Hrdinové a zbabělci

Po zhlédnutí snímku mohu konstatovat, že politici jsou svině myslící pouze na sebe, novináři těsně před důchodem by najednou chtěli informovat pravdivě a mladí různobarevní lidé se rozhodnou velká slova o snobismu proměnit v činy (idealistů jsou plné hřbitovy). Je na tom něco překvapivého? Není a to je hlavní problém snímku, který sliboval politické drama v režii Roberta Redforda. Místo toho jsme pouze svědky vykreslení portrétů politika, novinářky, politologa a několika studentů v době vlády "válečného prezidenta" George Dabljú Bushe. Nějak se z toho vytratily emoce a výsledný dojem je nečekaně vlažný. (13.04.2009)

Velmi těžko se mi popisuje, čím mne tento film tak zaujal. Možná svojí přirozeností, zajímavým scénářem, který názorně aplikuje manipulaci s fakty, užívání "správných slov", možná krásným znázorněním rozdílu mezi Lvem a Ovcí, určitě skvělými výkony a zajímavou hudbou. A možná ještě něčím.. nevím.. Každopádně velmi silné a velmi dobré... (02.11.2007)

Na jednej strane sa čudujem, že tento film šiel do kín, ale na strane druhej sa zas čudujem, že celkovo tak prepadol. Každopádne témy, ktoré Redford predhodil divákom si radšej pozriem doma, kde sa mi následne lepšie premýšľa nielen o filme ako produkte ale najmä o téme jeho spracovania. Veľmi sa mi páčilo, že film bol stavaný tak, aby preberaná téma namala váhu a účinnosť len v súčasnej situácii vo svete, ale aby mala dopad na vojenský svet v akomkoľvek uhle pohľadu, nielen dnes ale aj v ďalekej budúcnosti. Film je rýchly, každopádne nie strohý, ale účinný, silné dialógy majú každý svoje miesto a zmysel, ani slovko navyše nieje vypustené len tak do vetra. Záver nikomu nič nevkladá do úst ani do mysle a i keď je nevypovedaný, tak práve tým má pre mňa väčšiu výpovednú razanciu a hodnotu. 80%. (10.01.2009)

Jak lvové bijem o mříže... a pak si spořádaně sedneme zpátky a libujeme si nad svým hrdinstvím. To je ve zkratce můj dojem z války vedené v mrazu afghánských hor, v teple senátorské kanceláře i v bludišti vlastního svědomí. Robert Redford se rozhodl přispět se svou troškou do politicko-protiválečného mlýna a natočil konverzační drama, jemuž chvílemi docházejí slova a omílá fráze stejně nicneříkající jako projevy těch, které kritizuje. Ač má Redford dosud přitažlivosti a kouzla tolik, že by je USA mohly zařadit na seznam exportních surovin a zařídit tak, aby řada mužů už nikdy neslyšela nějakou milou větu typu "o tebe bych si ani neopřela kolo, kriple," nestačí to na vyvážení prázdnotou dunící filosofie jeho postavy. Druhá partie, rozehraná ambiciózním politikem a zkušenou novinářkou, je na tom lépe díky Cruisově senátorovi, v němž by se poznali mnozí čeští politici (být štíhlejší, vzhlednější, rétoricky obratnější a chytřejší - a oplývat darem sebereflexe), odrážejícím s kennedyovskou patkou a žraločím úsměvem ataky spíš unavené než zuřivé reportérky v podání Streepové, jež má svůj úkol ztížený díky neobjevné roli zcyničtělého profesionála v dilematu mezi svědomím a nutností platit nájem. Afghánská pasáž pouze přispívá ke zvýšení množství prvků v množině "viděno stokrát a lépe." Redfordova zkušenost a zručnost se sice nezapřou, povedené okamžiky jako prezidentská ne/kandidatura nebo okamžik, kdy se Cruisův antihrdina dozvídá zprávu o výsledku své nejnovější snahy zabodovat v očích národa, ať to stojí cokoli, jsou ale zakutány v moři vaty jako obzvlášť křehké zboží. Vzdor historické nepřesnosti se mi kontrast lev versus jehně zdá výstižný a přijatelný (navíc ušatý a hýkající symbol demokratické strany by mohl budit jiné asociace, než o jaké filmu patrně jde), navíc tato metafora může odkazovat i na známý výrok Alexandra Velikého: "Raději budu čelit armádě lvů vedených jehnětem než armádě jehňat vedených lvem" vzhledem k tomu, že nejznámějším makedonským rodákem se ohání i senátor Irving při vysvětlování, že válčení v Afghánistánu byla vždycky věc složitá. Naneštěstí veškerým snahám o shovívavost podkopává film židli, když sice kritizuje apatii a aroganci, ale jedním dechem se z nich usvědčuje sám, když ústy Streepové tvrdí, že 2. světová válka netrvala ani pět let. Jak pro koho, milí U.S. friends, jak pro koho... S jiným scénářem by trojjediný příběh hrdinství a zbabělosti možná fungoval dobře, v podání rozhněvaného starého muže (promiň, Roberte) se však toto gesto odporu vůči hloupým bílým límečkům mění v nehrdinské máchnutí do prázdna, které netrefí ani ty mříže a je korektně uhlazené tam, kde by mělo být nesmlouvavé, přeplněné klišé a slovy ve chvílích, kdy by mělo být originální a jednat, a patetické tam, kde by mělo být tiše výmluvné. Nezní už pomalu "politicko-protiválečné drama" jako "mlácení prázdné slámy" v hollywoodštině? (08.01.2008)

Je to natočené tak trochu na sucho. Zdá se mi, že z příběhu příliš trčí, že autoři chtěli především sdělit své úvahy o účelnosti vedení amerických válek, o odpovědnosti politiků, stejně jako odpovědnosti všech Američanů za Svět. Tím vyprávění jako by chvílemi zadrhávalo, když nad příběhem převažují myšlenky, které je do něj zapotřebí nacpat. Ale i tak moc pěkný film. (30.01.2011)