Případ číslo 39

"Chce znát vaši představu pekla a nechá vás ji prožít!" Tenhle rok, rok 2009 v žánru "dětského zla" bezvýhradně opanovala Orphan a případ Lillith Sullivanové z jejího účinného kouzla vlastně jen tiše těží. Hlavním průšvihem Case 39 je neschopnost dát funkci strachu tak, aby strach začal fungovat sám o sobě. Vyprávění je natolik chladné a sterilní, že vlastně nedokáže navázat jakoukoliv osobní, intenzivní vazbu na diváka, tedy alespoň u mě se to za celou první třetinu filmu nepodařilo. Naopak ta druhá, z mého pohledu nejpřesvědčivější část filmu, odkryla další zásadní problém - sice velký odstup mezi syrovou, uvěřitelnou realitou á la Orphan a příliš konkrétní, obraznou fikcí, která už nedává mnoho prostoru samotné fantazi příběh spoludotvářet. Navíc očekávaný závěr udělal z dramatického případu poněkud melodramatický precedens. Premisa se zkrátka nemusí vždy stát devizou a přesně naopak. Christian Alvart prostě zachytil obrazy, avšak podle mě se mu do nich nepodařilo nachytat dostatek autentické atmosféry. Tudíž hodnotím jako slušný průměr a přidávám malá plus za vcelku přesně padnoucí hudební doprovod a jeden šibalsky laškovný úsměv Renée. [final rate: 55%] (15.02.2011)

Pre mňa bol toto dosť zaujímavý film od začiatku do konca. Renée Zellweger tú predviedla naozaj skvelý výkon, na to, že skôr hrá v komédiách a tak ju má veľa ľudí aj zapísanú. A rovnako skvelú rolu zahrala aj malá Jodelle. Jeden z mála filmov o deťoch posadnutých démonom, ktorý ma fakt nenudil. Perfektne prepracovaný a napínavý horor, ktorý vás pekne udrží po celý film. Nápad je výborný, herečky ešte lepšie a koniec je zaujímavý. Odporúčam všetkým milovníkom hororov a mysterióznych filmov. (08.02.2015)

Docela dlouho jsem otálel s puštěním tohoto filmu, přestože jsem k tomu neměl žádný pádný důvod. Nemám totiž žádnou averzi vůči Renée Zellweger (moc tuto herečku neznám a Deník Bridget Jonesové jsem nikdy neviděl…), navíc mi filmy o „divných“ dětech nikterak nevadí. Jen prostě nebyla chuť a hlavně jsem svou pozornost věnoval jiným filmům. Poslední dobou jsem však už přesycen céčkovými monster filmy a tak jsem se rozhodl nasměrovat svou pozornost jinde a hlavně si dodělat pár restů (no vlastně jich mám celou hromadu, co se hororového žánru týče). Nejčastěji je tento film porovnáván s Orphanem (který jsem viděl) a nezbývá mi nic jiného, než souhlasit s názory, že Case 39 je prostě po všech směrech slabší. To však neznamená, že by se Alvartovi nepodařilo natočit průměrnou podívanou, která by měla skončit někde v odpadkovém koši. Příběh nám místy nabídne docela zajímavou atmosféru, která se sice snaží rozpoutat psychologické peklo, ale vytvořené napětí hodně krát sráží na kolena nudnější pasáže a předvídatelné „lekačky“. Navíc mi přijde, že je zde i spousta nedotažených scén, které si zasloužily mnohem lepší zacházení a hlavně propracovanost. Přitom taková scéna s troubou nevypadala vůbec špatně. Trošku to už však skřípalo v uvěřitelnosti momentů, kdy přišly o život některé postavy. Nicméně Case 39 místy nabídlo divákovi docela zajímavou podívanou, herecké výkony taky nebyli nejhorší a našlo by se tu několik momentů, kvůli kterým stojí za to vidět tento film. Takže za mě průměrné hodnocení. 50% (18.09.2017)

║Rozpočet $26miliónov║Tržby USA $13,261,851║Tržby Celosvetovo $29,302,804║ Tržby za predaj DVD v USA $4,751,848 //počet predaných kusov 261,754║ Technicky dobre zvládnutý horror, ktorý má slušné napätie, dobre gradujúci dej. /65%/ (17.01.2011)

„Byť čudný nie je trestný čin.“ Bože prečo. Nezáživné, slabé, hlúpe (!), hysterické, otravné a protivné divadlo na tému „čudné deti“ (ďalej napr. SIROTA, INŠTITÚT GODSEND). Snímka (inak talentovaného, nakrútil PANDORUM) režiséra vyniká neznesiteľnými výkonmi opuchnutej Zellwegerovej a hnusnej Jodelle Ferlandovej, odporne predvídateľným dejom (SPOILER keď postava povie, že má strach zo sršňov, zabijú ju sršne, to je jasné SPOILER) a trápnymi ľakačkami (hrdinka obracia v tichom dome v rukách budík, budík začne nečakane zvoniť... TOHO sa mám báť?). (27.05.2011)