie a skvelých hercov, ktorí sa perfektne dopĺňajú. Nebyť toho, že (i keď zriedkavo) miestami scenár zbytočne naťahuje , išiel by som do plného počtu. Takto len veľmi silné 4*, no filmu už tak nemám prakticky čo vytknúť. Pravdepodobne najlepší Sandlerov film vôbec. (18.12.2013)

Mike Binder natočil skvělé drama, na které jen tak nezapomenu a které ve mne zanechalo velký vnitřní pocit. Velice sugestivní pohled na člověka, kterému 11. září změnilo život, když přišel o celou svou rodinu a zanechal všeho na čem mu alespoň trochu záleželo. Don Cheadle nás o tom, že hrát umí přesvědčil už dávno. Adam Sandler zde předvádí zatím svůj životní výkon a doufám, že tímto každému dokázal, že je to skvělý herec. Zatím asi nejupřímější a nejsmutnější pohled na den, který otřásl celým světem. (04.12.2007)