Funny Games USA

V každém člověku dřímá bestie, je jen na něm jestli ji probudí. Film neodbytný, stejně jako Peter a Paul. Film evokující, zneklidňující, naléhavý a alarmující(zpětný rychloposuv – osud jsme my sami – zapomeň na ruku shůry). Tady jsem poznala tu nejkrutější beznaděj. Jak se s tím vyrovnám? Netuším. Je 29. duben 2013 …tohle datum si zapamatuji – viděla jsem Funny Games USA. (02.05.2013)

Hanekeho originál som videl dávnejšie, no doteraz sa mi vždy zatají dych pri spomienke naň, ako na film, ktorý má možno najhnusnejšie a najnepríjemnejšie záporné postavy v medziach svojho žánru. A dával som len malú šancu, že remake môže tromfnúť svoj hnusne chladný a psychiku trýzniaci originál. A pritom sa dejom takmer vôbec nelíšia. To, čo som vyčítal tomu o desať rokov staršiemu filmu, Haneke pochopil a vylepšil presne to, čo bolo treba. V prvom rade sa pod zlepšenie kvality podpísali herci. V Amerike je predsa asi len lepší výber a Haneke si nemohol vybrať lepšie. Atmosféra bola na nevydržanie, takmer bez hudby, perfektne spracované dlhé scény bez strihu krájali napätím moju trpezlivosť. Ak by sa dala merať intenzita mrázu, ktorý mi počas filmu behal po tele, určite by padol svetový rekord. Všetko to vystihol môj pocit, keď sa Paulova tvár v samom závere, na začiatku titulok, objavila na celom plátne a ja som mal chuť naň napľuť. No a navyše, keby som ako divák originál nevidel, určite by som ho nepozeral s časovej blízkosti tohoto filmu, pre slabšie povahy je možné duševné poškodenie. Treba to zapiť nejakou ľahkou komédiou. 90%. (06.11.2008)

Originál jsem neviděl, nemůžu tudíž porovnávat, která verze je lepší, jestli je tahle zbytečná, jak mnoho uživatelů ve svých komentářích píše a kdesi cosi. Film se mi líbil a to tak, že hodně. Úvodní titulky: Rodinná idylka při cestě autem, náhle narušena na pozadí znějícím grindcorovým nářezem "Bonehead" od Naked City. Symbolicky tak naznačuje, že slunečný den se poněkud zamračí a nedopadne zrovna nejlépe. Dva borci ve slušivých bílých oblečcích (jakoby představovali čirou nevinnost) si poté přijdou jen vypůjčit pár vajec, vejce rozbijí, začnou být otravní a banální situace se z nevinné hry změní na zábavnou "nevinnou" hru. Motivace obou psychopatů nám po celou dobu zůstává skryta, takže divák vidí jen bezdůvodné týrání. Jak tu již někdo psal, oproti originálu je tento film obsazen hereckými hvězdami, pánská část osazenstva je především zvědava na Naomi Watts a její vnadné křivky. Kamera nám zaprvé při scéně odhalení tento pohled nenabídne a zadruhé její povadlé, pobledlé a potlučené tělo za to ani nestojí. Haneke si brutálně zahrává s divákem. Pomalu, někdy až neúměrně dlouho stupňuje násilí a napětí, nutí diváka zamýšlet se nad tím, co bude následovat, aby ho pak při scéně s ovladačem doslova znásilnil a dokončil nastolenou hru do "zdárného" konce. Inu, každý má v sobě malého nacistu. (25.08.2008)

Nažehlení kluci v bílých límečcích si přišli hrát...Michael Pitt si tuhle roli vyloženě užíval (ten klučina se pro tyhle role prostě narodil) a jeho chladný projev a výraz s člověkem nemálo zamává, proto je taky první polovina filmu nesmírně napínavá...ano, ve druhé polovině film trochu ztrácí, ale to se dá odpustit. Mimochodem, miluju vajíčka :) (23.01.2009)

Hanekemu se nedá upřít vysoká kreativita, provokativnost a znalost režisérského řemesla. Jeho Funny Games se dají hodnotit ze dvou hledisek. Po řemeslné stránce je to vysoce nadprůměrný kousek, který je výborně herecky obsazený a odehraný a který dokáže navodit atmosféru a napětí. Dlouhé záběry, přesný střih a práce kamery. Po stránce obsahové je to ovšem výrazně horší - po dlouhou dobu se film tváří jako napínavý thriller, ale čím dál víc se ukazuje, že jde jen o efektní a perverzní hru ani ne tak s jednou středostavovskou rodinkou na výletě, jako spíš s divákem. Minimálně od klíčové scény s televizním dálkovým ovladačem je jasné, že se divák nedívá na kriminální thriller, kde výsledek není předem znám, ale že šance obětí na únik byly od začátku nulové a z krvavé hry není úniku. Haneke nakonec selhává i jako provokatér, protože po velkém odhalení vlastně není co řešit a brutální hra se může ukončitjen jediným možným způsobem, a tak vlastně nudí. O násilí vypovídaly už jiné filmy, které byly podstatně kritičtější a zasáhly diváky mnohem hlouběji. To, že je násilí kruté, je banalita. Haneke nenatočil ani tak kritický film, jako spíš hříčku pro sadisty. Pravdou je, že díky pomalému tempu, určité rafinovanosti a kultivovanosti, kdy teror nesnímá naturalisticky, ale "cudně" ukazuje jen následky nebo zvukovou stopu násilí, osloví spíš intelektuálnější publikum a ne běžného popkornového diváka. Teror ve filmu spíš hypnoticky přitahuje a fascinuje, pocit převahy nad bezmocnými oběťmi je naprostý a nepřichází žádná katarze. Celkový dojem: 35 % za solidní řemeslo. (17.10.2008)