Východní přísliby

Priznávam, že najväčšou odmenou - za ten doslovný nechutný masaker v jednotlivých scénach, ktorý som musela pretrpieť - pre mňa bola prítomnosť Vigga Mortensena. Tento film čo ako spracúva stokrát obohratú tému organizovaného zločinu v Rusku, surovosti a nechutnosti najhrubšieho zrna, vsádza najmä na herecké výkony a charizma Mortensena, ktorý pre mňa osobne predvádza najlepší výkon vo svojej kariére, ma prinútila pridať jednu osobnú *. Aj keď sa zdá, že v ruskom klane vládne iba brutalita, tak práve Viggo sa po čase javí ako ten posledný z nepoškvrnených. A Naomi Watts je skvelá, film je temný a občas nepríjemne brnká na nervy. Čakala som niečo horšie, ale bola som príjemne prekvapená. (01.05.2010)

"Držte se dál od lidí jako jsem já." Je až pozoruhodné, s jakou přesvědčivostí dokáží Američan, Němec a Francouz ztvárnit trojlístek ruských mafiánů. Přízvuk, výslovnost, vzhled, chování; prostě neznat Vigga odjinud a potkat ho během natáčení v ruském baru jako několik místních, věřím, že k té mafii nemá skutečně daleko :-) Hlavně Cronenberg ale znovu ukazuje, že pro syrové komorní osobitě pojaté gangsterky (v celém filmu například nezazní ani jeden výstřel ze zbraně) se zajímavě se vyvíjející hlavní postavou, má jednoduše cit. Právě osobitost a cit je taky z Východních příslibů cítit nejvíc. Ať už z toho budete mít dojmy jakékoliv, chladnými vás, narozdíl od precizně bez přešlapu natočeného Amerického gangstera, rozhodně nenechají. (05.03.2008)

Zrovna ve chvíli, kdy už jsem myslel, že mám Cronenberga přečteného a ne úplně příznivě naladěného směrem k mému vkusu, přijde takováhle pecka. Zatímco v Dějinách násilí se gangsterky jen dotkl a celý příběh balil do chvílemi nevěrohodného osobního dramatu, Přísliby už jsou zcela jiná káva. Jejich nijak složitý a přesto dostatečně prokreslený příběh ukáže jak komplikovaný osobní život Anny, tak i hierarchii jednoho společenství, kde se mluví s velmi výrazným přízvukem a potichu se zadávají špinavé příkazy. Díky Mortensenovu dokonalému výkonu se divák z onoho zlého a mrazivého světa ani na minutu nedostane. (07.02.2008)

Velmi slušná filmová studie zvyklostí, poměrů a rituálů v ruskojazyčné mafii působící v londýnské diaspoře... David Cronenberg měl vždy obsesi z násilí, přestal ho však zkoumat v jeho patologické podstatě (zjevné v jeho dřívějších filmech) a ve svém uměleckém i duševním vývoji se posunul k zkoumání násilí u člověka, pohybujícího se v mezní situaci. Stejně jako v Dějinách násilí i ve Východních příslibech je onou mezní situací patriarchální společenství mafie, nyní však specifické svým místem původu - ruská mafie Vory v zakoně a konkrétně její londýnská odnož. Hned zpočátku je proti tomuto světu exponována v kontrastu životní situace mladé zdravotní sestry, naturalizované Rusky, která již však přišla o své původní kořeny i jazyk, a je vlastně zosobněním obyčejných lidí (což je přímo ve filmu několikrát zmiňováno). Iluzi obyčejného slušného člověka zdárně kolem sebe vytváří i hlava celé mafiánské rodiny, na první pohled slušný, spořádaný a vážený postarší hoteliér (s dokonale matoucí tváří Armina Mueller-Stahla). Skutečnost ovšem vypadá jinak, stejně jako v případě jeho řidiče, na první pohled bezcitného a chladnokrevného zabijáka, který v sobě ale skrývá stopu humanity. Takto rozehraný příběh si v sobě nese ještě spoustu dalších rozehraných tajemství a dějových překvapení, zachovává si však žánrovou morální tenzi a typickou relativizaci běžných etických zvyklostí. Za zmínku stojí typicky Cronenbergovská explicitnost a popisnost násilných scén, vyvedená v naturalistických detailech, jakož i důraz na symboliku a rituály (tetování, iniciační obřad...) uvnitř voronské mafie. Stejně tak Cronenbergovsky dokonalá mizanscéna a režijní lehkost, s jakou posouvá vpřed své vyprávění, navíc s několika silnými momenty (scéna v sauně, odklízení mrtvoly...). Pod jeho vedením rozkvétá i potenciál ústředního hereckého tria - Viggo Mortensen (úžasná řeč těla, tolik v kontrastu s podprůměrnými pseudohvězdami béčkových akčních filmů), Armin Mueller-Stahl i Naomi Watts předvádějí bravurní výkony... Velmi silný, byť v podstatě komorní, thriller, v něm rezonuje mnohé, třeba i velmi slušná ruština... (12.01.2008)

Vánoce, Vánoce přicházejí a v prosincovém Londýně se chystá vraždění neviňátka, jehož buclaté prstíky novorozence mají nečekanou spojitost se zdánlivě obyčejnými obyvateli zdánlivě obyčejné ruské restaurace. A zdánlivě obyčejná porodní asistentka, spalovaná touhou držet na rukou dítě pro změnu vlastní, se zaplete do pohádky o nevinné princezně v hodně temném lese. Cronenbergovu tvorbu příliš neznám (pokorně klopím hlavu a očekávám trest za vetření se do hájemství filmových znalců), ale tenhle lákavý boršč, obsahující přesně vyvážený podíl masa, křupavé zeleniny i smetany, je víc než lákavou pozvánkou k dalším stolům rejžovy kuchyně. A pokud jde o šéfkuchařovy asistenty - Aragorn je zaplaťvalar mrtev a král se vrátil, protože pro to, co předvádí Viggo Mortensen, je ožvýkané spojení herecký koncert slaboučky nevýstižné, mistr ztotožnění se s postavou si omotal celý ten orchestr kolem potetovaného malíčku, laskavý dědeček Armina Muehler-Stahla se lusknutím prstů stává perníkovým dědkem měnícím nevinné dívenky v maso a krev, Vincent Cassell rozehrává svého Kyrilla tak, že to, z čeho by slabší herec udělal parodii na zločinecké kreatury, je v jeho podání plnohodnotná a fascinující postava, akorát Naomi Watts nejenže zaostává za pány o několik koňských délek, oni ji do toho dostihu totiž vůbec nepřihlásili, ale neubráním se dojmu, že jde o záměr, aby ta labutí běloba kontra mafiánská říše vlků vynikla tím víc. Při pohledu na údiv některých pánů nad borščem skutečným musím pobaveně zkonstatovat, že je vidět, že se ke sporáku v životě nepřiblížili, mně jeho filmová varianta přišla k hodně velké chuti a co se týče toho smetanového milostného přídavku, tak se, myšičko moje milá, neboj, zvláštní osoby, které si takhle představují romantiku, jsme tady přinejmenším dvě. Jeden z filmů roku - ač úředně loňského a při vší letošní konkurenci. (19.12.2008)