Moje borůvkové noci

Tenhle film možná ničím až tak moc nevyniká (ok, nebudu křivdit Natalii Portman - její postava tam byla nejspíš nejzajímavější), ale každopádně, ta noční setkání u borůvkového koláče byla moc pěkná a tak nějak lyrická. Kéž by mi nějaký kluk taky s takovou radostí naservíroval borůvkový koláč a pak se stejnou radostí sledoval, jak ho jím. Hehe :P ~(3,0★)~ (01.05.2013)

Také se Vám stává, že nemůžete v noci spát? Stejný problém má i Elizabeth, před kterou ční obrovská kopice nevyřešených odpovědí, na něž neustále klade otázky. Dosud se nevyrovnala z rozpadu dlouhotrvajícího milostného vztahu a její nitro prožívá ochromení. Jak jen se s nastalým chaosem vypořádat? Odcestovat a nechat vše za sebou? Zapomenout? Cesty je svedly, když byli na dně. Nejdřív prohodili pár slov, potom vět a nakonec celá souvětí… Nabalují se, až tvoří dokonalou pavučinku, která jim proplete osudy. Oba zhrzení, oba osamělí, smutní, jen těšící se na další návštěvu, kdy se zase posunou o kousek dál v roli objevování svých srdcí. Tón udáván vůní sladkého borůvkového koláče se zmrzlinou, který obměkčí nejednoho. Jsou si tolik podobní, hledají, tápou, chtěli by milovat a být milováni, ale jak dlouho ještě budou čekat, než přebolí zklamání, které utrpěli? Noc změní se v den, Elizabeth utíká. Na své cestě poznává tolik odlišných charakterů, skrze ně se učí poznávat samu sebe. Je jen němý pozorovatel lidských osudů, je svědkem nenávisti, hlouposti a zjišťuje, jak si lidé neváží bytostí, které milují. Berou je jako samozřejmost, ale když je ztratí, je pozdě a oni zjistí, že jim ani nevyjádřili své pocity, naposledy jim nevěnovali slůvka útěchy a porozumění. Procestuje celou zemi, aby zjistila, pro koho její srdce bije… Krásný příběh lásky, plný něhy, nádherných záběrů jak už zpomalenýcch (které mi zpočátku vadily, ale u nichž jsem ráda zjišťovala, kterým směrem nás chce režisér ubírat), nemluvě o snímání prostředí kavárny zpoza prosklených výloh. Pozadí prokresluje jemná, ničím nerušící hudba unášena v rytmu folku, na níž se podílela sama Norah Jones, Cat Power nebo Ry Cooder. Nechte se unést a zabředněte do světa symboliky… (20.05.2008)

Stoji za zhlednuti pro lidi, kteri maji radi Weisz, Portman a Lawa. Jinak me ale styl pana Wonga nebavi, tam, kde je jen zpevacka (zduraznuji zpevacka, ne herecka) Norah, tak divak postupne usina, a cele mi to prijde vubec prehnane. Och, rozesel se s ni pritel a ona hleda smysl sveho zivota. Cele je to tak poeticke a duchaplne, ze? No...tyhlety psychologicky slataniny (omlouvam se tem, kterym se to libilo) bohuzel nejsou pro me... (12.03.2008)

Je to nuda; děj nemá spád. Začátek filmu, zápletka, pak se jakoby musí hodinu a půl odehrávat víceméně nezajímavý příběh, aby se děj mohl vrátit zpět na začátek a bylo možné celý snímek ukončit rádoby happy-endem. S hereckými výkony nemám problém, Natalie Portman byla nejsvětlejším místem filmu, kdy jsem se chvíli i bavil. Ale sebelepší herecký výkon nevylepší nezáživný scénář. (14.06.2008)

Ach! Nevím čím začít. Tento film se mi líbí, svým poetickým názvem počínaje a tím nejkrásnějším filmových polibkem konče. Sledovat Elizabeth při její malé cestě životem a po státech, se mi tolik líbilo, že slovy to říci prostě neumím. V každém kousku tohoto filmu na mě dýchala jakási hřejivost a laskavost. Doplňovala to neskutečně nádherná hudba Norah Jones a Cat power. Na scénu, kdy mává Natalie ze svého auta Norah a hraje k tomu píseň Gustava Santaolalla se mi vtiskla, pokud ne na celý život, tak na hodně dlouho rozhodně ano (po dvanácti letech apdejtuji a můžu s čistým svědomím říct, že tuto scénu si pořád pamatuji, jako kdybych film poprvé viděla včera). Dear Jeremy, in the last few days, I´ve been learning to not trust people and I´m glad I failed. Sometimes we depend on other people as mirror to define us and tell us who we are. And each reflection makes me like myself a little more. Elizabeth (10.05.2009)