Gui si

Očekávání hrůzy od Silku jenom proto, že se nachází v kolonce horor, by mohlo člověku zkazit zážitek. Děsivé okamžiky se tu sice najdou, stejně jako duchové, jedna z možných hlavních ingrediencí žánru strachu, ale filmová emoce, s kterou Silk IMHO operuje především, je napětí a touha po odhalení tajemství. Těch je v Silku skutečně hodně, ať už se týkají ducha dítěte nebo motivace vedoucího podivného výzkumu Hashimota. Motivace, to bych v porovnání s mnoha duchařskými filmy vyzdvihl. Nejde jen o snahu zbavit sebe či druhé nějaké neznámé hrůzy, přežít. Zdejší postavy jsou hnány různými touhami a samy se aktivně vystavují nebezpečí. A ač se nejedná o motivace představené hluboce a komplexně, hlavní podmínku, uvěřitelnost, splňují. Ani svět duchů není nepředvídatelným chaosem - má svá pravidla, která jde zkoumat a odhalit. Využít. I zneužít. Dík té hodince a půl prožitého napětí mi naprosto nevadilo, že jako médium slouží geometrický útvar, Mengerova houba, 3D variace na Sierpinského koberec, kterou rozhodně nejde sestavit z lidských proteinů a která není klíčem k antigravitaci, a vznáší se jen proto, že má nulový objem a tudíž i hmotnost. Je to vůbec zajímavý útvar, protože krom nulového objemu má nekonečnou plochu. Ale dost o fraktálech a matematice - to tu zmiňuji jen proto, abych dokázal, že i matematika tvoří krásu. (09.09.2008)

Už jste si mysleli, že duchařský žánr jen omílá to samé a nemůže ničím překvapit? Že natočit dnes napínavou duchařinu s neotřelou zápletkou, několika originálními nápady a vyloženě infarktovými okamžiky, výbornou řemeslnou stránkou i hereckými výkony, je dost nepravděpodobné? Ale houby. Tady totiž máte kousek, který tato kritéria splňuje. Guisi bych nepovažoval za nový milník, ale jen za živou vodu, již chronicky stagnující horrorový subžánr potřeboval vlít do žil. Není náhodou, že Guisi není čistý horror, ale podařenou multižánrovou směskou, v niž jen hraje duchařský horror prim. Dokonce i milovník nefalšovaných asijských melodramat si tu může v pár scénách přijít na své (lví podíl na tom má excelentní hudba). Už dlouho jsem neměl při sledování duchařiny takovou husí kůži. Naštvaný duch není v Guisi pro srandu králíkům. Věřte mi. A již dlouho jsem nebyl z duchařiny natolik nadšený, že jsem měl velkou chuť okamžitě si střihnout repete a sondoval na yesasii :-) Napodruhé byl zážitek z filmu ještě silnější a během parádního konce jsem se prostě neudržel... Guisi bych vytkl jen krapet trikově nepodařenou bouračku, jinak naprostá spokojenost. (09.02.2007)

Tak já se přidám pravděpodobně k menšině hodnotících tohoto filmu. Zaprvé jsem nepochopil tu nosnou brilantní myšlenku, zadruhé jsou mi proti srsti ty vyčpělé "zaručeně děsivé" horrorové asijské prostředky, zatřetí nepřekousávám tu ubíjející nudu a za čtvrté jsem se chvílemi musel smát, což u horroru asi není nejvhodnější (laciné triky, ruka zabiják vylézající z hovězích nudlí a podobně..) Jak už jsem napsal, film jako celek mi prostě žádný smysl nedává, vylézá na mne halda nelogičností - a to dosti zásadních. Ale vůbec nepopírám možnost, že chyba je na straně přijímače (17.04.2009)

Skupině vědců pátrající po nadpřirozených jevech se podaří pomocí Mengerovy houby zachytit ducha mladého chlapce v jednom pokoji. Šéf týmu Hashimoto najme tajného agenta Tunga, aby jim pomohl rozluštit příšinu duchova setrvání ve světě živých. Dohromady zjišťují, že chlapce drží ve světě živých nenávist k jeho matce, a touha po absolutní pomstě.... Japonci horory umí - to je obecně známý fakt. Sice v "Silku" je smícháno kde co, a ve chvíli, kdy by už člověk čekal nějaké vyvrcholení a konec, film rozvede další část zápletky a jede se dál. Nakonec ale vše skončí, a z mého pohledu tím nejblbějším způsobem. Ale což ... Z herců bych snad jen vyzdvihl "kamennou tvář" Chen Changa (agent Tung). Určitě stojí za podívání... (01.10.2008)

Další bratříček k filmům jako jsou Oko, Kruh nebo Nenávist a přitom je to kombinace všech tří naráz. Příběh je náročný a je třeba sledovat každý detail. Nenávist je holt svinstvo a její nit se dokáže zaplétat do kůže kamkoliv odkudkoliv a kdykoliv jen je třeba sledovat jestli se ta nit nenávisti nepřilepí i k Vám. --- Jestliže mají svá práva lidé, měli by je mít i duchové. (21.07.2007)