Půlnoční vlak

Půlnoční metro, vděčný to nástroj k vyvolání strachu. Už jednou se o to dost neúspěšně pokusil Christopher Smith, který měl sice k dispozici krásnou Franku Potente, to bylo ale to jediné zajímavé na celém jeho podprůměrném snímku. Předloha Clivea Barkera je proti filmu dost okleštěná, takže určité změny a více postav byl vcelku nezbytný tah, jsou ale naroubovány citlivě a v centru dění tak zůstává hlavní postava fotografa a metro. TMMT se určitě může pochlubit dobrým hudebním doprovodem, ucházejícími hereckými výkony a dynamickými krvavými scénami, kterým vévodí opravdu velice děsivý V. Jones, kterému role řezníka padla jako ulitá a i bez jakýchkoli replik (všeho všudy řekne za celý film jedno slovo) stačí, aby se zamračil a přejde vás veškerá chuť svézt se ještě někdy nočním metrem. Ted - Joxer - Raimi zde předvedl další nezapomenutelný výkon své kariéry a potěší také menší role Brooke Shields, co mě hodně rozesmálo byla narážka na Forresta Gumpa. ("Život je jako bonboniéra") Příběh je dost jednoduchý, ale funguje dobře. TMMT se v hororové tvorbě dnešních dní jistě řadí mezi vysoce nadprůměrné snímky. (19.10.2008)

Je libo koupel v cákancích krve? Zaplavat si ňadra ve vydloubnutých očičkách, potápět se ve vyrvaných zubech a sprchovat ve vytrhaných nehtíčcích? Pak směle nastupte do "Půlnočního vlaku" s vlezlým fotografem Leonem a staňte se svědky péče výkonného zaměstnance masokombinátu o pozdní cestující. První dvě třetiny příběhu se nesou ve znamení atmosféry, napětí, odhalování důvodů existence jatečního vlaku, hrátky s kamerou jsou fajn. Závěr už se bohužel pouze utápí v hektolitrech hemoglobinu a pokud vám tou dobou kolem obrazovky projde nezaujatý pozorovatel, nezbytně dojde k závěru, že jste choří úchylové, hnusní zvrhlíci a vůbec bude lepší s vámi přerušit veškeré styky. Určitě potěší nepřítomnost happyendu, ale na výrazné vylepšení dojmů to nestačilo - nechutnosti jsou to poslední, co mě na horrorech zajímá. Nejspíš si budu muset po dlouhé době oživit Barkerovu povídkovou předlohu, nicméně film se jí zřejmě držel jen velmi volně. 55% (11.10.2010)

Přestože jsem jen tichý zedník na věčném božím CSFD-staveništi, jeden zásadní problém Půlnočního vlaku bych zmínil: Hlavní hrdina a divák zakouší v průběhu dění diametrálně odlišnou zkušenost – divákovi je sice slibován horor, respektive obskurní urban legenda, ovšem hrdina svým konáním ustavičně překlápí film do detektivky. Nesnaží se vyhnout nebezpečí, jak je u postav v hororech zvykem, ale směřuje k němu; snaží se dopátrat pravého stavu věcí. Vede to k tomu, že není hrůznými událostmi tak natěsno obemknut, protože z nich střídavě a navíc libovolně, jak se mu zachce, vypadává (když chce řešit vztah s přítelkyní, řeší vztah s přítelkyní, když chce pátrat po vrahovi, pátrá po vrahovi), a film proto nedrží kontinuitu v napětí, v níž tak vynikaly kupř. Hory mají oči nebo Blair Witch. To by až tak nevadilo, jenže film staví především na podle mě nevhodně zvoleném Vinnie Joneseovi (roztomilá perzifláž herecké šarže, tj. ještě o stupínek přepálená reminiscence na ostrého hocha z ritchieovských gangsterek). Vinnieho hodili producenti i na poster, aby jim zajistil rentabilitu snímku, a ještě před natáčením jistě sepsal čestné dobrozdání, jako se v Hollywoodu sluší. Divákovi je tedy pravý stav věcí zřejmý víceméně od začátku, zatímco hlavní hrdina se k němu musí dopátrávat, protože film mu řadu informací odpírá, na rozdíl od diváka, jemuž poskytuje vodítek až moc; zřejmě proto, aby se mohl v klidu opájet brutálními intermezzy. Samozřejmě, spousty filmů kombinuje horor, detektivku a gore scény (dva nejslavnější za všechny: Mlčení jehňátek a Sedm), ale tenhle to dělá dost pokoutním, totiž ne zcela funkčním způsobem. P.S. Jestliže by se podoba mezi hlavním hrdinou a Clivem Barkerem dala přičíst náhodě, jak vysvětlit jejich totožné, pouze prohozené iniciály? (06.04.2009)

|30%| Uf, tak tohle mi teda moc nesedlo. Především závěr, který to totálně pohřbil. Byl jsem rozhodnut dát jen 1*, ale nakonec jsem se smiloval a dal nejslabší možné 2*. Vinnie Jones byl určitě jako řezník skvělý. Už jen tím jeho vizuálem. Krvavé to také bylo, ale ne tak, abych se bál či cítil nějakou brutalitu. Příběh není špatný, ale od té doby co V.Jones hlavního herce pořeže se mi role hlavního hrdiny přestala líbit. Začne tu být jedna nelogická scéna za druhou. Finále bylo celkem dobré, ale úplný závěr či pointa? Fakt jsem nepochopil počínání jisté osoby. No nic, to jedno shlédnutí mě nezabilo, jsou horší filmy tohoto žánru, takže tak. (12.05.2017)

Mám rád Ryuheie Kitamuru, osobitého japonského režiséra s citem pro dynamický audiovizuál. Mám rád také Barkerovu povídku z jednoho z dílů První knihy krve, podle které tento horror Kitamura natočil. Bál jsem se, co s japonským fachmanem provede hollywoodská mašinérie. A bál jsem se zbytečně. Kitamura vždy více než na co jiného dbal na estetiku obrazu, akční kameru a spíše klouzal po (efektním) povrchu, což při sledování filmů jako Azumi nikdy nevadilo. V zádech se silnou psanou předlohou a podporou rozumné stopáže stvořil Kitamura atmosférickou, patřičně brutální a řemeslně nápaditou horrorovou podívanou, již možná trochu hyzdí pár zbytečných digitálních triků. A která letošní záplavě remaků asijských horrorů uštědřuje tvrdý direkt. 8-9/10 (25.10.2008)