Stepfordské paničky

Když se mění pořádky, je třeba se bránit. Vyplývá to z lidské přirozenosti. Bránit se. Mlátit kolem sebe rukama. Řvát na poplach. A to vlastně jen vychází slunce. Mění se běh světa. Probouzí se do nového, neprobádaného, netušeného. Je až s podivem, že veškeré lidstvo nevstává ráno z postelí s hrůzným jekotem, ale úsměvným dobré ráno miláčku. Ta hrůza změn, možností, alternativ, ta dokáže jednoho dokonale vykolejit. Lepší zavřít oči, uměle si noc prodloužit, hrůzu budoucnosti odehnat předstíráním setrvalého stavu. A co teprve, když se začínají měnit celospolečenské pořádky. Na ulicích potkávat občany s vyvalenýma očima nacpané antidepresivy, řev děsu zahryznut na špičce jazyka. Jen mě nechte být v tom, v čem jsem, nechci změnu, bolí, vraždí, můj hraný optimismus dohání k sebevražedným pokusům. Nechte mou malost, neválcujte ji velikostí. Ve Stepfordu zavřeli oči. Všichni. Odehnali od sebe hrozbu budoucnosti, kde bavit se o menstruaci je stejné, jako se bavit o počasí. Stvořili sobě ku potěše skanzen historie, kde muž byl stále výsledkem a žena jen doplňkem. Doplňkem zcela praktickým. Proč nezavírat oči, však proto máme víčka. Jen přikrýt oči a oddat se myšlenkám na odpolední čaj za asistence ocukrované bábovky při dojemném jekotu ptáků. (31.12.2011)

Trochu jiné Stepfordské paničky, než ty poslední od Franka Oze. Nicole Kidman zde nahradila Katharine Ross, která je nejen příjemně nenucená a pěkná, ale také dobře hraje. Problémem je, že film viditelně stárne, hlavně vzhledově, což mi osobně trochu vadilo. Bryan Forbes však vystavěl příběh podle knihy, takže průběh je podobný jako v Ozově verzi, ale konec je naštěstí jiný a ne tolik "přikrášlený" jako u nové verze. Samotná myšlenka je však natolik jednoduchá, že by podle mě potřebovala sestříhat do těch 100 minut a film by příjemně plynul. Atmosféra a napětí jsou velmi dobře budované a v závěru správně gradují. Stačilo málo a šel bych výše... (10.06.2009)

Levinova kniha bylo peklo, zpracování filmu už taková výhra nebyla. Mnohé bylo opomenuto a barvitost, která provázela psaný text a postupné Joannino zjišťování reality, pravdy a její balancování na úzkém mostku, kde má po pravé straně jezero zdravého rozumu a po levé straně zeje studna šílenství, nevylezlo tak, jak by mělo. Pravdou je, že téma se dá zpracovat velmi těžko a Forbes se toho rozhodně nezhostil nedůstojně a natočil i tak dobrou atmosféru budující dvouhodinovku. Přesto je zarážející, že ve dvou hodinách nezapojil důležité detaily a jak zdlouhavě to teda bylo podáno. Hromada (opravdu mnoho) nosných kamenů a částí mozaiky ze stostránkového příběhu bylo vypuštěno, a tvůrci jen výsledné informace (mezi táhlými a nudnými scénami) vyzvraceli divákovi do tváře, přestože se mohlo jednat o stěžejní a nezapomenutelné momenty filmu. (08.08.2019)

Aby bylo jasno, byl jsem spokojený již s novodobým pokusem, ve kterém hraje Nicole Kidman hlavní roli. Do této starší verze jsem se pustil čistě ze zvědavosti. Ani mne nepřekvapuje, že jsou si tyto filmy velice podobné. Jediné čím se liší je pojetí, přičemž starší verze byla natočena spíše v pochmurném duchu hororovým stylem a novější verze je celkem veselou komedií. Což vlastně v obou případech na závěr potvrdil odpovídající konec. Každopádně bych obě verze hodnotil zhruba stejně dobře a stojí za shlédnutí i když již jeden z filmů znáte. 65% (31.10.2021)

„Pred pár rokmi si ma defloroval. Urobíš mi test vody?“ Knihu som nečítal a matný remake Franka Oza som videl jedným okom (druhým som spal). Preto ma (príjemne) prekvapilo, že scenárista originálu (nesmrteľný William Goldman – BUTCH CASSIDY A SUNDANCE KID, MISERY NECHCE ZOMRIEŤ, HORÚČAVA, GENERÁLOVA DCÉRA, PAVUČINA SNOV) príbeh o tajomnom elektromechanickom mestečku poňal skôr ako trilerový light horor s rozkošnou Katharine Rossovou (ABSOLVENT, BUTCH CASSIDY A SUNDANCE KID, TAJOMNÁ ŽIARA NAD PACIFIKOM). S pribúdajúcimi minútami vás čoraz viac mrazí, no neviete prečo. Bohužiaľ, príbeh, nech už ho uchopíte akýmkoľvek žánrom, je taký slabý (ak je to satira je to nudné už po polhodine, ak chcel niekto povedať „pravdu o feministkách“, je to trápne), že by ho dobre neurobil ani Hitch. DODATOK 26. 2. 2010: Nuž. Tak som Levinovu knižku (vlastne je to skôr novela, v Čechách vyšla v jednom zväzku s „Rosemary má dieťatko“) prečítal a ako som sa jej (po skúsenosti s čudnými dvoma filmovými spracovaniami) bál, tak ma od prvej stránky bavila. Levin písal tak výborne, že mi vôbec neprekážala žánrová roztatárenosť, tak typická pre oba filmy. Kým v tých som bol brutálnym striedaním jednotlivých žánrov (od satiry cez sci-fi po hororovú komédiu) „vyhadzovaný zo sedla“, v novele mi to vôbec neprekážalo a výborne ma bavila (ale naozaj by ma zaujímalo, čo robili s telami). (11.06.2009)