Půlnoční vlak

Obdivuji, že je film mnohem komplexnější než pouhopouhý vraždící maniak v metru.  Člověk totiž může poměrně snadno dojít k chybnému závěru ještě před sledováním. Nejedná se sice o můj šálek hororu, ale i tak jsem nakonec rád, že jsem se k tomu přecijen po letech dokopal. Jako první mne velice překvapilo hvězdné obsazení v čele s Bradley Cooperem. V takové sestavě totiž selhání nepřipadá v úvahu. Příběh je ucházející, ale v některých chvílích pokulhává a já se poměrně dost nudil. Strašidelné to není téměř vůbec, ale to si alespoň snímek kompenzuje značnou dávkou brutality. Celou dobu jsem měl s hodnocením jasno, čímž výrazně otřásl až závěr. Tam, kdyby to bylo lépe vysvětlené a nevhodili nás do toho jen jako rybu do vody se slovy ,,přeber si to, jak jen chceš", mohly to být krásné 4*. 67% PS: Asi už nikdy nepojedu posledním metrem..... (11.09.2021)

Na tento horor jsem se docela těšil, ale dočkal jsem se filmu, který se mi celkově moc nelíbil. Atmosféra je občas dobrá, napívaných scén je dost, ale film na mě celkově nezapůsobil. Takový brutál jsem ve filmu zažil jen málokrát a opravdu nedoporučuji u toho večeřet. U trhání zubů radím aspoň vypnout zvuk. A taková scéna jak vyřídí ty dva chlapy a ženský upálí palici je na jednu stranu hodně dobrá a pouštěl jsem si ji asi 5x, ale nadruhou stranu to je něco tak extrémně zvráceného, že by se tomu měl člověk, který nezvládá takové SAW, raději velkým obloukem vyhnout, protože SAW je jen slabý odvar této řezničiny. Celý ten masakr by mi snad ani tak nevadil, i když byl hnaný do megaextrému, ale je velká škoda toho doslova (jak to říct slušně) dementního konce. To finále poslalo celý film do sraček. Někomu se pointa bude líbit, ale mě rozhodně ne. Ve filmu je taky pár divných nereálných momentů, které by se normálně v reálném životě nestaly. Náhody. Vinnie je teda vychytaný zabiják, ale jak ho znáte z jiných filmů, tak vám až tak megadobrý nepříjde. 45% (14.05.2009)

Po Candymanovi, natočeném na motivy povídky Zapovězené, tu máme další zdařilou adaptaci jedné z Barkerových urban legends. Tentokrát jde o Půlnoční vlak smrti. Povídku jsem před lety párkrát četl, a pokládám ji v Knihách krve za jednu z vůbec nejlepších. Kitamura ji zpracoval poměrně věrně tak, jak ji mám v paměti - navíc přidal jen pár (dle mého většinou vcelku zajímavých a oživujících) věcí. Vše podstatné je ale stejné jako v předloze. Některé gore scény na mě zpočátku působily až rušivě, ale vzhledem k tomu, že Barker je jednou provždy otcem splatterpunku, můžu je režiséru Kitamurovi vyčítat jen ztěží. Nebýt několika drobných nesmyslů, které příběhu ubíraly na věrohodnosti (a tím rozhodně nemám na mysli závěrečné, předlohy se striktně držící vysvětlení, proč se to celé děje) a také toho, že MM Train postupně ztrácel svou zpočátku vládnoucí strašidelnou atmosféru, nemusela by ta čtvrtá hvězdička být nakonec až tak protekční. [Závěrem ještě poznámka: Brečet nad špatnými adaptacemi Barkera (a v tomto případě obzvlášť) nemá smysl. Sám Barker totiž není zrovna nejlepším převaděčem vlastních námětů na filmové plátno. Samozřejmě s čestnou vyjímkou Hellraisera.] (25.07.2009)

Je libo koupel v cákancích krve? Zaplavat si ňadra ve vydloubnutých očičkách, potápět se ve vyrvaných zubech a sprchovat ve vytrhaných nehtíčcích? Pak směle nastupte do "Půlnočního vlaku" s vlezlým fotografem Leonem a staňte se svědky péče výkonného zaměstnance masokombinátu o pozdní cestující. První dvě třetiny příběhu se nesou ve znamení atmosféry, napětí, odhalování důvodů existence jatečního vlaku, hrátky s kamerou jsou fajn. Závěr už se bohužel pouze utápí v hektolitrech hemoglobinu a pokud vám tou dobou kolem obrazovky projde nezaujatý pozorovatel, nezbytně dojde k závěru, že jste choří úchylové, hnusní zvrhlíci a vůbec bude lepší s vámi přerušit veškeré styky. Určitě potěší nepřítomnost happyendu, ale na výrazné vylepšení dojmů to nestačilo - nechutnosti jsou to poslední, co mě na horrorech zajímá. Nejspíš si budu muset po dlouhé době oživit Barkerovu povídkovou předlohu, nicméně film se jí zřejmě držel jen velmi volně. 55% (11.10.2010)

Přestože jsem jen tichý zedník na věčném božím CSFD-staveništi, jeden zásadní problém Půlnočního vlaku bych zmínil: Hlavní hrdina a divák zakouší v průběhu dění diametrálně odlišnou zkušenost – divákovi je sice slibován horor, respektive obskurní urban legenda, ovšem hrdina svým konáním ustavičně překlápí film do detektivky. Nesnaží se vyhnout nebezpečí, jak je u postav v hororech zvykem, ale směřuje k němu; snaží se dopátrat pravého stavu věcí. Vede to k tomu, že není hrůznými událostmi tak natěsno obemknut, protože z nich střídavě a navíc libovolně, jak se mu zachce, vypadává (když chce řešit vztah s přítelkyní, řeší vztah s přítelkyní, když chce pátrat po vrahovi, pátrá po vrahovi), a film proto nedrží kontinuitu v napětí, v níž tak vynikaly kupř. Hory mají oči nebo Blair Witch. To by až tak nevadilo, jenže film staví především na podle mě nevhodně zvoleném Vinnie Joneseovi (roztomilá perzifláž herecké šarže, tj. ještě o stupínek přepálená reminiscence na ostrého hocha z ritchieovských gangsterek). Vinnieho hodili producenti i na poster, aby jim zajistil rentabilitu snímku, a ještě před natáčením jistě sepsal čestné dobrozdání, jako se v Hollywoodu sluší. Divákovi je tedy pravý stav věcí zřejmý víceméně od začátku, zatímco hlavní hrdina se k němu musí dopátrávat, protože film mu řadu informací odpírá, na rozdíl od diváka, jemuž poskytuje vodítek až moc; zřejmě proto, aby se mohl v klidu opájet brutálními intermezzy. Samozřejmě, spousty filmů kombinuje horor, detektivku a gore scény (dva nejslavnější za všechny: Mlčení jehňátek a Sedm), ale tenhle to dělá dost pokoutním, totiž ne zcela funkčním způsobem. P.S. Jestliže by se podoba mezi hlavním hrdinou a Clivem Barkerem dala přičíst náhodě, jak vysvětlit jejich totožné, pouze prohozené iniciály? (06.04.2009)