Obsahy(1)
Původní partitura byla v žalostném stavu: noty nedbale znamenány, linky porušené, papír samá šmouha. Věnoval jsem rekonstrukci tu největší péči: šmouhy jsem vygumoval, linky podle pravítka obtáhl, bříška čtvrťových not začernil, k osminkám a šestnáctkám přidělal ocásky. Myslím, že dnešní podoba díla obstojí i před nejpřísnějšími měřítky. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (156)
K Divadlu Járy Cimrmana jsem se dostal až v dospělosti, velmi jsem si ho oblíbil a postupně jsem viděl všechny jeho hry. Cimrman v říši hudby pro mě byla asi tou nejslabší hrou. Přiznám se, že jsem spíš hudební barbar a neznanot, tudíž mi hodně odkazů mohlo i uniknout. Také mě moc nebere zpívání na jevišti, což tady bylo ve větším množství. Sice jsem se lehce pobavil, ale k ostatním hrám měla tahle hra hooodně daleko a jak se tak dívám na ostatní hodnocení, chyba nebyla jen na mé stráně. ()
Geniální. Dokonce jsem neváhal a za hříšný prachy koupil dárkovou edici všech her. U některých se směju víc, u některých míň. Ale směju se vždycky, vždycky mám dobrou náladu a nevěřícně kroutím hlavou, kde na to chodí. Tolik nápadů, odkazů, parafrází a chytrosti jsem snad nikde jinde neměl tu čest vidět. Té hudby ale mohlo být trochu míň... ()
Přiznám se bez mučení. Váhal jsem i nad odpadem. Vtip se kamsi vytratil. Za celé představení jsem se asi 2x pousmál, což je v DJC sakra málo. Z mého pohledu jednoznačně nejhorší představení DJC, které se pohybovalo na velmi tenkém ledu a málem vyznělo až do trapnosti. * dávám jen z úcty vůči ostatním představením tohoto excelentního divadla, které budu obdivovat a hájit snad až za hrob. Tohle představení se zkrátka nepovedlo. ()
Obsazení "herci", které jsem měl tu čest vidět: Svěrák, Penc, Brukner, Čepelka st., Svoboda. Neskutečně vtipné představení. Přestože jsem na tuto hru původně ani nechtěl jít, ani na okamžik jsem nelitoval. Toto trošku opomenuté Cimrmanovo dílo stojí za zhlédnutí. Sice mě mrzí, že už bez Smoljaka a Vondrušky, ale to, co předvádí ostatní "herci", je opravdu geniální. Když vidíte pětasedmdesátiletého Svěráka poskakovat po jevišti jako při kankánu a slyšíte jak všichni společně zpívají "operu" o cukrovaru - pivovaru, když recitují operu bez hudby, Brukner zpívá árie německy, až vám vyhrknou slzy do smíchu do očí. Říkal jsem si, dědci blázniví, co všechno jsou schopni pro zábavu udělat! :-) Jen ať jim humor a elán vydrží co nejdéle. Nevím, zda to do hry patřilo, ale některé vtipné árie opakovali na konci herci několikrát, až jsme nevěděli, zda už je konec či ne. Zdeněk Svěrák nakonec řekl, že už více toho nemají a ať jdeme domů :-) Smekám poklonu, pánové. ()
Já za to nemůžu, ale mě to prostě nebavilo. Já měl v paměti, že některá Cimrmanova hra mě vůbec nebavila a teď už vím, že to je tato. Ani ten seminář mě nijak nenadchl a našlo se jen málo vtipů, co mě pobavily. U některých herců jde vidět, že už jsou staří a třeba takovej Vondruška je dost trapnej. Né chtěně trapnej, ale nechtěně, bohužel. Akorát nevím proč, v hlavě furt mám "to jste divný chodec, že vám chybí bodec." Vtipné bylo asi jen vysvětlování schématu zvukotěsné kabiny, když vypustí "... k uchu 13", chch. Samotná opera pak už je silné kafe nudy, bez dobrých melodií a humoru pomálu. ()
Galerie (10)
Zajímavosti (14)
- Zde jsou všechna hudební témata z opery: Předehra, která používá dvě témata ze 4. věty 6. symfonie C dur Franze Schuberta, má klasickou sonátovou formu. Začíná v C dur čtyřikrát opakovaným úderným tónem C (v několika oktávách) v pozměněném rytmu. Následující téma je tvořené pouhým opakováním tónů C (tónika) a G (dominanta) směrem dolů v houslích a kontrabasu také s rytmickým obměňováním. To je pak přebráno fagotem ve vertikální inverzi – C a G směrem nahoru. Následně trubkou s přidaným tónem E. První téma tím vlastně od počátku inklinuje k tónickému akordu (C,E,G). Druhé téma je G dur stupnice vzestupně a sestupně po sobě. Toto téma postupně moduluje a vrcholí podpořeno výrazným tremolem smyčců, které by se dalo označit za začátek provedení. Na to navazuje kontrastní tišší provedení druhého tématu, které zazní pouze jednou a je přerušeno reprízou. Ta představuje obě témata a vrcholí opět nad dramatickým tremolem s náznakem fanfár z opery „Libuše“ Bedřicha Smetany. Celá opera v sobě skrývá množství hudebních manýr a převzatých známých i méně známých hudebních skladeb a melodií. Dalo by se spekulovat o původu každé melodie nebo rytmické figury a hledat její původ v celosvětové hudební tvorbě, ale jejich skutečný původ a důvod zařazení do opery zná patrně jen sám autor. Mezi ty nejznámější patří hlavní téma ze symfonické básně „Vltava“ z cyklu „Má vlast“ Bedřicha Smetany, na jehož melodii zpívá při příchodu na scénu český inženýr Vaněk, a na něj navazující téma ze symfonické básně Vyšehrad z téhož cyklu. Celý kontext je navíc uvozen motivem z předehry k opeře „Hubička“ rovněž od Bedřicha Smetany. Motiv z árie „Věrné milování“ z opery „Prodaná nevěsta“ téhož skladatele se zde objevuje dokonce dvakrát. Poprvé v árii inženýra Vaňka „Chytré hlavičky“, která chválí českou šikovnost a podruhé jako úvod slavnostního odhalení, že mok, který inženýr Vaněk přinesl do Indie, je české pivo. Při příchodu plukovníka Colonela na scénu můžeme poznat úvodní fanfáry z předehry k opeře „Vilém Tell“, jejímž autorem je Gioacchino Rossini. Při následující árii plukovníka „Když se hádáme“ zní v refrénu melodie z árie „Di quella pira“ z opery „Trubadúr“ od Giuseppe Verdiho. Z lidových melodií je nejznámější píseň „Andulko šafářova“, která je uvedená dokonce s původními slovy, pouze v úpravě z třídobého do čtyřdobého taktu a parafráze koledy „Slyšeli jsme v Betlémě“ nebo také „Hle hle támhle v Betlémě“. Mezi nejpůsobivější parafráze patří árie německého inženýra Wagnera, který na hlavní téma Valkýr (nazývané Jízda Valkýr, der Ritt der Walküren) z opery „Valkýra“ z cyklu „Prsten Nibelungův“ Richarda Wagnera zpívá slova Ich bin Ingenieur Wagner, píseň Indičtí sedláci, která je parafrází na píseň Jsme čeští sedláci z opery „Šelma sedlák“ Antonína Dvořáka a píseň „Posaďte se, jak je v Praze?“, která skrývá velmi zpomalenou verzi pochodu Vjezd gladiátorů od Julia Fučíka. Poslední a závěrečná árie „My dear“, ve které plukovník Colonel prozrazuje svou touhu stát se v příštím životě Čechem slovy a rov můj až zaroste mechem, chtěl bych se narodit Čechem…, v sobě skrývá nápěv české národní hymny (konkrétně se shoduje část se slovy… a rov můj až zaroste mechem… s… A to je ta krásná země…). Celou operu uzavírají fanfáry inspirované úvodními fanfárami z opery „Libuše“ Bedřicha Smetany, kterými se, mimo jiné, zahajuje festival Pražské jaro. (mnaucz)
- Ještě před oficiálním vydáním na CD v roce 2004, vzniklo v roce 1997 CD nazvané „Cimrman před branami hudby“. Toto CD obsahovalo všechny přednášky ze hry Cimrman v říši hudby, samotnou operu však nikoliv. (mnaucz)
- Původně se v opeře část, ve které se zpívá: „Je to nápoj, zvláštní chuti,“ neopakovala. Při jednom představení se pásek, ze kterého jela hudba, zasekl právě v té chvíli, kdy měla opera pokračovat slovy: „Právě jste pili...“ Zvukař to vyřešil tak, že do stroje fláknul a pásek se vrátil zpět na začátek této pasáže. Během zpěvu problém s páskem vyřešil. Jaroslav Weigel, který v představení hrál plukovníka Colonela, opakovanou část ozvláštnil. Poté, co Vaněk zazpíval: „Lokněte si, ale pádně,“ vytrhl z Krišnovy ruky pivo a zazpíval: „Nechte mi tam aspoň na dně člověče!“ Tato pasáž ve hře zůstala dodnes. (mnaucz)
Reklama