Ponjo z útesu nad mořem

V súvislosti s Miyazakim prvé, zato pomerne trpké sklamanie. Hlavne som nečakal, že Ponyo bude skutočne primárne cielený na deti, a teda dospelí sa pri ňom nebudú baviť ani zďaleka tak, ako pri staršej tvorbe úctyhodného japonského animačného veľmajstra. Tetokrát trochu sklamala paradoxne aj samotná animácia, ktorá mala doteraz vždy presne ten správny nádych a atmosféru. Jednoducho je to až príliš detský príbeh, a ako taký mi nevadí. Lenže od Hayaa čakám podstatne viac. Deťom ale rozhodne odporúčam. 70% (16.11.2013)

Já to prostě nechápu, nechápu jak Miyazaki dokáže vytvořit tak úžasné pohádky. Člověk se koukne se obrázek plakátu z filmu a řekne si: "na to přece nebudu koukat, to je nějaká blbá pohádka pro malý děti" OMYL! Žádný animovaný film od Miyazakiho není blbá pohádka pro děti, ale propracované umělecké dílo. nemůžu jinak naž 5* (06.08.2011)

Príbeh o rybke, ktorá chcela byť človekom. To je asi tak všetko, čo k tomu môžem povedať. Buď mi niečo podstatné uniká (nie, ekologický podtext to nebude, ale že by ma takto podaný dojal povedať nemôžem) alebo si dal Miyazaki totálny time-out. Alebo som sa v ňom mýlil a Mononoke je ojedinelý zázrak? Uvidíme, čo nám dá jeho prvotina Naušika... (27.08.2011)

Práh ekologické katastrofy zachycuje Ponyo z útesu nad mořem z perspektivy vodní mytologie. Chlapcovým nálezem vodní víly uvězněné v láhvi a jejím pojmenováním Ponyo se začíná ztenčovat hranice mezi světem oceánským a suchozemským a tento proces doprovázejí nejroztodivnější metamorfózy: Ponyo, která olízne krev z chlapcova poraněného prstu, se proměňuje v dívku, zdánlivě homogenní mořská voda ožívá bezpočtem tvorů, jejichž mimikry se rytmicky rozhaluje a kteří probleskují monochromní masou, a konečně se pod hladinou ocitá i souš a prapůvodní oceán se vrací na své místo. Choreografie vzrůstajících a klesajících vln, plujících tvorů, družících se v organická skupenství, zároveň slabá i silná, odstínů, barev, tvarů uchvacuje do svých vírů i diváka, který se současně zděšen pozastavuje nad strašlivým znečištěním druhdy průzračných vod. Disharmonické motivy odpadků, skládek, hluku… zasahují všeobecný tanec jako ironické figury panské společnosti – a právě jemu navzdory se z přátelství mezi dvěma odlišnými, ale vnitřně spřízněnými tvory rodí nové porozumění a naděje v další proměnu – tentokrát v návrat před zlom odcizení. (16.03.2024)

Morský svet je čarovný. Oproti nemu pôsobí ten náš pozemský ako nezaujímavé miesto - kde ale žijú veľmi zaujímavý ľudia. Miyazaki tentokrát ubral, čo sa týka fantastičnosti jeho postáv a svetov a snažil sa spraviť niečo podstatne rozprávkovejšie, deťmi obľúbenejšie. Epických scén tu nie je veľa. Nie je to temné, je to len po všetkých stránkach zaujímavo vyrozprávané. Posolstvo obsiahnuté v tomto filme nie je natoľko naliehavé aby viedlo k zamysleniu, aj keď tvorí naozaj skvelú kulisu pre príbeh. Na druhú stranu ale musím podotknúť, že som bol trochu sklamaný. To čo by si ma ako diváka dokázalo získať som tu nenašiel. Až teda na prvú pol hodinu a Ponyov návrat k Sosukemu. Tie boli obrovským vrcholom tohto filmu. Od vtedy to začalo akosi upadať a za celý čas sa to potom nevedelo postaviť späť na nohy. Isté čaro sa ale Ponyovi nedá uprieť. Film, ktorý si tentokrát užijú viac deti ako ich rodičia. (01.09.2011)