Moje borůvkové noci

Nie je to az tak prazdne vykradanie seba sameho ako u Kima s Breath, ale horka pachut na jazyku ostava aj po "skonzumovani" a krasne obrazy vyzeraju u Wonga tentokrat gycovejsie ako kedykolvek predtym. Kto nevidel jeho predchadzajucu tvorbu, pravdepodobne zakusi jeden z najchutnejsich blueberry pie. Ostatni si iba smutne povzdychnu, ze predavat dvojdnovy kolac ako prave cerstvo napeceny, sa nerobi. Jeho chut je uz iba pomalo sublimujucim vyparom toho neopisatelne krasneho a melancholickeho, co HK kucharik vedel dakedy znamenite piect. PS pre zvieratko za plotom: Royston mal zial pravdu :( 5/10 (18.02.2008)

Kar wai Wong vyvoláva vďaka svojmu menu a hereckému obsadeniu vysoké očakávania. Keďže poznám dva jeho ázijské filmy, žiadne očakávania som nemal. Napriek tomu mal film ničím neupútal. Žiadne silné myšlienky (aj keď sa tak tvári), žiadna katarzia, žiadna scenáristická logika. Toto je typ filmu, pri ktorom musíte rozprávať v spoločnosti, že sa vám páčil, inak si o vás budú myslieť, že pozeráte iba blockbustere. Tak spoznáte pseudointelektuálov. Bavil som sa viac menej iba hviezdnou účasťou. VIDENÉ ZNOVA: Aj by som dal tri hviezdy, je to celkom príjemné, ale keď je dramatickou potrebou hlavnej postavy kúpa ojazdeného auta a režijný štýl, využívajúci pri každej scéne trhané spomalovačky, pripomína príjazd rútiaceho sa vlaku v akčných filmoch Tonyho Scotta, tak sa k tomu neodhodlám. Sympatická myšlienka mala byť podaná výstižnejšou formou. (17.09.2012)

Nemůžu na borůvkové noci přestat myslet, pořád vzpomínám na Stvořeni pro lásku i na 2046 a vidim v tom spojení, rukopis se nezapře a já uvažuju i o pětce, ale na tu bych je musela sjet ještě jednou. Každopádně, když jsem na to pozdě v noci koukala, tak se ve mně rozhostil takovej pocit, jako kdybych byla na drogách nebo co, neumim to moc popsat. Že je to vlastně banalita, jsem si pod vlivem očarujícího vizuálu, hypnotické hudby a průzračné Norah odmítala připustit. I ta myšlenka ... že abychom něco seznali jako šťastný nález, musíme to napřed na chvilku opustit ... jinak máme pocit, že bychom o něco podstatného přišli. A přišli. Díky za tu chuťovou kompozici, těším se napříště. (22.06.2008)

Ach! Nevím čím začít. Tento film se mi líbí, svým poetickým názvem počínaje a tím nejkrásnějším filmových polibkem konče. Sledovat Elizabeth při její malé cestě životem a po státech, se mi tolik líbilo, že slovy to říci prostě neumím. V každém kousku tohoto filmu na mě dýchala jakási hřejivost a laskavost. Doplňovala to neskutečně nádherná hudba Norah Jones a Cat power. Na scénu, kdy mává Natalie ze svého auta Norah a hraje k tomu píseň Gustava Santaolalla se mi vtiskla, pokud ne na celý život, tak na hodně dlouho rozhodně ano (po dvanácti letech apdejtuji a můžu s čistým svědomím říct, že tuto scénu si pořád pamatuji, jako kdybych film poprvé viděla včera). Dear Jeremy, in the last few days, I´ve been learning to not trust people and I´m glad I failed. Sometimes we depend on other people as mirror to define us and tell us who we are. And each reflection makes me like myself a little more. Elizabeth (10.05.2009)

Stoji za zhlednuti pro lidi, kteri maji radi Weisz, Portman a Lawa. Jinak me ale styl pana Wonga nebavi, tam, kde je jen zpevacka (zduraznuji zpevacka, ne herecka) Norah, tak divak postupne usina, a cele mi to prijde vubec prehnane. Och, rozesel se s ni pritel a ona hleda smysl sveho zivota. Cele je to tak poeticke a duchaplne, ze? No...tyhlety psychologicky slataniny (omlouvam se tem, kterym se to libilo) bohuzel nejsou pro me... (12.03.2008)