Režie:
Jiří Sequens st.Kamera:
Miloslav HarvanHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Jaroslav Marvan, Vlastimil Brodský, František Filipovský, Jiří Smutný, Mirko Musil, Václav Kotva, Tomáš MuchkaObsahy(1)
Seriál Hříšní lidé Města pražského, který již desítky let těší televizní diváky, zrodil novou dramatickou postavu – pana radu Vacátka. Postavu, která se ve skvělém podání Jaroslava Marvana stala nesmírně populární. Také dnešní příběh vám znovu připomene jeho věčný souboj s pražskou galérkou... Je Štědrý den roku 1928. Rada Vacátko (J. Marvan) si chce ve svém rajónu uklidit a prověřuje všechny možné pachatele. Nakonec se soustředí na kasaře Nováka (V. Brodský), který je v podmínce a další rozsudek by tvrdě dolehl i na jeho rodinu. Má v péči malého syna, žena mu právě utekla. Ale pan rada zná kasařskou pověru, která praví, že na Štědrý večer se dají všechny pokladny světa otevřít, a to třeba i jen paklíčem, a jde si Nováka okouknout. Doma je jen jeho malý synek, který se těší na Ježíška, otec odešel pro tradiční rybu do hospody. A tak Vacátko schová kasaři jeho „nádobíčko“ a Štědrý večer stráví s kasařem a jeho synkem, aby zabránil nejhoršímu… (Česká televize)
(více)Recenze (75)
Jak málo stačí, aby vznikl krásný, milý, ale zároveň smutný příběh. Tři herci (a kluk), dva interiéry, jeden exteriér a trocha hudby. Jenže když se na to díváte, nevidíte Marvana, Brodského a Filipovského, vidíte prostě radu Vacátka, kasaře Nováka a inspektora Mrázka. A to si vemte, že nikdo z nich neměl opravdovou hereckou školu a začínali spíš jako ochotníci. Neuvěřitelný... ()
Komorní vánoční příběh, který mi nostalgickou atmosférou připomíná ty staré vánoční americké filmy, které pouští v televizi v novým filmech. Vždy jsem si říkal, že my něco takového nemáme a přece máme, a to vánočního Marvana alias Vacátka. Pro mě je to vůbec první seznámení s tímto radou, a tak nevím, zda to fakt byl takový lidumil anebo ne. Rozhodně mi přišlo divné, že šel Brodského zachránit před tím, aby nekradl, ačkoliv sám věděl přesně, že to udělá. Vždyť by měl přece tu pomyslnou čárečku, že chytil zloděje. [1642. hodnocení, 61. komentář, 72%] ()
V těžkém televizním looku se policejní rada Vacátko loučí nijakým případem, spíše jen příjemným posezením u kasaře Nováka, který měl v plánu na Štědrý den v plánu jiné věci, než si povídat s panem radou, poslouchat jeho pohádku o kasaři, kterou povídá jeho synovi a sedět doma. Milé, ale ničím ohromující rozloučení s radou Vacátkem. ()
Skvělá atmosferická derniéra skvělého detektivního seriálu, pražská mordparta rady Vacátka se patrně již rozpadla, jelikož pan rada je na tenhle případ docela sám...ale nikomu to asi nebude příliš vadit... (mně osobně jako poučenému divákovi vadí pouze vědomí faktu, že tahle role byla tou Marvanovou poslední...hodně symbolicky se tak uzavřela jeho bohatá umělecká životní dráha...) Smekám, pane Marvane... Podobné filmy a seriály: Pěnička a Paraplíčko, Partie krásného dragouna, Vražda v hotelu Excelsior, Smrt černého krále, Hříšní lidé města pražského, Panoptikum města pražského, Hříšní lidé města brněnského ()
Pěkná atmosféra Vánoc, Štědrého dne z doby dávno minulé...První republika, chudoba obyčejných lidí, radost z prostých dárků, chudě ozdobený stromeček....má to své kouzlo. K tomu všemu jest naservírovaná příjemná zápletka, kde nejde o nic závažného...Vynikající Jaroslav Marvan a Vl. Brodský. Příjemná podívaná. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (4)
- I když jde o samostatnou epizodu seriálu Hříšní lidé města pražského (od r. 1968), tak se zde neobjevují detektivové Bouše a Brůžek, kteří se objevují i v navazujích čtyřech celovečerních filmech. Jsou pouze zmíněni na začátku epizody. (charlee.dog)
- Pro nářadí k vyloupení pokladen se používá v příběhu slovo „vercajk“, které pochází z německého slova „werkzeug“, tedy „nástroje“. Další pojmenování kasařského nářadíčka je „Chrom Nickel Stahl“. Jedná se o materiály, ze kterých bylo nářadí zhotoveno, tedy chrom, nikl a ocel, navíc slovo „stahle“ je zaměnitelné se slovem „stehlen“, což znamená „(u)krást“. (sator)
- Hlavní hudební motiv, který podbarvuje titulkové sekvence, použil Zdeněk Liška již o deset let dříve ve snímku Polnočná omša. (Komiks)
Reklama