Barbar Conan

Fantasy jako řemen, anebo urážka legendy? Tahle akční slátanina je stejně dvojsečná, jako Conanův čerstvě zkutý meč. Někdy je to celkem fajn, kulervoucí, a má to říz a spád, většinou ale převažují suverénně nejokatější nelogičnosti roku spolu s nepřehlednou, ZBYTEČNOU akcí (šermuje se cca 50 minut čistého času) a umělým Momoou, který Arnoldovi nesahá ani po paty. A přitom mu to ve Hře o trůny tak sedlo! Inu, barbar je pro letošek za kamerou jenom jeden, a je to Khal Drogo. Nezbývá, než se v polovině tohoto "snímku" - výraz "akční koláž" by to asi vystihl lépe - přeladit na veselejší, komediálnější, a takovou tu šílenější notu, a tropit si z Nispela po zbytek stopáže raději legraci. Jinak by to totiž byl čistokrevný odpad!. P.S. Režisér si usmyslel, že když ve filmu vyplácá tisíce flakónků s krví, bude to cool. Není. (18.08.2011)

Na Howardových Conanovkách jsem vyrůstal a tak mě (zase!) mrzí, že film si zase jen sebral hlavního hrdinu a svět ve kterém se odehrává. Že by si třeba chtěl vypůjčit už nějáký napsaný z četných příběhů, to tvůrce nenapadlo (je tu sice zmínka o Věži slona, ale nic víc) a tak do klišé mustru nasalátovali pár akčních scén, které ještě k tomu Nispel mizerně natočil a pár dialogů, které dávají jakýs takýs smysl. Jediná kladná věc jsou tu herci v čele s parádním Momoou, který je konečně Conan jak má být, vzhledově skoro jako by vypadl z přebalu jedné z knížek co mi leží v knihovně. Lang i McGowan jako záporáci taky obstáli se ctí. Ta třetí hvězda je tu za solidní výpravu a triky, no i to čvachtání krve z rozbitých hlav mě potěšilo. V pokračování přece jenom doufám, ale jedině s jiným scénáristou (stačí jeden pořádný a ne tři patlalové) a s fungl novým, lepším režisérem. (20.08.2011)

Milí odpadoví a jednohvězdičkoví hodnotitelé, mám na vás několik nechápavých dotázků: co jste vlastně od filmu s názvem "Barbar Conan" očekávali? Muzikálové zpracování, baletní kreace, zadumané shakespearovské projevy, předčítání z Homérových děl a vzletnou recitaci Keatsových básní, protknutou happeningem, ve kterém se hlavní hrdina omotá hajzlpapírem a padouch si pomaže přirození nutelou? Nemyslíte, že by přitom ty postavy z vybájeného dávnověku vypadaly poněkud absurdně? Nedívali jste se náhodou na ten film čistě jen proto, abyste pak na něj mohli pohrdavě naplivat? Tak buďte upřímní, do hajzlu, a prostě místo těch rádoby znaleckých odsuzujících žvástů napište: "Nemám rád/a akční fantasy a na Conana jsem se čuměl/a pouze z toho důvodu, že jsem sebemrskačský kokot se zálibou v dehonestování béček." Takové nepokrytecké vysvětlení bych brala. Možná to někoho překvapí, ale tahle varianta Conana se blíží k literární předloze mnohem víc na dosah, než opěvovaný kousek od Milliuse. Howardovi by se to líbilo - vzhled i projevy hrdiny, magií cinknutí zlouni s megalomanskými sklony na ovládnutí světa, zachráněná roštěnka pro sexuálně romantické chvíle, krásně vypiplané prostředí, připomínka Conanových pirátských eskapád... Byla jsem mile překvapená, jak moc mě tahle filmová verze Conana dokázala vrátit do dob puberty, kdy jsem Howardovy povídky i romány s očima navrch hlavy hltala (byť jsem pravděpodobně neconanovala s verbalovou vehemencí). Povím vám, co mně chybělo k udělení velmi spokojených čtyř hvězdiček: o něco méně debilní závěrečná čtvrtina, zajímavější (a přehlednější) choreografie soubojů, monumentánější hudba (tady byla naprosto nenápadná a nezapamatovatelná, narozdíl od majstrštyku Basila Poledourise), ubrat roštěnce na permanentně dokonalém nalíčení a zdánlivě nepodstatný detail - mít ten cigán modré kontaktní čočky, tak bych mu i odpustila, že se svými negroidními rysy připomíná seveřana asi tolik, jako já Dalajlámu. Můj verdikt: 68% a pokračování v podobném duchu, kdy divák odloží mozek do skleničky a akorát odpočívá u hýbajících se pohádkových obrázků, bych se nijak nebránila. (21.11.2012)

Conanovu reinkarnaci považuji za zbytečnou, zvlášť když tradičním důvodem ke vzniku remaku je touha impotentního tvůrce vydělat mrzký peníz na cizím nápadu. Ano, přistoupil jsem k tomuto snímku s předsudkem, ale přesto musím uznat, že rozsekání kouzel svalovcovým mečem bylo o něco zábavnější, než jsem se obával. (06.07.2012)

Kdepak... Marcus Nispel nikdy nebyl dobrý režisér, ani vypravěč a Conan byl od počátku odsouzen ke zkáze. Ve své rádoby velkoleposti (velkohubosti, chcete-li) tak prohrává i s Nispelovou Cestou bojovníka, která, ač stejně tupá, alespoň věděla, kde je její místo a nesnažila se ze sebe dělat něco víc. Zajímalo by mě, na základě čeho, proboha, dostal režii zrovna Nispel, když se přitom za celou svoji kariéru stále nedokázal oprostit od svých trademarků, kterými jsou absolutně nepřehledná akce, nesmyslné a nefunkční záběrování a zcela do očí bijící nenávaznosti prostorové, skriptové, logické... Tím ale výčet problémů nekončí. Už ve scénáři je zakopáno tolik psů, že nad tím zůstává rozum stát. Conan a jeho pomocník - zloděj - se pomocí pěti klíčů dostanou skrz složitou kanalizaci do města, kde deset minut bojují s chapadly, která stráží jeden z poskoků zlého krále (který se od krále nikdy nehnul), a po vítězství nad chapadly oba zjistí, že v hradě vlastně vůbec nikdo není. Odbočka na téměř dvacet minut a pádný důvod k tomu, aby trojice scenáristů už nikdy nic nenapsala. Z toho pak vyplývá, že herci povětšinou netuší, co hrát, a tak jen zoufale přehrávají. U Rose McGowan je to mimořádně smutné, Stephen Lang alespoň ke konci začne být trošičku zábavný, Momoa je dřevo, co má chlupatou hruď a hladkou prdel a jediný, kdo z toho vychází s čistým štítem, je, kromě Perlmana, skvostná Rachel Nichols. Překvapivě dobře funguje verbální komika a humor, jako takový, a představují jediný důvod, proč jsem Conanovi nenapařil jednu hvězdu, kterou si jinak zcela objektivně zaslouží. Suverénní průser roku... (20.08.2011)