Venuše

Snímek o stáří, jemuž se daří vyhnout se patetičnosti, aby jeden hledal s lucernou. Venuši se přinejmenším tohle daří (skoro) na jedničku, přičemž rozumným způsobem tematizuje taková tabu, jako když ne sexuální, alespoň citový s hutně fyzický vztah osob toho nejrozdílnějšího možného věku. Kromě neokoukanými postřehy a marností provázející vědomí blížícího se konce prodchnutého scénáře a hudby sestávající z klasických kousků (Dvořák, Mozart, Satie), melancholických motivů a celkem svěžích písniček Corinne Bailey Rae, trčí z filmu nejvýrazněji neopakovatelný Peter O'Toole, jehož ztvárnění muže, podstatně křehčího, než jakým skutečně je (nebo v době natáčení byl) zůstane pro mě asi jeho nejpůsobivější rolí. Způsob, jakým jaksi zoufale a zároveň elegantně a s umem hodným titulu professor-of-a-pussy (jak se o něm vyjádří jiná postava) usiluje o svou pozdní múzu vyvolává sympatie, jaké by se podařilo dosáhnout jiné geronto-hvězdě stříbrného plátna stěží. Velmi dojemný film. (06.08.2012)

Nádherný film o tom, že chlap zůstane chlapem ikdyž mu táhne na 80 a vždycky se rád "koukne" a taky o tom, že si mládí začne uvědomovat důležitost a jedinečnost až v době, kdy o ně začnou přicházet. Peter O'Toole podává jedinečný výkona a Oskara by si za roli opravdu zasloužil. V některých okamžicích jsem se opravdu od srdce zasmál, některé scény musely věřící trochu nadzvednout ze židle, třeba scéna na hřbitově, když spolu staří pánové tančí. Na druhou stranu se filmem pořád nese určitý druh smutku, který spěje k nevyhnutelnému. (02.02.2011)

Snímek balancující na pomezí hlubokého dramatu o životě a umírání a romantické komedie. Na to, že snímek pojednává o sexuální touze staříka na sklonku života po mladé dívce, velmi vkusně natočeno a ještě lépe zahráno. Nakonec je tak Venuše spíš krásný smutný film. Podobné filmy: Užívej si, co to jde (2009), Hrdina až do konce (2017) 75 % (01.02.2022)

Úžasně poetický snímek o ambivalenci stáří. Občas je krásné, občas samotářsky depresivní, občas hřejivé, občas mrazivě kruté. Ale hlavně je to součást života a ne jen čekání na smrt. A přesně v tomto duchu Roger Michell natočil svou Venuši. Nálada střídá náladu nepostřehnutelně lehce, zčásti díky mistrovskému výkonu Petera O'Toolea a Leslieho Phillipse, z části díky morbidnímu, ale přesto laskavému humoru. Humor je to co drží postavy svěží a plné života, a stejnou službu odvádí i pro film. Tohle se režisérovi opravdu povedlo, takhle vyvážit pocitovou složku je opravdu kumšt. Herci jsou, jak už jsem naznačil, perfektní, přirození a své role zvládají hravě a s nadhledem. To platí i o mladičké Jodie Whittaker která si zde užila svůj debut. Je to druhé nenápadné drama ve kterém jsem ji měl možnost vidět, a už si hlasitě řekla o zařazení do seznamu mých oblíbených hereček. (15.01.2012)

Áno, Kureishiho scenár sa dá rozoznať na prvý pohľad. Tak trochu neurčitý a rozcíteno-expresívny film o zostarnutom playboyovi a niekdajšej hviezde divadelných javísk, ktorému na sklonku života neostáva nič iné, než stvárňovať epizódne mŕtvoly otcov a starých otcov rodín vo filmoch, geriatrické rozhovory v kaviarni so svojimi rovesníkmi (nielen) o tom, kto z ich spoločných známych zomrel tento týždeň a koľko stĺpcov má jeho nekrológ v novinách, alebo o kvantách liekov, ktoré držia pohromade ich telesné schránky. No a samozrejme, zahorieť vášňou voči mladej neotesanej bohyni s dlhými nohami a drzými spôsobmi (a hrozne vtipnou angličtinou). Vzájomný vzťah starého herca a mladej rádobymodelky je vykreslený s istou dávkou nadsadenosti a humoru, no tiež čímsi nedefinovateľným, čo je spoločným menovateľom všetkých Kureishiho diel. Koniec očakávaný a predvídateľný, na druhej strane, chcela som si pozrieť komornú drámu a nie sci-fi o nesmrteľnosti. Z mojej strany spokojnosť a následne prebdená noc, strávená myšlienkami o starobe a pomyselnej vekovej hranici, za ktorou život pohlcuje všetky ľudské vášne, a ktorá je u každého nastavená tak trochu inak. 8/10. (05.11.2013)