Barbar Conan

No hezké to tam ti Bulhaři mají. Jinak nevím, proč se stále snaží někdo srovnávat a hledat v tomto druhu filmu nějaké skryté či odkryté významy. Je to prostě film pro zábavu, film odpočinkový, u kterého vypnete přemýšlivou část mozku a zapnete relaxační části. Takového filmy jsou prostě potřeba a pokud plní ony relaxační a odpočinkové funkce jsou to dobré filmy. Přiznám se, že jsem měla před zhlédnutím obavu z hlavního hrdiny, pán je to takový prapodivný, mně celkem nesympatický. Ale dopadlo to výborně. Momoa je prostě barbar tělem i duší. Patrně je pozůstatkem (dle nedávných výzkumů) souběžné vývojové větve Homo neanderthalensis, neboť dle toho co si pamatuji z dějin pravěku naprosto odpovídá popisu: čelo ustupující, prchavé, nadočnicové oblouky vystouplé. A hlavně, na to, že jeho otec byl Perlman se z něj vyklubal vskutku krasavec. No, a uznejte sami, Arnold má taky ještě spíše výraz Ötziho. Zajímalo by mě, jak moc ovlivnila doba, kdy bylo poprvé možné zhlédnout Barbara Conana, hodnocení tohoto filmu. Pro mě to tenkrát byla naprosto neuvěřitelná pecka, kdybych film viděla poprvé až nyní, nevím jak bych reagovala. (09.11.2011)

Tak hnusný ksicht, jsem už dlouho neviděl. Z toho hlavního hrdiny mi bylo na zvracení. Zlatý Arnold Schwarzenneger. Celkově herecké obsazení bylo vzato z nějakého Obludária. K tomu nudný příběh, ubohé hollywoodské efekty. Prostě katastrofa. Jak někdo napsal na csfd, máte pocit, že se díváte na "bulharský film"! 20% a už tento film nechci nikdy více spatřit! (05.11.2011)

Žasnu nad tím, že remake - podle zdejších komentářů sra*ka - má podobný, ba dokonce stejný hodnocení jako původní 3 kultovní filmy s Arnoldem. Při srovnání novýho a starýho Conana bych si toho trochu vážil a aspoň jednu hvězdu navíc přihodil těm starejm flákum, který se momentálně nachází pod hranicí průměru.. ale nechci nikomu radit. (18.08.2011)

Když si člověk čte rozhovory se Zimmerem a s Batesem (autor hudby k tomuhle filmu), zjistí jednu celkem příznačnou věc - zatímco Zimmer neustále zmiňuje melodii a básní o tom, jak hodiny a hodiny vybrnkává do kláves, než přijde na něco kloudného, Bates se ubírá úplně jinudy a jednoduše ucpe divákovi uši neskutečně uřvaným a přeplácaným (často nelibozvučným) bordelem bez nějaký hloubky – má tam zkrátka spousty bohatý textury a málo, přemálo struktury (motivů a témat). Kde nabízel Poledouris melodii, tam má Bates spíš rytmus postavený na brutálních perkusích a agresivních smyčcích. Možná měl Bates navázat na svůj nechvalný skandál z 300 a opět trochu opisovat, koneckonců sám Poledouris tři stěžejní tracky z původního soudntracku - Anvil of Crom, Riders of Doom a Theology/Civilization - jednoduše oprásknul z Prokofjeva, Orffa a Holsta (přičemž Anvil of Crom si zase dál vypůjčil Goldsmith pro hlavní téma Total Recall). ____ Co se filmu týče, zamlouvala se mi hlavně sofistikovaná narážka na Tenkrát na Západě, kde Bronson nese svého staršího bratra na ramenou a jen marně oddaluje jeho smrt, (-spoiler-) čemuž zde odpovídá syn držící řetěz s víhní a oddalující smrt otce. Na konci se tatáž scéna dočká zopakování, Conan tentokrát na podobném řetězu drží Tamaru. Co je ovšem zajímavé, Khalar Zym na tuto paralelu mezi otcem a Tamarou zcela explicitně diváka upozorní. Spíše než Khalar Zym tak mluví scenáristé, kteří skrze hlavního padoucha upozorňují na určitou vynalézavost svého scénáře, neboť i to nejhorší filmové dílo je komplexním celkem, kde může kdejaká nuance divákovi snadno uniknout, takže scénáristům nezbývá než na to občas přímo upozornit. Někdy se takového upozornění nedostává divákům, ale i postavě: například Fonda pochopí celou situaci teprve tehdy, když mu Bronson vloží v závěru harmoniku do úst. ____ Ačkoliv je nový Conan zjevně cosi dlužen svému předchůdci, zajímavý rozpor mezi Conanem a náboženstvím zůstal zachován. Conan opět spoléhá zejména sám na sebe a sekta se svým náboženstvím tvoří vůči jeho individualismu jakýsi protipól. Platilo to hlavně v původním filmu, kde Arnold tvrdil, že se ke Cromovi moc nemodlí, protože stejně neposlouchá, ale ozývá se to i zde. Conanovým krédem je přesvědčení, že náboženství by mělo mít i nějaký hmatatelný přínos a že jinak koneckonců není tak nepostradatelné a nedotknutelné. Tímto podezřením vůči náboženství a neustálou tendencí snímat otrokům okovy připomíná Conan proletáře par excellence. Udivuje mě, že nikdo z velkých levicových dramatiků nebo romanopisců – Olbracht, Majerová, Trockij, Odets – si v tom nenašel své téma. ____ Nemá někdo z vás náhodou číslo na Rachel Nichols? (20.08.2011)

Bylo nebylo, myslel jsem si, že tenhle film nikdy neuvidím (neboť příběhy o něm byli tak děshrůzné, že můj vnitřní knižní Conanofil by pravděpodobně spáchal harakiri pomocí klacíka od nanuku), ale, žel, alespoň částečně áčkových fantasy je prostě moc málo na to, abych mohl tutoho Conana ignorovat a hle, on není špatný, jen děsivě průměrný a béčkový. Což je celkem škoda vzhledem k tomu, že Momoa je jako Conan skvělý a když se ohání mečem, tak působí dost dobře (kéž by i jiné postavy měli náznak šermířských schopností a nebyli jen masem naskakujícím na čepele klaďasů) a první hodina by dokonce byla relativně dobrým a osvěžujícím příspěvkem do polomrtvých a zdementělích vod filmového žánru Meče a Magie, ale to by pak finále nesmělo být nudné, hloupé a s akcí, kterou zřejmě sestříhával zdrogovaný leguán. Promarněná šance. (03.01.2015)