Volání o pomoc

Sandlerovi role podivínů jdou báječně, až je ho pro komedie škoda. Po Andersonově Punch-Drunk Love, kde ho o zdravý rozum připravuje kupa sester je tu postava Charlieho Finemana, který naopak o všechny milované holky přišel. V zapomínání na tu bolest mu pomáhá hraní Shadow of the Colossus (předpokládám, že tuhle gamesku ještě nedohrál, protože pak by jeho depka byla ještě větší) a muzika do uší, která přehluší cokoliv, co nechce slyšet. Ale jednou se prostě musí Charlie rozpovídat .. (27.01.2013)

Scénář: Mike Binder .. Nerad vzpomínám. Na snímek Reign Over Me však budu, i proti této citaci, rád vzpomínat. Přinesl mi po čase opět skvěle vyváženou porci chytrého, lehkého humoru ve smutném, emocionálním dramatu. Alan Johnson je rodinným životem znuděný zubař. Jednoho dne potká starého přítele z dob studií, Charlie "ten jehož rodina byla v tom letadle" Finemana, který si od lidí a civilizace drží patřičný odstup. Při jeho prožitku se není moc co divit. Tihle dva, každý z jiných pohnutek, však obnoví své zaprášené přátelství… Zvláštní pojetí příběhu vycházející velice volně z amerického traumatu 9/11/01, který je tak důmyslně v pozadí, že Binder toho v žádném případě nezneužívá k prvoplánovému dojímaní. V popředí stojí především příběh dvou mužů, opírající se o to podstatné - herce. Vynikající Don Cheadle a „pitomec s grácii“ Adam Sandler jasně vévodí, i ve vedlejších rolích výbornému obsazení, přesto je Cheadle pořád o kus výše. K tomu Mike Binder vypráví skvěle. Pozvolně s lehkostí a realistickým přístupem což bývá v jistých případech výtka jménem „nuda,“ ale zde je maximálně progresivní směrem k emocemi nabitému finále, kdy jsem s úsměvem setřel slzu, a měl příjemně omamný pocit, což se mi už dlouhou dobu nestalo. Možná bych našel nějaké chyby (převážně v úvodu), ale všechny si stojí tak nepatrně v rohu, že na konečné vysoké hodnocení nemohou mít vliv. 95%. (28.10.2007)

Patrně nejlepší a emocionálně nejsilnější reflexe 11. září v americkém filmu, jakou jsem měl možnost vidět. V malém, téměř komorním dramatu, schována kdesi v druhém plánu, probublávající v kolektivním podvědomí jako symptomy posttraumatického syndromu... Nemluvím teď vlastně i o jednotlivci?...O jednom z hlavních hrdinů filmu Volání o pomoc? Ano, obé se prolíná, obé lze zaměnit... O pomoc totiž volá nejenom hrdina - ovdovělý manžel a otec, jehož rodina seděla v uneseném letadle z Bostonu, ale také americká společnost. I ona trpí zjevně příznaky posttraumatického syndromu - je raněná, přišla o část sama sebe, dokonce o tu nejdůležitější, o vlastní pocit bezpečí a nezranitelnosti, s ní přišel strach a ten velmi změnil hierarchii uspokojování základních potřeb... Máme tu tedy zjevně zraněnou a traumatizovanou společnost, pozorujeme reakce a obranné mechanismy, které zranění samovolně nastartovalo, máme tu jednoho jejího symbolického zástupce a jeho podmíněný reflex vše ze svého vědomí vytěsnit, izolovat se od zraňující reality a pravdy, únik do světa zábavy, laciných, ale účinných drog a závislostí - hudby, počítačových her, rituálů... (,,Myslel jsem, že nemáš návykový sklony. To byla hláška večera, kámo. Jsi závislák...") O pomoc v tomhle filmu ale v podstatě volají všichni - zlomení rodiče, jež trápí skon dcery a vnoučat, černošský zubař Alan, který si nechce připustit přicházející stereotyp v dlouholetém manželství, zubařova nová pacientka, řešící nabídkou orálního sexu své dlouholeté trauma z nepodařeného partnerského svazku, zubařovi rodiče, otec, soužící a trápící se ve městě a matka zas stresovaná jím, mladá psychoterapeutka podléhající traumatickému světu svých pacientů... Celá společnost trpí problémy, na jejichž existenci k filmařské reflexi poukázal normotvorný pohled Americké krásy... Kořeny jsou hlubší, pracovně je nazvěme krizí západní materialisticky založené kultury, ale katalyzátor je jen jeden - teroristické útoky na Spojené státy... Volání o pomoc ... Nádherný a hluboký film, jehož poselství zůstává - Bylo to hrozné... Bolí to... Ale je třeba se otřepat, zapomenout a jít zase dál... V závěru mého komentáře nelze opominout herecké výkony téměř všech zúčastněných herců a hereček, nejvíce mne ale uchvátil Adam Sandler, kterého jsem doposud zvolna přehlížel maje ho zaškatulkovaného v nicneobjevujících komediálních rolích - ztvárněním Charlieho Finemana mi skutečně vyrazil dech... Zřejmě jde ve stopách Jima Carreyho pomalu v sobě objevující skutečný herecký talent... Neméně přesvědčivý a nenuceně šaramantní byl výkon Dona Cheadleho a velmi mě překvapila i menší role Liv Tyler, která uhrála na malé ploše opravdu velký part... Režisér Mike Binder skutečně zachytil soudobé volání o pomoc a svým výtečným snímkem pomohl k sebereflexi pacienta, který ještě možná neví o svém vážném stavu... Soudím, že tohle již není jen další z následovníků Americké krásy, to je svébytné a autentické Volání o pomoc... (31.10.2007)

Mám dojem, jako bych viděla úplně jiný film než všichni ostatní...strhující drama?emocionálně nejsilnější film na tohle téma? Ale no tak! Kde? Já se celé dvě hodiny nudila a slzy na krajíčku jsem měla jedině když už jsem si myslela, že na to nevydržím koukat. Jistě, Sandler tu předvádí úplně něco jiného, než doposud. Ale mě zrovna neodrovnal a do svojí role se mi vůbec nehodil. Don je sympaťák a takového přítele bych uvítala taky, každopádně to celou dobu hrozně nudilo. Jen proto, že se film mírně týká 11.září nadhodnocovat nebudu. Ale koloběžka byla super, až pojedu do New Yorku, taky se s ní vydám na noční projížďky:)) (27.07.2012)

Z rozporuplných reakcí amerických kritiků lze poznat, jak moc jsou v USA na téma 11. září ve filmu citliví. Tady je ale útok použitý jen jako tragédie, kde jednomu z hrdinů zahynou žena s dětmi - mohla by tam být klidně autonehoda nebo "obyčejný" pád letadla a na děj by to nemělo vliv. Rozhodně si nemyslím, že by docházelo k exploataci bolestivého tématu, naopak Binder vypráví velice citlivě a vyhýbá se přílišnému tlačení na pilu. Herecké výkony jsou znamenité do jednoho - Sandlerem počínaje a Sutherlandem konče. Snad jen dějová linie s psychicky narušenou pacientkou (byť sama o sobě půvabná) trošku přebývá. (04.11.2007)