Youth Without Youth

Mládí bez mládí je sice s velkou pravděpodobností niterným filmem Francise Forda Coppoly, ale co je to platné? Coppola je výjimečným vypravěčem, ale není psychologem, ani filozofem a nepovažuji ho ani za umělce. Mládí bez mládí se jeví ve svém celku spíše jako úlitba moderním životním trendům, aktuálnímu společenskému vkusu, západní fascinaci východním náboženstvím a mysticismem a jako potřeba sdělit moudrost vlastních zkušeností a pocitů. Mircea Eliade byl religionista, literát, erotoman a fašista. Snad lze pro něj použít i termín filozof, byť bylo jeho myslitelské období pod věčným a vděčným vlivem Friedricha Nietzscheho, který zase vycházel z Arthura Schopenhauera. A tak nepřekvapí dualismus a reinkarnace. Svět jako představa, svět jako vůle, podstata člověka nezávisí na myšlení, svět je alogický, láska je iluze k rozmnožování, nekonečná vůle naráží na omezené naplnění, bolest je skutečnou realitou života, slast a štěstí jsou negativním stavem bytí bez přítomnosti bolesti, umění je estetickou útěchou života, niterné popření vůle je etickým vykoupením světa, život ve lži po smrti Boha, velikost řeckého duchu, zprofanovaný pojem nadčlověk, titanismus a zakořeněné morální rozpory. Neznám literární předlohu Mládí bez mládí a nedokáži posoudit, zda Coppola správně pochopil posvátnost, chaos a kosmos, či jen udělal ústupky tendencím a západním myšlenkovým principům postoje k východní mystice ducha. Knihu Mýtus o věčném návratu od Mircea Eliadeho lze ovšem k hloubavému čtení doporučit! A nejen ji. Hlavní postavou Coppolova uhranutí mysli vznešeností filozofie a východním mysticismem je Dominic Matei (velmi zajímavý Tim Roth), rumunský profesor lingvistiky. Pohrává se s časem, využívají se protiklady a kontrasty, zajímá se o dualismus i dvojznačnost, zkoumá lidskou duši i její věčný zápas s tělesností, pozorují se zářezy do prostoru, mění se pozice, hemží se s podstatou a hledají se nové prostory k pochopení i uchopení. Láska je potřebou i obětí, bolest je inspirací, uspokojení je slabostí i nejpřirozenějším postojem. V Coppolových rukách režiséra je kladen důraz na efektivní formu vyprávění a je nadřazena duchu i metafyzické podstatě. Hlavní ženskou postavou je Laura alias Veronica alias Rupini (zajímavá Alexandra Maria Lara), Dominicova životní láska i prostředek jeho životního bádání. Je milována i zneužívána, je živoucí bytostí i nástrojem k transcendentální zkušenosti a poznání posvátna a dotyku kosmogonie. K výraznějším postavám patří profesor Roman Stanciulescu (sympatický Bruno Ganz), Dominicův lékařský dozor při jeho zotavování i jeho transformaci k vyššímu stupni vědění a myšlení. Z dalších rolí: věrný nacista, Hitlerův pohůnek a lékařsko-vědecký experimentátor, hledající vyšší formu lidského bytí Josef Rudolf (André Hennicke), místopředseda fašistického římského orientální institutu profesor Giuseppe Tucci (Marcel Iureș), indický učenec a svatý muž (Adrian Pintea), snová nejistota a ženský šarm pokoje číslo šest (Alexandra Pirici), americký reportér časopisu Life Ted Jones (Matt Damon), přívětivá a ochotná hotelová recepční (Anamaria Marinca), či překvapený švýcarský policista (Gelu Nitu). Mládí bez mládí je spíše jen filozofickým mámením, zneužívá střet mysticismu s nacistickým peklem a láska je pouze okrajovým motivem. U komentářů nejvyššího hodnocení zarazí sdělení o nepochopení viděného, nechť žije Coppola ze slávy! Coppolova filmová cesta filozofií se vydařila jen na půl, je zdeformována spotřebním stereotypem západní kultury. Coppola je zkušeně efektním vypravěčem, ale není žádným myslitelem a ani jeho nekonečně intimní touha po mládí ve vlastním stáří výsledný dojem nezachrání. (10.08.2019) (méně) (více)