Říše hraček

16.1.2011 ~ Nezměrná, ale vskutku nezměrná debilita epických rozměrů. Dustin Hoffman a Natalia Portman v něčem neuvěřitelném, neskutečném... Co Hollywood dokáže někdy vyplodit za sračku by se jeden vážně divil. ~ Pokouším se doopravdy dokoukat každou pitomost, která se mi dostane k oku, byť někdy přeskakuji v ději ve chvílích, kdy se má paže pokouší zmírnit muka, která mozek prožívá, umlácením nebohého mozku brutálně o stůl. A jen velmi, ale velmi malé, až stopové množství doslovných pííííčovin jednoduše nejsem sto dokoukat do konce a s úlevou film přesouvám do koše a lituji těch, kteří zůstávají a jejichž duše je zevnitř rozervávána na krvavé hnijící cáry, aniž by kdo dal své drahé polovičce znamení, že umírá, chřadne a v křesle kinosálu tleje při pomyšlení, že každou sekundou, po kterou se zůstává dívat na plátno, mizí mu před očima desítky až stovky jeho vlastních životů a mozkové buňky v houfech větších, než při stěhování národů, mizí konečky vlasů neznámo kam. Hlavně co nejdále od toho zvěrstva, kterému kdosi dal formu, zvuk, scénář, postavy a, bohužel, i distributora. ~ A to jsem se ještě ani ze setiny nevyřval z pocitu abnormálního, až intergalaktického zhnusení nad tím, že jsem tolik, TOLIK vzácných minut promrhal pokusy pochopit, jestli tohle režisér myslí vážně, nebo jsem se stal obětí jakéhosi pokusu o vymýcení obyvatel prostřednictvím monitorů v teplech jejich domovů. Ach, Hoffmane, Portman, imbecile Helme, udělali jste si u mě tedy kurva velkou negativní poznámku. Tfuj tajxl! ~ Měl to být rodinný fantasy komediální film o prazvláštním pánovi (vyšinutém Hoffmanovi, který by si zasloužil cvokhaus a nadopovat práškama), který už staletí vlastní hračkářství, kde jsou hračky živé, všechno kouzelné zde existuje a nic není nemožné. Prazvláštní pán zaměstnává prodavačku (ježiš, jak Portman sem extrémně nepasuje, děs), které má v plánu celý podnik předat. Kouzelnému hračkářství se to ale nelíbí a začne se bránit. Bůh ví proč se do toho prdí ještě účetní, který se sem nasáčkoval a na kouzla nevěří a malý klučina, který je pro změnu v baráku taky narvaný v kuse, stejně jako asi trilión dalších bezprizorných dětí, které jsou tu asi odkládány rodiči, když chtějí mít od dětí klid. ~ No a to je všechno. Jde tu o neskutečné, ale NESKUTEČNÉ lejno. Natalie i Dustin tu předvádějí kreace, že by jeden plakal, celé prostředí vypadá tak nepředstavitelně infantilně přeplácané až k zblití, ostatní postavy naprosto zbytečné, pohádkovost zmizela někde u sedmadvacátého frťana v pubu, kde se psal scénář a nefunguje tady nic. Jediné, co jsem ochoten připustit je, že je film velmi, ale velmi umělecký. Stejně jako drtivá většina těch nejvrcholověji nejumělečtějších děl z jakéhokoliv okruhu umění, je i tohle sračka, kterou můj mozek nechápe, nechce pochopit a já mu to nemám za zlé. Kdyby to mozek pochopil, nechci si ani představit, co všechno by se v lebkovně dělo. Nedokoukal jsem to, dal jsem tomu asi 40 minut i s přeskoky v ději, ale nešlo to. A masochista zase nejsem. Tfuj tajxl! (28.04.2013) (méně) (více)