Saxána a Lexikon kouzel

Přestože jsem samozřejmě o nesporných "kvalitách" druhé Saxany věděl dopředu, stejně mi to nedalo a dovolil jsem svému občasnému filmovému masochismu se naplno projevit. A ano, byl to teda zážitek. Sic už z trailerů a recenzí připraven na vše možné, stejně mě dokázaly některé věty, efekty či zvraty v příběhu překvapit. Tenhle film je zkrátka originál i na světové poměry. To, do jaké míry překračuje své meze v některých momentech nelogičnost a úroveň triků vzhledem k dnešní době, je něco skutečně nevídaného. Když si vzpomenu, jak měl tento film jít do kin nejprve v roce 2009 a neustále se odkládal, nedá mi to a stejně se musím vysmát tvrzení režiséra, že premiéra byla tolik natahována proto, aby byly triky "na světové úrovni". Ne, tohle si opravdu nevymýšlím. Zatraceně, tak špatné triky snad nebyly ani v osmdesátkových nebo devadesátkových filmech, tak jaká světová úroveň? Kam se poděly ty velký prachy, které měly být údajně utraceny právě za ty triky? To se opravdu tuneluje, kam se jen podívám? Jako ani bych se těm hochům nedivil, protože kdo by stál o to dělat triky k už tak dost zprasenému filmu, jakým právě druhá Saxana je? Dobře, možná by bylo konečně trochu od věci pozastavit se nad trochu objektivnější kritikou a napsat, co je tady špatně a dobře. Začnu tedy tím kratším na výčet, čímž jsou klady. Vyloženě kladem snímku mi přijdou úvodní titulky, jeden-dva trošku povedenější efekty a asi prvních deset minut, kde se film tváří ještě docela nevinně. Zápory: vše ostatní. Od té chvíle, kdy teta Irma vletí za svým bratrem na soud, jde film postupně (co postupně, zatraceně strmě) do sraček. Tyto sračky jsou tvořeny hned několika složkami, z nichž některé jsem už výše naznačil. První složka – herci. Dovolil bych si říct, že kromě Jiřiny Bohdalové v roli šíleně nadržené tety Irmy v růžovém župánku a papučkách, která se v průběhu celého filmu snaží sbalit co nejvíce chlapů (a to má bejt prý pohádka, pche!), tu snad nikdo nepředvádí něco, co by šlo s trochou nadsázky nazvat hereckým výkonem. Hlavní herečka malé Saxany je fakt vrcholově nesympatická, sousloví jako herecký přednes jí zřejmě neříká nic a opravdu je mi záhadou, z jakého důvodu byla právě ona vybrána do hlavní role... i když je pravda, že u tohohle filmu se snad nemůžu divit ničemu. Největším tragédem snímku bych si však dovolil vyhlásit Hrušínského, u něhož mám pocit, že se snažil tak trochu parodovat emoce Chucka Norrise. Jeho projev během situací, kdy zjistil, že se mu např. ztratila dcera, že se mu po dlouhé době konečně vrátila dcera nebo když si třeba nevěděl rady – u všech těchto situací své repliky odříkal prostě jedním tónem, nejlépe ještě v takovém superstrohém stylu: „Hm.” – „Tak jo.” – „Udělej něco.” Při takových situacích jsem si tak trochu nebyl jist, zda náhodou nemá ještě v plánu vypustit větu "mouchy, klidně si mě sežerte", ale to by byla vzhledem k jeho roli až příliš dlouhá replika, proto jsem tuhle myšlenku zahodil. Dobře, další věc hodná zmínění: ony propírané efekty. Myslím, že už o nich bylo řečeno jak mnou, tak ostatními vskutku mnoho, proto si jen dovolím ještě jednou povzdychnout nad jejich mizernou úrovní. Nejhorší jsou podle mě efekty ve chvílích, kdy spolu nějaké dvě CGI postavičky interagují, případně když je daná CGI postava přenesena do našeho reálného světa – v takových momentech jsem se zhrozeně odtahoval od obrazovky. Za třetí: nelogičnost v chování postav/příběhu. Myslím, že počet všelijakých nelogičností, jaké jsou v snímku předvedeny v celé své kráse, je na český film vskutku rekordní. To, že postavy ve filmu považují naprosto očividného hrocha stojícího na dvou za draka, je jen drobnost vzniklá zřejmě rozdílnou koncepcí scenáristů a výtvarníků, která si navzájem nesedla, i když – byl by takový problém pomocí postsynchronů nahradit slovo "drak" slovem "hroch", když daná bytost opravdu vypadá jak hroch? Dobře, nechám to ležet. Ale že jsou ve filmu setkání s kouzelnou bytostí a následná přenesení do kouzelného světa, respektive oživlé obrázky v knížce nebo třeba otočení vlaku o 180° ve vzduchu považována za úplně normální věci, které se nám snad podle představ tvůrců stávají den co den a nejsou vlastně nic neobvyklého, to opravdu neberu. Že stačí ve vlaku Českých drah (muhehe) jen drcnout do dveří a už z nich vypadnete ven (a venku narazíte jen tak náhodně na trpaslíka, s nímž se drezínou dostanete do kouzelné říše), že když se potkáte se svým příbuzným jen tak náhodně v jedné pohádkové říši, začínáte konverzaci úplně ležérním prohlášením: „Bože, tady je ale vzduch”, že když oživíte v kámen proměněnou příšerku, zeptáte se jí: „Kde jsi byl tak dlouho?”... vše v tomhle komentáři uvedené je v tomto filmu zjevně považováno za naprosto normální. No, ono je tam toho samozřejmě daleko více, ale tohle bylo takové to nejnezapomenutelnější, co jsem si teď vzpomněl. Myslím, že názor na to, jak hrozně šílený to je film, si prostě musíte udělat sami, protože takový zážitek se nedá tak úplně popsat sáhodlouhými souvětími. On je to film tak trochu podobně nehodnotitelný jako The Room nebo Turkish Star Wars, protože pokud se to bere s recesí a nejednou kapkou alkoholu v krvi, věřil bych, že se u toho dá i pětihvězdičkově pobavit. Za střízliva se to však i přes veškerou úctu k předchozí tvorbě pana Vorlíčka nedá ohodnotit jinak než odpadem. (19.06.2012) (méně) (více)