Margaret

,,MARGARET, SMUTNÍŠ NAD ZLATÝCH HÁJŮ OPADÁNÍM? O LISTY, JAKO O VĚCI LIDÍ, TY S MYŠLENÍM JASNÝM SE STARÁŠ. NEBO SE MÝLÍM? Ó! JAK SRDCE STÁRNE ZRAKY VYSTYDNOU DEN ZA DNEM, ANI POHLED NEUŠETŘÍ. AČKOLI SVĚTY BLEDÝCH DŘEVIN ULEHNOU, TY PŘEC BUDEŠ PLAKAT A VĚDĚTI PROČ…. Gerard Manley Hopkins“ /// Město plný lidí…. vnímám ty detaily (vážně, přísahám!), nádherně natočená trága (vážně, rejža má cit pro utrpení….), masturbující mamča (trvá to skoro 3 hodiny, tak co by tam asi mělo bejt….) a několik dalších celkem silných dialogových scén (ten co psal dialogy měl občas fakt kurevsky zajímavou múzu…). Jenže (skoro) celej film se nedokážu zbavit otázky: PROČ se na to vlastně dívám? (a už vůbec nevím, proč to takhle někdo točil…) Sled formálních událostí, plných puberťácký seberealizace holky, která touží po spojení (city vole, CITY!). Nenapíšu, že se Lisa chová jako kráva (nebudu plivat na Annu P., která mi nepřipadá roztomilá ani když si šlape po jazyku 3 hodiny, ale uznávám, že hrát umí) a už vůbec nebudu moralizovat. Mám totiž bejt součástí filmu, tak držím hubu a su… JAKEJ TO MÁ SMYSL? Asi ten, že jsem začal toužit po režisérský verzi o dýlce 90ti minut. Takový ty verzi bez okolních pičovin, nepodstatnejch scén (byť ze života) a bez touhy předvýst umění (čili Art). Protože, když ženská začne s buldočí vytrvalostí řešit problém (byť už je třeba dávno vyřešenej) a ještě ke všemu to má bejt správná věc – na tohle už ve svým věku 3 hodiny času nemám…. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Cože? Annu Pagin neodpanil upír? 2.) Chystám se někoho neúmyslně zabít. V Americe. (a pak se zažaluju a zároveň se budu obhajovat) 3.) Jsem totální kráva (teda aspoň se to o mě říká). 4.) Thx za titule ,,EvaShakii“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (21.07.2012)

Škoda, že som si nemohol pozrieť nezostrihanú verziu. V tejto bolo viditeľné, ako niektoré scény boli nasilu useknuté, čo bola škoda. Film je jeden veľký emočno - herecký koncert, kde kraľuje Anna Paquin. Prerod z uplne v pohode na uplne šialenú síce trvá pomerne dlho, ale stojí zato. Na konci, keď sa zamyslíte, máte chuť ju nakopať. ostatný herci na čele s Renom skvelý a vierohodní. A to je ďalšia vec, čo sa mi páčila. Scény boli miestami ako z reálu, nemal som pocit, že sledujem film. Dosť ma to nadchlo. Príbeh, aj keď chcel byť jednoduchý, bol prešpikovaný toľkými vetvami a gradáciou, že v konečnom dôsledku bola z toho plnohodnotná dráma. Fajn. Dokonca mi nevadila ani dlžka, čo som sám zo seba prekvapený. Silné 3 z 5 (10.10.2013)

Lisa (Anna Paquin) je dívka s problémy i potřebami obyčejné středoškolačky. Až do toho dne, kdy se stane svědkem dopravní nehody (kterou částečně sama zavinila), a ve které zemře kolemjdoucí žena. Od toho dne si Lisa začne více vážit života, začne více vnímat smrt a hlavně se bezhlavě vrhne do boje s dopravní společností, která odmítá za nehodu převzít vinu... Když píši tento komentář, tak vlastně stále ani nevím, jestli se mi tento film líbil nebo ne. Asi oboje zároveň - nejdřív mne vyděsila ta ukrutná délka, zvlášť když film obsahuje hromadu scén, ve kterých se nic neděje, nebo jsou "jen" vyplněny záběry na plnou či prázdnou ulici, zapadající slunce a tak podobně. Na druhé straně obsahuje také hromadu scén a náznaků příběhových linií, které zůstanou nedokončeny, spoustu otázek, které zůstanou jen vyřčeny (Lisa a její otec, Lisa a nový nápadník matky, Lisa a její přítel). A na třetí straně :) nosný příběh, který zpočátku vypadá docela zajímavě, než se dostane do stádia, kdy Lisa začne hysterčit (a A.Paquin v tom asi shledá zalíbení, neb v poslední půlhodině chytne hysterák asi osmkrát). Takže asi tak ... (16.01.2013)

Už od úvodních minut interesantní záležitost, která se zpočátku jeví jako řešení morální odpovědnosti a boj s vlastní ztrátou nevinnosti. Jakoby nestačila sama tragédie, za kterou je Lisa spoluzodpovědná, do mladé mysli se začínají vkrádat další, až dosud bezobrysové pocity, kterým by však hrany obrousil čas a dozrávání, jenže náhle je obnaženo vše, co mohlo počkat ve frontě přede dveřmi s nápisem "postupná řešení" a zmatená dívka na to neumí reagovat. Tím, že začne usilovat o nápravu a spravedlnost, chce podvědomě vrátit svůj život před osudnou nehodu, svou impulzivitu však nezvládá a černobílým viděním ubližuje svému okolí i sama sobě. Skvělou práci zde odvedla Anna Paquin a zvláštní, velkoměstská atmosféra, kterou cítím podobně, jen ji neumím pojmenovat - uliční záběry do anonymních tváří v davu umocňují pocity osamělosti a přesto, že jsou provázené uklidňující hudbou, vyznívají depresivně, naopak scény z divadla a především z opery mají povznášející a spojovací efekt až po závěrečnou, totálně osvobozující katarzi. Přeobsadit pan Lonergan skřehotavou spící pannu Jeannie Berlin a sama sebe v roli Lisina otce, pro kterého snad vzniklo úsloví "leze to z něj, jak z chlupatý deky", asi bych uvažovala i o plném hodnocení. (20.03.2013)

Nenápadné mistrovské dílo. ______ Menší metakritika. Margaret je často vytýkáno, že hlavní hrdinka je nesnesitelná kráva. Kromě toho, že takový názor prozrazuje neschopnost diváka vnímat film jinak než se prostě identifikovat s postavou, samotný film dává najevo, že nás nenutí s Lisou sympatizovat, nebo spíše že se plně nemusíme ztotožňovat s jejími postoji. Jak říká během jedné z hodin literatury profesor, kterého hraje Matthew Broderick: "Just because Shakespeare has one of his characters say something, doesn't mean he personally agrees with it." S Lisou Cohen nemusíme souhlasit, ale měli bychom být schopní se do ní vcítit: ztělesňuje horlivý idealismus mládí, nekonfrontovaný s životní zkušeností, a proto věřící ve změnu, ale zároveň také necitlivý vůči okolí. Film je o tom, že chtít "dělat dobro" nestačí a že tím lze napáchat i spoustu nechtěného zla, nebo přes všechnu snahu nedosáhnout cíle - a je taky o tom, že za impulzivní touhou konat dobro je často sobectví. Motivace Margaret si přitom musíme samí domýšlet a dlouhé zatajování jejích vlastních pocitů, které doopravdy řídí její jednání, je ve filmu zužitkováno v působivém emotivním závěru. Margaret je zároveň o problémech v komunikaci; o potížích, které nastávají při pokusu sblížit dva subjektivní pohledy na svět, nebo dokonce jen jednu událost. Tento motiv snímek spojuje i s vlivem umění na naše vnímání - policista se při výslechu po nehodě Lisy ptá na barvu semaforu a radí jí, aby si zkusila situaci vybavit jako by to byl film. Celý film je pak o tom, jak Lisa sebe i svět vidí optikou fikce - neustále vytváří dramatické okamžiky, konstruuje si svůj vlastní smyšlený svět bez ohledu na ostatní. Margaret (film pojmenovaný příznačně po básni, tedy po smyšlené poetické postavě) je ve svojí podstatě jednou velkou operou, mnohdy vypjatou, rozvleklou a poetizovanou. S tím souvisí i neopodstatněné výtky, které se objevily v recenzi na indiefilmu, a to vůči "poněkud afektivnímu a manýristickému hereckému projevu u vícera herců a někdy až přehnaným a zbytečným snahám povyšovat děj využíváním elitních uměleckých děl". Jak už jsem naznačil výše, operní a divadelní představení, do kterých ve filmu pravidelně vstupujeme a jednotlivé postavy v nich samy hrají, nebo je sledují, jsou právě velmi účelně usouvstažněny s příběhem Lisy, problémem subjektivity a rozdílů mezi hereckou a společenskou rolí, a katarzní funkcí umění. Jak jedna z (vedlejších) postav prohlásí v hádce s Lisou: "We are not all supporting characters to the drama of your amazing life!" Život skutečně není drama a my sami musíme nejprve stanout na místě ostatních, abychom je dokázali skutečně pochopit, ale potřebujeme umění, aby nám pomohlo prožít emoce - často nesouvisející s vlastním dílem, ale s naší osobní životní zkušeností. (27.10.2012)