Deník mrtvých

Partia študentov nakrúca horor. Vtom do reálneho života vpadne šoková udalosť. Tisíckrát silnejšia než emócia, ktorú zamýšľajú vyvolať u divákov svojim dielom. Mŕtvi totiž dostávajú druhú šancu a filmári celého sveta tým pádom tiež. Menia sa kulisy i scenár. Dané sú výlučne práve zažívanou skutočnosťou. Nakrúca sa bez emócií, bez pomoci. Všetko, čo sa zachytiť dá. Hlavným posolstvom filmu sa tak stáva záznam a odkazy na ďalšie záznamy. Zachytené ručnými, priemyselnými kamerami, mobilmi. Odpor a nedôvera vládne a priori len k TV. Svedectvá na internete sú vraj pravdivejšie než oficiálne. Je však možné poučiť sa z miliardy súkromných videí, zistiť z nich vôbec niečo všeobecnejšie? Po príčinách hromadného zmŕtvychvstania nepátra nik (žeby všeobecná akceptácia nevídaného v nastávajúcom veku Vodnára?:). Nepodstatné. Dôležité je len ukázať podivný jav a povrchne ho interpretovať. V tejto rovine sa odohráva i kritika spravodajstva. Vraj je všetko nesprávne vysvetlené. Ale všimnite si: spomalené figúry mŕtvych nabrali zrýchlené krvilačné reakcie len v momente zaznamenania ich útoku. Možno to je jediný zmysel ich zmŕtvychvstania. Ukázať hereckú akciu na kameru. Nezáleží teda naozaj na "Prečo?", pretože oveľa dôležitejšie "Ako?" zároveň označuje príčinu a zmysel žitia v okúzlení médiami: ukázanie svojho zovňajšku (oblečenia, dizajnu, tela...) a pohybu zaznamenávajúcej technike. (30.03.2009)

Film u mě nijak zvláště nezabodoval. Ruční kamera mi přišla spíše na škodu, a těch napínavých scén se tady moc nekonalo. Monstrum, Blair Witch jsou filmy, ke kterým se ruční kamera přesně hodí, poněvadž člověk by podvědomě se chtěl podívat co se děje i mimo záběr kamery, ale bohužel nemůže. Ale v zombie hororu k této zvědavosti není prakticky ani důvod. Jinak potěší luk se šípy a pár scén. Postavy o ničem. Vyznění 50%. (21.10.2008)

Oblíbený prostředek mladých filmařů, ruční kamera, se dostal i do rukou starého harcovníka, který opět ukázal, že umí držet krok s dobou. Romero se sice opakuje, do současné společnosti, včetně všech jejích moderních výdobytků v podobě všemocných médií, internetu a jiných komunikačních prostředků, které zkracují vzdálenosti, se ale umí obout pořád se stejnou razancí. I tolik diskutabilní ‚natáčím vše, co vidím‘, které umí být předmětem dlouhých sporů mezi diváky, nakonec ustál překvapivě snadno. Hrdinové nedrží kameru v ruce jen tak zbůhdarma, ale i mají pro to důvody a navíc to Romero obratně kočíruje i v tradičních filmařských disciplínách. Motivace postav funguje, road movie s nezbytnými ‚pocestnými‘ taktéž, takže spíše než horor o zombies připomíná tento film napínavý thriller, kde se jen tak mimochodem objevili živí-mrtví, před nimiž je třeba utéct. Nakonec je tak škoda jenom toho, že to trochu pokulhává v napětí i strachu (hrdinové i samotný divák), které však bohatě vynahrazuje lahůdkové ‚gore‘, u něhož jsem si často kladl otázku, jak to ten dědek sakra dělá. 4 a ½. (23.09.2008)

Zombie film od Romera točený ruční kamerou alá Blair Witch?? Kurva, to musí bejt nářez, pomyslíte si. A nemusí... nemusí! Tenhle deník jsem otevřel a po hodině a půl zavřel bez jediného leknutí, záchvěvu, mrazení v zádech. Rovněž mě mrzí absence emočních aspektů, prostě jsem se k postavám vůbec nedostal, nic k nim necítil, žádná lítost, žádné deprese. I když je ale pravdou, že film určité poselství nese, a to rozhodně růžové není. Zombíci se klátí, jakoby právě skončili celodenní exkurzi v lihovaru, ještěže jsou masakrováni v mnoha přímých záběrech. V těchto scénách film posbíral nějaká ta bonusová procenta, zejména pak pasáže: luk a šípy, rozleptaná hlava, kosou do palice nebo půlení hlavy brokárnou. Ruční kamera měla dodat na působivosti, tíživost situace, která na mně ulpěla např. při sledování Cloverfieldu, se zde bohužel nedostavila. Až zase někdy Romero napíše něco do deníku, rád se na to podívám, ale nic extra už neočekávám. (04.05.2008)

Co mělo tohle proboha znamenat?! Chudák Romero to na starý kolena dotáhl do totálních .. ehm, totálního bahna kinematografie, ve kterém se naprosto neorientuje. Naštěstí je s čím srovnávat a tím je španělský REC, se kterým se tohle nemůže v ničem naprosto rovnat. Použití dokumentární kamery naprosto selhává, vůbec to nevypadá jako amatérská kamera (asi je moc profesionální ...), akorát je občas mírně roztřesená. Tím vůbec diváka do filmu nedostává a netlačí ho na pozici "jsem v tom", ale naopak jej od filmu a dění oddaluje ve smyslu "ať s tím pořád necukaj!". Ve filmu se neděje v podstatě naprosto nic, herecké výkony otřesné, děj šílený, scénář nulový, gore minimální (na dnešní poměry a možnosti v tomto ohledu odpad), akce špatná. Celé to vypadá jako amatérský film mladých nadšenců na Fakultě filmových umění, ale ne proboha film mnoholetého profesionála, který stanovil "zombies téma" jako kult horroru ... I toho filosofování je pramálo. Je fakt, že pár dobrých myšlenek postavy z pusy vypustí, ale to je vše. Opravdu strašné, nejhorší Romero jednoznačně ... (23.10.2008)