Funny Games USA

Jako nadýchaný ovocný koláč s bohatým zásypem a sladkou polevou, nad kterým se sbíhají sliny, ale jakmile se zakousnete, zjistíte, že se vůbec nerozplývá na jazyku, jak by se na první pohled mohlo zdát. Těsto je suché a sražené, chuti mdlé a nevýrazné. A stejné je to i s filmem. Haneke s divákem rozehrává zajímavou hru, ve které jasně dominuje výborná kamera a zvláštní intimní atmosféra (žádná hudba), tradičně skvělá je i Naomi Watts, všechno je tam, kde by mělo být. Ale ne tak, jak by mělo být. Dvojice pošuků, Pitt-Corbert, není příliš přesvědčivá, vcelku nevýrazná je i rodinka v ohrožení - víc ´sem se bál kreténů sedících za mnou, že na mě vysypou popcorn, než o nebohé terorizované -, no a druhé polovině tak nějak dojde dech úplně. Onen minimalismus začíná štvát, režie zbytečně tlačí na pilu, hraje si víc s divákem než s hrdiny a objevují se neuvěřitelné logické lapsy (a tím nemám zrovna na mysli dálkový ovladač). A ne, nezachrání to ani poslední desetiminutovka. (24.11.2008)

Zhruba hodinu a půl je to fakt výbornej thriller se skvělou atmosférou, plněj napětí a se zajímavejma záporákama, který ve mě co 5 minut vzbuzovali pocit, že bych jim musel rozmlátil hlavy tou golfovou holí a naopak Rothovi a Watts sem fandil, no Naomi trošku víc, když tam poskakovala v prádle, jenže to co se událo v závěrečných 20ti minutách, to fakt nemá s kvalitním thrillerem nic společnýho, už když MIchael Pitt občas mluví přímo do kamery, jakoby na diváka, tak mi to přišlo divný, ale to ještě nebylo nic proti tomu, co se odehraje na konci, to mě tak zdrtilo a zklamalo, že sem měl chuť odebrat minimálně 2 hvězdičky, i když takovýhle pocity film asi chtěl vyvolat a chtěl takhle asi působit a pohrát si takhle s divákem asi byl účel, ale to mě nezajímá, mě to přišlo debilní (05.06.2008)

Předchozí Funny Games jsem neměl možnost vidět, ale toto zpracování nabízí mnoho zásadních chyb, které nešli ignorovat. Obsazení záporáků a jejich chování bylo povedené, tak na druhou stranu, i když se obsazení obětí také povedlo, tak mě někdy jejich nelogické chování dost vytáčelo(hlavně ke konci). To je největší zápor filmu, jež mě díky tomu připadal závěr vtipný už kvůli tomu, že jsem při sledování nebojoval se záporáky, ale se scénáristy. Bohužel tento thriller řadím mezi podprůměrné filmy, takže hodnotím 2 hvězdičky… (07.03.2009)

Originál mě sice nasral (i když snad naplňoval tezi, že na skutečném násilí nic zábavného není), ale nedala se mu upřít až mučívá působivost. Americký remake spíš mučivě nudí, hrozivá autenticita se ztratila v překladu. Rozdíly oběma verzemi jsou minimální, někoho bude bavit hledat detaily, ale to Haneke neslyšel o Van Santově Psychu? Jako provokatér tentokrát přišel s křížkem po funuse (navíc prakticky o celé desetiletí). Funny Games U.S. považuju prostě jen za ztrátu času. P.S. Jak píše sám velký Bluntman, divák si přeje, aby viděl Naomi nahou. Sledovat ji poskakovat ve spodním prádle a obdivovat její krásné tělo je fajn, ale bije se to s pojetím originálu, kde jste s hrdiny opravdu byli ponižováni a mučeni. Při pohledu na svlékající se ženu jste se tehdy cítili trapně. (13.04.2008)

Nevídaná konzistencia strachu ale predovšetkým ligotavý punc dokonalosti. Nečudo toľkej averzie, kameramanova ruka je statická, vychutnáva si každú maličkosť a nesústredí sa na rýchlosť ale na prekvapivosť (schody, pes) či plynulosť (pozvolná kam. jazda). Osoby na hracej ploche (a že hrali ukážkovo) sa nepredierajú do stavov prevažne žiadaných a kde kto na tom môže stroskotať. A keď už ma prísť onen vytúžený vrchol zvratu, znenazdajky vystrelí ojeb par excellence zvaný "kurva, kde je ten ovládač?", ktorý za A: je proti srsti, za B: šmakuje, za C: je špinavým podpásovým úderom, za D: je obdivuhodnou experimentálnou vývrtkou. Nápoveda nepripadá do úvahy, pretože verdikt je z cela jasný..."Funny Games U.S.A." sú vším tým, čím nie je on (mudrlant znalí všetkých "už dávno objavených" fígľov) i ona (zľaknutá to nešťastníčka/"odborníčka" na nepotrebné filmy). Kritizujú nás všetkých. Mimochodom, "golfisti" by zaslúžili najskôr polámať všetky články prstov a potom pochovať zaživa, ale tá pohŕdavosť, netaktnosť a zákernosť akou mačka loví myš je vďaka zručnosti rakúskeho veterána nenormálne vzácna. "Potiaž nie je v tom jak sa vrátiť z paralelného sveta do skutočného, ale to jak medzi týmito dvoma svetmi komunikovať." (11.02.2010)