Markýza

Sophia Marceau je bezpochyby půvabná žena disponující mimořádnou dávkou osobního šarmu. Představuje typ herečky, které stačí nahodit letmý úsměv nebo šibalsky mrknout očkem a publikum má na své straně. V případě Markýzy to ale zdaleka nestačí. Příběh představuje unylou kostýmní nudu, kde jedinou hodnotu vedle přítomnosti Sophie a pár dalších zvučných jmen francouzských filmových devadesátek znamená velkoryse pojatá výprava kostýmy počínaje a prostorami versailského zámeckého komplexu konče. Film ztroskotal na dramatické nemohoucnosti, nefunguje jako příběh a nefunkční jsou i jeho postavy. Zvláštní, scénář byl týmovou prací a přitom právě on se stal Achillovou patou projektu. Celkový dojem: 35 %. (31.01.2022)

Příjemný životopis herečky z doby Ludvíka XIV. Vzhledem k tomu, že všechny znalosti o životech a kariérách divadelních hereček z doby před vynálezem fotografie a posléze filmu, jsou vždycky závislé na dobových zvyklostech, je tu vždycky velký prostor pro uměleckou licenci. O Mademoiselle Du Parc (1633-1668) víme zhruba tolik, že byla tanečnicí a herečkou, spolupracovala s Moliérem, Corneille o ní psal poezii, Racin napsal Andromaque (1667) speciálně pro ni, na královském dvoře se potkávala s hudebním skladatelem Lulym a travičkou La Voisin. Toto všechno je dostatečný materiál pro mnoho románů a jiných dramatizací, není proto důvod si neužít také tento kouzelný film plný nadšení pro divadelní umění 17. století. (29.07.2024)

Mohla to být zábavná historická fraška. Karikovaný dvůr Ludvíka XIV. chvílemi připomínal Járu Cimmermana při procházce Prahou: Tohle je Ludvík, tohle Moliere, tohle Racine, tamhle jde Lully…..   Výběr hrdinky sliboval mnohé: zlatým hřebem jejích tanečních vystoupení byly rozhozené nožky, což byl jen teaser na její hlavní živnost…. Sophie Marceau byla dostatečně krásná pro tuhle roli, bohužel dialogy to vše poslaly do háje. Psal je buď šílenec nebo někdo, kdo do cvokhausu rychle směřoval. Ti lidé tam prostě plácají nesmysly a jakoby si ani nepamatovali, co řekli před chvílí, vzápětí to další větou popírají. Chovají se jakoby zdrhli z blázince, jejich jednání nemá žádnou kontinuitu. Hlavní hrdinka je poprvé na jevišti paralyzovaná trémou, vzápětí dostane záchvat ambicióznosti a hodlá se stát divadelní hvězdou a vzápětí všechny uchvátí, přesto se bojí o svoji pozici – neznámo proč – a hned nato volí řešení, které nemá hlavu ani patu…. City a postoje jednoho každého v tomhle filmu nevydrží ani přes jedinou scénu, jak rychle se mění. Je to parta pošuků, říkám vám. A to přitom měli tak nádherné kostýmy, exteriéry i interiéry a bandu slavných herců k tomu. SHRNUTÍ:  Jak promrhat talent. (07.01.2022)

Z tanečnice alebo skôr talentovanej prostitútky, ako naznačuje jej úvodná scéna, sa dá dosiahnuť veľký úspech ako famózna herečka. Štyri rozkošné holé zadky na latríne hneď na začiatku filmu naznačujú, že nepôjde o drámu, ktorá sa bude brať príliš vážne. Celé sa to odohráva skoro ako divadelná hra s množstvom tanca, ten by pôsobil možno aj nudne, ak by netancovala skvostná Sophie Marceau. (27.07.2013)

Markýza začíná jako komedie, končí jako tragédie - a fraška zároveň. Zemřít na divadelních prknech po požití otrávených a navíc nejspíš prošlých bonbónů, které se někdo rozhodl nepoužít, ale zároveň si je zapomněl odnést? Pozlátko a kašpaření na královském dvoře, kašpaření v tehdejších veselohrách, prsíčka Sophie Marceau nafouklá v korzetech (a taky vlastně touha po tom, být herečkou a vášeň pro hraní) a rivalita mezi Moliérem a Racinem. Jen nic z toho není ve výsledku tak dramatické, jak si asi tvůrci představovali. Hvězdný moment je ale hvězda před králem a la Základní instinkt. (31.12.2021)