Soukromá válka pana Wilsona

Osudy mazaného politika Wilsona viditelně nevybízí k suchopárné dějepisné lekci, ale spíše k odlehčené komedii, chytře míchající takřka neuvěřitelná fakta s humorem a ironickými narážkami. Pokud máte navíc k dispozici Hankse, Hoffmana a Robertsovou, jen stěží natočíte špatný film. Největší pochvaly přesto náleží Mikeu Nicholsovi, který látku pojal svižně, věcně a bez zbytečných podzápletek. Politika=divadlo - zde však v dobrém slova smyslu. 90% (12.02.2008)

Mike Nichols natočil podobne svižný historicko-politický film ako Howard v prípade Nixona s Frostom. Na to, o aký závažný konflikt sa jednalo, to pojal Nichols skoro ako zábavný film, ale podarilo sa mu to bez toho, aby stratil svoj význam a posolstvo. Takže vidíme pohodový Charlieho život v kontraste s utečeneckými afgánskymi tábormi, pričom ho nijako neodsudzuje, veď on bol jediný, ktorý sa do veci obul. Konverzačným vrcholom je Seymourovo podobenstvo, vrcholom drzosti zase ignorácia amerických politikov v otázke takého vybudovania školy pre afgánske deti. (21.06.2012)

Na běžného Tondu příliš sofistikované, na Oscara příliš rozklížené a na mě málo zábavné. Sorkinův scénář nezapře snahu o inteligentní jízlivost a Tom Hanks s armádou sekretářek a neodolatelným P.S. Hoffmanem jsou sázkou na jistotu, tím spíš pak překvapí, že Nichols maže máslo na hlavy politiků TAK tence, že ho na jazyku skoro necítíte. Věčná škoda, chtělo to ještě trochu přitlačit, aby se bavil i člověk, pro kterého je americká politika španělskou vesnicí. (12.02.2008)

Toulky s Charliem po Kongresu, ložnicích a Afghánistánu jsem absolvovala se všemi diváckými výhodami: vášnivé studium amerického politického systému, fanoušek hereckého režiséra mrazivých divadelních filmů Mikea Nicholse, obdivovatel sofistikovaného konverzačního humoru génia Aarona Sorkina. A zvědavost by mě hnala na Charlie Wilson´s War i v případě, že by to režíroval Pepík Smithů z Horní Dolní na motivy nejprodávanějšího leporela ve Walmartu. Už coby dítě školou povinné mě trápilo, zda Tom Hanks a Julia Roberts jsou chemicky kompatibilní prvky. Jsou. Ale zato motor vážného dramatu s komediálními prvky zadrhává. Zatímco v úsměvné rovině se koutky stáčí tím správným směrem (PSH rulez), lehkosti scénáře podkopává nohy režijní naléhavost a důraz na vydatné herectví. Průměrné drama, osobitá humoreska. Pro znalce povrchní, pro laiky rozbředlé. Zlatá střední cesta někdy vede po pekla, pánové. Ale upřímně: já vás tam budu následovat. Ráda. Připíjím na druhý texaský okrsek. 75% (23.02.2008)

Kvalitný komediálny pohľad do zákulisia americkej politiky, nielen zahraničnej. I keď je to trochu schématicky spracované, nedá sa filmu uprieť hĺbka a istá miera poctivosti a herecké obsadenie celé dielo pozdvihuje. Vo filme kraľuje prekvapivo skôr Hoffman ako Hanks avšak keďže na Hanksovi stojí celý film, rozhodne nezostáva pozadu a čo sa týka Julie Roberts, tak tá tu prekvapila len novou vizážou a netypickou rolou. Film má pár podarených a vtipných situácií, ale ako celok to tak ohromné nie je a po skončení v divákovi nezanechá nejaký neobyčajný pocit. A koniec trochu zamrazí, keď si človek uvedomí k čomu to všetko smerovalo. (03.01.2015)