Tvrdé palice

Neholduji americkému fotbalu a tak mi asi i lecos z narážek uniklo. Přesto rošťácký výraz Clooneyho a atmosféra, kterou pod svou taktovkou navodil stojí za to film vidět. Třicátá léta jsou zpracována nádherně a pasáže kde se Clooney se Zellwegerovou popichují jsou neskutečně vtipné. Jen tak dál Georgi ! (23.05.2011)

George Clooney opět dokazuje, že umí filmy i točit a to velmi dobře. Znovu se pustil do svojí speciality, kterou se stávají retrofilmy a po skvělém Milujte svého zabijáka šel ještě o kus historie dál a film o vzniku amerického profisoálního fotbalu zvládl na výbornou. Dokonale vystihl atmosféru té doby a s typickým nadhledem a humorem vypráví vcelku prostý příběh, který ovšem díky skvělé audiovizuální stránce, nemyslím jen ty jazzové melodie, skutečně film je zasazen do teplých, pestrých a optimistických barev, které skvěle ladí s odlehčeným příběhem. Pro Georgovo faninky bych ještě vzkázal, že i v hlavní roli nesklamal a šarm z něj přímo vyzařuje. Víc filmů jako tento. (05.08.2008)

"Míč ke hře poskytujou domácí. Když nemáte náhradní, prohrajete kontumačně." Začátky profesionality amerického fotbalu byly těžké a bohužel se povedly. To "bohužel" je za mne, protože já jsem kouzlo tohoto sportu nikdy neodhalil. Nicméně Dodgeovy finty mě bavily a jinak o fotbal zase tak moc nešlo. Šlo o to pošpinit hrdinu, jehož skutečný příběh mě rozesmál. Ovšem ještě daleko víc mě pobavily jiskřivé rozhovory mezi Dodgem a Lexie. Při nich hláška přebíjela hlášku a já se válel smíchy. Takže pokud mne někdy začne obtěžovat hovorem nějaká duchaplná kráska, tak jí okamžitě setřu tím, že bych si rád dočetl ten poutavý článek o zavařování broskví. Díky za inspiraci. (30.04.2019)

Stylová retro atmosféra, vkusné originální vtípky, lehce plynoucí děj a převážně sympatické postavy ... v příjemně uvolněné vyprávěnce o sportu - a o jeho (ne)nápadné proměně na byznys … o novinařině - a o jejích ne zcela korektních metodách … a v neposlední řadě o lásce - a o všech úskalích, která přináší. Hraje fair i unfair ... tak, jak to v životě chodí. (07.01.2016)

Z malých příběhů se stávají velké, z pravdivých nepravdivé a leží-li někde šest stop pod zemí historka neobalená vrstvami fikce, zakopala ji tam média. George Clooney natočil další film o žurnalistice, chlapské tvrdohlavosti a obtížích souvisejících s hledáním a prosazováním pravdy. Výstižně přeložené Tvrdé palice jsou svým scénářem stejně svěží jako Milujte svého zabijáka a svou režii stejně soustředěné jako Dobrou noc a hodně štěstí. Zasazení do klidných meziválečných let před hospodářskou krizí svádí k lehkovážné taškařici, ale Clooney není z těch filmařů, kteří by byť sebevtipnější záležitosti brali na lehkou váhu. Hořká pachuť prostupuje nejvíce finální zápas, kdy je krom nastolení otázky, dobře známe třeba z Ohnivých vozů, „Zač sportujeme?“, poražen již jednou poražený a to „fíglem“, který sám použil. I kdyby platilo, že ve sportovním filmu musí vyhrát ten hodnější, u Tvrdých palic se těžko určuje, kdo to vlastně je. Lehko naopak poznat, že Zellwegerová i Clooney si své (dvoj)smyslné dialogy, naplňující neoficiální definici screwballových komedií „a sex comedy without the sex", náramně užívají (-Pro mě je to poprvé -To říkají všechny). Radost pohledět na tak chytrý snímek, jehož rytmus jakoby z nebe diktoval samotný Billy Wilder. George Clooney, zdá se, směřuje ke stejným metám. Apendix: Fotografie pod závěrečnými titulky vtipně zodpovídají některé „žánrové“ otázky. 85% Zajímavé komentáře: Adrian, Sobis87 (10.08.2008)