Funny Games USA

V každém člověku dřímá bestie, je jen na něm jestli ji probudí. Film neodbytný, stejně jako Peter a Paul. Film evokující, zneklidňující, naléhavý a alarmující(zpětný rychloposuv – osud jsme my sami – zapomeň na ruku shůry). Tady jsem poznala tu nejkrutější beznaděj. Jak se s tím vyrovnám? Netuším. Je 29. duben 2013 …tohle datum si zapamatuji – viděla jsem Funny Games USA. (02.05.2013)

Už se mi dlouho nestalo, že bych tři dny dumala, jak ohodnotit film.. A co je horší? Já se stále nedobrala konečného verdiktu. Funny Games U.S.A. je bezpochyby dost silný thriller s výbornými hereckými výkony, ale proč mě tam něco chybělo nebo naopak? Ale co? Mám rozporuplné pocity.. Na jednu stranu mě šíleně vadilo promlouvání psychopatů do kamery plus ovládač, ale na druhou stranu geniální nápad. Možná trochu nedotažený do konce a proto mi to kazilo výsledný dojem. Jenže pak vzpomenu na scénu se sendvičem nebo televizí a mrazí mě až na sedací soupravě mého těla. Jelikož se nemůžu rozhodnout a v dohledné době se na tom určitě nic nezmění, hodnotím zlatou střední cestou do odvolání, jest do druhé projekce.. Ten film si to zaslouží. (01.03.2010)

Sirotek evropského intelektualismu Haneke zrealizoval tenhle remake z prostého důvodu – chtěl protlačit své jméno a své filmy mezi Američany a obecně mezi jedince, kteří cokoliv non-english ignorují. To není výmysl, Haneke to sám přiznává v rozhovorech. Zvolil si Funny Games, protože nemají chybu a na rozdíl od Hanekeho ostatních děl fungují i v žánrově vděčnější úloze jako standardní psycho thriller, respektive slasher. Není podstatné se pídit po tom, v čem se liší originál od remaku (až na pár detailů v ničem, je to točený shot-by-shot) a který z nich je lepší. Lepší je ten, který vidí člověk první. (13.04.2008)

Film jsem viděl, aniž bych viděl jeho původní o deset let starší předlohu. No přišlo mi to takové polovičaté ... Herecké podání dvojice útočníků je absolutně dokonalé, k těm nemám nejmenších výhrad. Na druhé straně rodina se chová naprosto nereálně a nerealisticky. Po zastřelení dítěte by nikdo neměl šanci ještě nějak smysluplně jednat a propadl by šoku nebo se zbláznil či podobně. Od chvíle, kdy začne vraždění, jde film prostě drsně dolů a začíná svým protahováním nudit. Ohledně násilných scén, které nejsou většinou úplně vidět, bych si myslel že tvůrce reagoval spíše na možné cenzory. Osobně bych chtěl vidět Naomi Watts "frontal nudity" a nestydím se za to. Herecký výkon Tima Rotha byl podle mého úplně příšerný. Zajímavě podaný moderní exploťák, který mne bohužel nijak výrazně neoslovil (a to jsem do explotation žánru velký nadšenec!). Rodině jsem utrpení nevěřil, to byla asi hlavní chyba. V těchto filmech hraje strašně důležitou roli to, jak zahraje svoji roli utrpení oběť. Pokud jí to nevěřím, tak s ní mohou filmoví útočníci dělat co se jim zachce, ale mne to nechává prostě chladným a film mne nudí. Navíc u tohoto filmu 111 minut bylo moc. (31.12.2008)

Originál jsem neviděl, remake (i když s tímhle termínem je zde třeba zacházet malinko opatrněji než jinde) mě zliskal tak jak nejspíš měl. Cynický, krutý, opravdu ne k smíchu inspitující thriller, který vypadá podobně jako jeho američtí bratránci až do doby, kdy se poprvé postava otočí směrem k divákovi a položí mu otázku. Od té doby tušíte, že je něco špatně, přičemž jistotu získáte dlouho před závěrečnými titulky a přestože jsou už dnešní filmoví diváci připraveni čelit sebevětším zvěrstvům na obrazovce, tenhle má naději je (vás) velice (ne)příjemně překvapit. Herecké výkony jsou opravdu na úrovni, hudba většinu času příhodně absentuje a režie několikrát odvážně znudní, aby nechala přirozeněji dýchat emoce a zoufalství plynoucí ze situace. Odvážné, neotřelé, výborné. Na nejvyší hodnocení jsem to ale na první projekci necítil. 80% (08.10.2008)