Zobani

"Nem tudom, súdruh podporučík." Ďalší z filmov, pri ktorého sledovaní som bol rád za modrú knižku. Hlavný hrdina, rachitický intelektuál po príchode na útvar čoskoro zistí, nie všetko sa dá vydiskutovať. Ponižovanie a násilie sa stupňuje, mazákom bez väčších problémov prechádza ťažké ublíženie na zdraví aj vražda. Intenzita šikany, aj keď asi založená na reálnych zážitkoch, je tu vyhrotená do extrému, asi ako historky po pár generáciách ústneho tradovania. Keďže nečakám od filmu, že bude stopercentne zodpovedať realite, tak ma to nepohoršilo. Trošku mi vadili niektoré diery v scenári, nelogičnosti a poslabšie herecké výkony, ale ako filmový zážitok to bolo výživné. (06.05.2021)

Hodně tvrdý film popisující jeden z nejdrsnějších případů šikany v čs. armádě, kdy po osmašedesátém bylo u některých útvarů málo režimně spolehlivých důstojníků. A podle toho to taky někde vypadalo... Děj filmu se však odehrává později, natáčen byl na jihomoravské základně Pohraniční stráže “Devět mlýnů” u Hnanic na Znojemsku, kousek od známé vinice Šobes v Podyjí. Když jsem fím viděl poprvé, připravoval jsem se k odvodu a pocity po shlédnutí filmu nebyly úplně nejlepší. Trošku jiná káva než většina naší vojenské produkce (Copak je to za vojáka, Chlapci a chlapi). Závěr mi přišel poměrně nerealistický, takovéhle hrátky by PS ve svém revíru nikdy nestrpěla, ale snižovat hodnocení nebudu, ten film si pamatuji dodnes a pocity z něj mne nepřešly ani po opakovaných shlédnutích. Mrazivě přesný Etzler. (29.03.2021)

pro mě coby neznavojna dost ne-uvěřitelný příběh, herci to svou přesvědčivostí taky zrovna dvakrát nevylepšili, nad několika scénami jsem jen kroutil hlavou, že takhle by se to prostě nemohlo stát... nadšení 77% většiny nesdílím, pro mě je to úrovňově pod průměrem, stejně jako zounar a její chlapci... pardon. 40% (16.12.2009)

V naší krásné malé zemi se natočilo několik filmů a seriálů z vojenského prostředí, které se nechají zařadit do tří kategorií. První jsou hořké komedie o vojně za Čepičky ("Tankový prapor", "Černí baroni"), dále oddechové komedie, které mají vojenskou zápletku spíše na okraj ("Copak je to za vojáka?", "Otec neznámý") a pak socialistické agitky ("Dneska večer všechno skončí"). Výjimku tvoří muzikály "Kdyby tisíc klarinetů", "Bylo nás deset" a film "Zobani". Tolik k úvodu, nyní se už zaměřím pouze a jen na poslední jmenovaný. "Zobani" nejsou vůbec komedií a už vůbec agitkou. Je to docela drsný psychothriller s hutnou atmosférou o vojenské šikaně. Zprvu jsem k němu přistupoval s rozpaky, ale mazácké ántré mě strhlo a nepustilo do konce. Film opravdu ani na vteřinu nenudí a pořád se něco děje (no, někdo někoho mlátí či buzeruje). Ukazuje stinnou stránku lidově demokratické armády, ovšem může se zároveň odehrát někde jinde, ovšem všude tam, kde se velení chopí zlí debilové (příběh se odehrává v roce 1968, krátce po invazi Sovětských vojsk, důstojníci jsou propuštěni, protože nepodepsali souhlas o vstupu armád VS a vedení se ujímá banda mazáků, vedená četařem Konečným). Samozřejmě, pár výtek k filmu také mám, hlavně ze strany hereckého obsazení. Zatímco mazáci jsou opravdová, charismatická, odporná a skvěle zahraná hovada, zobani jsou nevýrazní a toporní. Miroslav Etzler byl přímo geniální a jedná se možná o jeho nejlepší roli. Jeho slizký a sadistický četař Konečný je jedním z nejodpornějších záporáků, které jsem kdy ve filmu viděl. Oproti němu je seržant Hartman z "Olověné vesty" hodný strejda. Scénář je skvělý, i když obsahuje pár děr (mazáci zavraždí Banýra a víc se o něm nikdo nezmíní, proč si nakonec Konečný nevzal samopal a šel proti Cejnarovi s holýma rukama), ale zbytek tyto drobné nedostatky přehluší. Nikdo není dokonalý a dokonalým filmem nejsou ani "Zobani", inscenace Brněnské televize od režiséra Jiřího Vanýska. Ovšem díky svojí atmosféře, (některým) skvělým hereckým výkonům a poměrně drsnému otevřenému konci (snad jediný vojenský film natočený u nás, kdy se v závěru nejde z vojny domů) mě tento za pár kaček a s nepříliš známými herci natočený TV film přilepil na 90 minut k obrazovce. (30.04.2008)

Tak i naše kinematografie má své "vězeňské drama". A nedopadlo to vůbec špatně. Jak tu píše kolega, stále se tam něco děje. Mnohým naskočí vzpomínky na mnohé z vojenských "her" (bufet, sahara). K výhradám k "divadelnímu výkonu" Miroslava Etzlera mohu říci jen to, že tímto stylem divadelního přednesu skutečně mazáci na vojně k holubům mluvili :-) Na druhou stranu, kvůli mnoha hovadinám nemůžu jít s hodnocením výš, přestože je mohu považovat za uměleckou licenci. (27.05.2021)