Režie:
Jiřina Pokorná-MakoszováScénář:
Květa KuršováKamera:
František NěmecHudba:
Ladislav ŠtaidlHrají:
Laďka Kozderková, Ondřej Havelka, Zdena Hadrbolcová, Josef Větrovec, Martin Stropnický, Roman Skamene, Stella Zázvorková, Karel Augusta (více)Obsahy(1)
Na jednom trhu prodávala zelinářka (S. Zázvorková), která měla syna Jakuba (O. Havelka). A protože to byl její jediný syn, tak se v něm doslova viděla. Jenže Jakub byl pěkně rozmazlený synáček, který si zakládal na své pěkné tvářičce a měl rád pouze lidi s hezkým zevnějškem. Takže se mu vůbec nezamlouvalo, když se jednoho dne u zelinářského stánku zastavila podivná žena, která začala všude strkat svůj dlouhý a šeredný nos… Kdyby ovšem věděl, že to není ledajaká žena, ale zkušená a poněkud zlomyslná čarodějnice, mnohá trápení by si ušetřil. Čarodějnice (L. Kozderková) totiž Jakuba za jeho domýšlivost pěkně potrestala… Jak se z namyšleného panáka stal obětavý a skromný mladík, který si nakonec našel tu pravou nevěstu, se dozvíte v pohádce, kterou podle literární předlohy W. Hauffa "O trpaslíku Nosovi" napsala K. Kuršová a režie se ujala J. Pokorná-Makoszová. Jakubovu nevěstu si zahrála Tereza Pokorná. (Česká televize)
(více)Recenze (48)
Hezká a zcela tradiční kulisová pohádka o velkém nose, pyšném srdci, ale také o práci a lidské dobrotě. Ondřej Havelka si střihl jemu v té době typickou postavu trochu nafoukaného, ale dobrosrdečného mladíka, který se dostane do chalupy nosaté čarodějnice a ta ho nechá trochu vykoupat v jeho nafoukanosti. Ale jak to bývá, láska a pohledná dívka není daleko, ačkoliv může mít podobu zvířete husy. Pohoda, která po nedělním obědě nenudí a pobaví. Hudba: Ladislav Štaidl ()
Další ze starých studiových pohádek, ve kterých "si herci ještě hrají" - zvlášť pan Havelka v ní září opravdu vrchovatou měrou - až radost pohledět... Na mě jako na dítě udělala velký dojem i svojí zvláštní atmosférou, kterou jako dospělá už tak nevnímám a skloubením prvků (herci, loutky, živá husa, umělé kulisy, reálné předměty,...). Přiznávám, že minimálně jednu hvěždičku uděluji z nostalgie. ()
Pro tzv. Hodinovky, nebo-li hodinové pohádky mám slabost a toto je jedna z těch, ke kterým se budu vždy rád vracet. Je to důkaz, jak z hodně mála (bráno po finanční stránce) lze udělat opravdu hodně moc. Kromě výtečného "Bonžorna" pana Augusty a šéfkuchaře p. Větrovce zde solidně zahrál i Ondra Havelka, přičemž ty jeho uši, ale i nosan byly opravdu nádherné :-) . Zbytek osazenstva výborně přihrává. P. S. Drak nemá chybu a perfektní namluvení skřítků panem Císlerem a spol. je taktéž úžasné. ()
Opravdu nevím, jak bych se na to tvářil dnes, ale ve své době to byl kult, nad kterým čněla jen nedostižná ráčkující princezna. Také to z těch papundeklových pohádek bylo téměř nejčastěji reprízováno. A proč ne. Minimálně tehdy to na mě působilo jako hodně zábavné. Ostatně, Havelka s Kozderkovou, to nemohlo nikoho nechatna pochybách, že to bude ujeté a zábavné. ()
Laďku Kozderkovou jsem tedy pod tíhou masky nepoznal. Další klad je poučení, které z pohádky vyplývá. Ale já jdu tentokrát proti proudu. Fakt, že se pohádka odehrává pouze na dvou, možná na třech scénách je velké mínus. Navíc ani za třiapadesát minut nedokázala vzbudit můj zájem ve formě legrace, slušné hudby nebo pohádkovosti jako takové. ()
Reklama