Jedné noci v jednom městě

Na Jedné noci v jednom městě se mi líbí fakt, že si autor Jan Balej vytváří svůj vlastní styl. Proto nečekejte film podobný tvorbě Tima Burtona.. Jan Balej využívá svého potomka k lehce bizarní výpovědi o lidské společnosti v Ulitě, metaforickému přepisu života stromu/ryby a člověka v povídce Větvička a Ploutvička a mírně hororovým příběhům v Jedné noci v jednom městě. Žádná z těchto částí se nepodobá žádné soudobé tvorbě na světě. Dokáže nám však připomenout, že Česká republika (a Československo) byla v tomto (a nejenom) druhu animace špičkou ve světě. Atmosféra Jedné noci v jednom městě vás přenese do dob, kdy v Československu vznikaly animovaná díla s myšlenkou, ke kterým se může směle řadit. Více než mainstreamové dílo vytvořil tedy Balej artovou záležitost, která se uměleckých okruhů dotýká v nejednu chvíli. (30.01.2007)

Bábkový film nemá veľa konkurencie, preto aj moje hodnotenie je podriadené tomuto nedostatku. Napriek voľnejšej stupnici ;-) je však tento film zručne zanimovaný, postavičky sú veľmi svojské a výpovedné. Ide však o akúsi koláž poviedok, z ktorých niektoré sú svojím námetom lepšie či horšie. Súhlasím s názorom, že poviedka o Ploutvičkovi a Větvičkovi stojí nad ostatnými, ale globálne mi príde cela kompilácia ako sympatický počin. (05.02.2008)

Jedné noci v jednom městě není úchvatným loutkovým filmem, spokojeni budou především soudobí vyhledavači mondénního proudu extrémní bizarnosti. Cítím z díla špatně skrývanou snahu zaujmout za každou cenu, bizarnosti se stávají nepřesvědčivou úlitbou marnivé sebestřednosti a o smysluplném vyznění point nelze vůbec hovořit. Jan Balej má sice osobitý styl a výtvarná stránka filmu vzbuzuje naději k zajímavému zážitku, ale léčba šokem je samoúčelná a prokazuje pouze technickou zručnost tvůrce. Film se tak řadí k typickým spotřebním produktům moderní doby, kdy je forma a lpění na nesystematickém reji zrůdnosti nadřazena obsahu a myšlence. Pochopitelně zaujmou okamžiky a ocenit se musí i profesní zručnost. Plesat nad prázdnotou sdělení netřeba. Ať žije konzum! A jeho prázdná sdělení v šedobílé barvě děsu. Nadšení obdivovatelé extravagantně pompézní pózy se, ke štěstí Jana Baleje, najdou bez větších problémů. Já se bez podobné zábavy bez potíží obejdu. (17.02.2018)

Obávám se, že Douglas má pravdu. Je paradoxní, že zrovna výborná a nápady nacpaná povídka Větvička a Ploutvička (o vývoji přátelství stromu a kapra v průběhu jednoho roku) vůbec nezapadá do zbytku filmu, kterému by jistě - pokud ne rovnou scénarista - prospěl kvalifikovaný dramaturg. Nejde ani tak o to, že jednotlivé povídky spolu vzájemně nesouvisí (proč by musely?), ale že tyto povídky nedrží pohromadě ani samy o sobě - vypadají jen jako studentské cvičení či náčrtky na nějaký skutečný, vypointovaný a strukturu mající film. - A "povídka" Zastavený čas je vyloženě trapná. (27.01.2007)

Zhruba po 15 minutách se na obrazovce objeví dvě děvčiny a koukají jak tele na nové vrata. První povídku jsem koukal úplně stejně. Pak už jen v povídce Jedné noci v jednom městě hraje Jigsaw na housle a tím to hasne. Chtělo by se napsat, to se musí vidět, ale... Snad jedině na halucinogenních látkách. Otřes, děs a nuda, delší asi tak o 67 minut, než by to mělo být. (14.07.2010)