Stepfordské paničky

„Pred pár rokmi si ma defloroval. Urobíš mi test vody?“ Knihu som nečítal a matný remake Franka Oza som videl jedným okom (druhým som spal). Preto ma (príjemne) prekvapilo, že scenárista originálu (nesmrteľný William Goldman – BUTCH CASSIDY A SUNDANCE KID, MISERY NECHCE ZOMRIEŤ, HORÚČAVA, GENERÁLOVA DCÉRA, PAVUČINA SNOV) príbeh o tajomnom elektromechanickom mestečku poňal skôr ako trilerový light horor s rozkošnou Katharine Rossovou (ABSOLVENT, BUTCH CASSIDY A SUNDANCE KID, TAJOMNÁ ŽIARA NAD PACIFIKOM). S pribúdajúcimi minútami vás čoraz viac mrazí, no neviete prečo. Bohužiaľ, príbeh, nech už ho uchopíte akýmkoľvek žánrom, je taký slabý (ak je to satira je to nudné už po polhodine, ak chcel niekto povedať „pravdu o feministkách“, je to trápne), že by ho dobre neurobil ani Hitch. DODATOK 26. 2. 2010: Nuž. Tak som Levinovu knižku (vlastne je to skôr novela, v Čechách vyšla v jednom zväzku s „Rosemary má dieťatko“) prečítal a ako som sa jej (po skúsenosti s čudnými dvoma filmovými spracovaniami) bál, tak ma od prvej stránky bavila. Levin písal tak výborne, že mi vôbec neprekážala žánrová roztatárenosť, tak typická pre oba filmy. Kým v tých som bol brutálnym striedaním jednotlivých žánrov (od satiry cez sci-fi po hororovú komédiu) „vyhadzovaný zo sedla“, v novele mi to vôbec neprekážalo a výborne ma bavila (ale naozaj by ma zaujímalo, čo robili s telami). (11.06.2009)

Sci-fi horrorový román "Stepfordské paničky", ktorý v roku 1972 napísal spisovateľ Ira Levin, som doposiaľ bohužiaľ nemal možnosť čítať. Budem si ho musieť niekde zohnať. No videl som jeho zmodernizovanú feministickú filmovú verziu z roku 2004, ktorú natočil Frank Oz. Ohodnotil som ju slabšími troma hviezdičkami. Teraz som si pozrel aj prvú filmovú adaptáciu z roku 1975, ktorú má na svedomí Bryan Forbes. Tá sa mi páčila o poznanie viac a preto jej dám štyri hviezdy. **** (02.01.2018)

Ak by som nečítal knihu, bolo by to o hviezdičku viac. No keďže je to len pár dní, čo som ju prečítal a spomienky sú ešte čerstvé, tak mi tu dosť vecí vadilo. Nie som zástanca toho, že film musí otrocky kopírovať predlohu, no tu bolo vynechaných dosť vecí, ktoré v knihe skvele fungovali a pokladal som ich za dôležité a naopak boli tu pridané pasáže, ktoré film nijako neposúvali dopredu. Aj to finále v knihe na mňa pôsobilo lepšie než vo filme. Hlavný problém filmu vidím v tom, že príliš skoro je divákom naznačené, o čo tu ide, kým v knihe čitateľ vie, že nie je niečo v poriadku, no na to, čo presne sa deje, príde až tesne pred koncom. Vo filme je dokonca také mrknutie a naznačenie pointy už v druhej minúte, ešte pred odchodom do samotného Stepfordu, neviem načo to bolo dobré. Ďalej tu máme postavu manžela, ktorý je nesympatický už na prvý pohľad a veľmi skoro to potvrdí aj svojim chovaním, a je jasné, že niečo kuje. Aj keď aspoň tu nie je jeho premena taká obrovská a nepochopiteľná, ako v knihe, kde 3/4 pôsobí ako vzorný, chápavý manžel, ktorý podporuje feministické zmýšľanie svojej manželky. To bola jedna z mála chybičiek krásy predlohy. Film má aj výborné momenty a Katharien Ross bola výborná, no celkovo to je sklamanie, kniha mala omnoho lepšiu atmosféru. (13.01.2019)

Pro tvářičku Karharine Ross mám od zkouknutí Absolventa slabost, ve stephordských paničkách předčila mé očekávání. Atmosféra filmu dokonale gradovala, na rok vzniku určitě vynikající "tvořidlo" příjemného mrazení v zádech :) Pro mě osobně asi nejlepší adaptace knižní předlohy, i když k té ještě pár krůčků chybělo. A scénka s pohledem na Joannin robotický obraz a jeho černé oči, ta se mnou hýbla :) (10.06.2009)

…aneb když muži nenávidí ženy takové, jaké jsou, a rozhodnou se s tím něco udělat. Vzhledem k tomu, že moje pořádkumilovnost občas hraničí s obsesí a Stepfordské paničky jsou jednou z mých nejoblíbenějších knih, musela jsem samozřejmě pečlivě prozkoumat i obě jejich filmová zpracování. Na celé čáře vyhrálo toto. Není sice dokonalé, ale snaží se držet předlohy. Atmosféra je slušně mrazivá a jakkoli proti Nicole Kidman nic nemám, Katharine Ross je v roli Joanny krásnější a mnohem přesvědčivější. Bryan Forbes je navíc detailista. Děsivou pointu naznačuje už v úvodu, kdy Joanna těsně před odjezdem z New Yorku fotografuje muže, nesoucího figurínu. Ohavná humanoidní loutka vévodí i novému obývacímu pokoji Eberhartových. Příběh staví do konfliktu touhu ženy po emancipaci, respektu, seberealizaci, po rovnoprávném rozdělení péče o domov a potomky, a právu spolurozhodovat se svým partnerem, a touhu mužů po zcela submisivní a dokonalé manželce bez jakýchkoliv vlastních ambicí, zájmů i plánů, která by mu oddaně sloužila a plnila každé přání. Zároveň poukazuje na to, že muž je ochoten pro naplnění tohoto ryze sobeckého snu udělat cokoli a žena je proti jeho zvůli bezbranná, ať je sebevíc odvážná a inteligentní. Pointu lze chápat jako alegorii, varování i látku k zamyšlení. Pro obě pohlaví. (více zde) (30.12.2015)