30 dní dlouhá noc

Bylo to desátého ledna, zrovna v době, kdy se většina lidí začíná pomalu smiřovat s tím, kolik novoročních předsevzetí už porušili, a venku foukal sakramentský vítr od severovýchodu. Než se setmělo, napadlo patnáct centimetrů a od té doby pořád dál hustě a vytrvale sněžilo... Tak začíná fenomenální Kingova upírská povídka Na dobrou noc. A proč ji cituji? Plně totiž vystihuje atmosféru, kterou 30 dní dlouhá noc oplývá. V prvních několika záběrech. Slade ji natočil dosti syrově a atmosféricky. Navíc je to "sawovské" lacinosti, co se týče zobrazovaného násilí, prosté a o to více působivé. Kouká se na to dobře a celý úvod až do ovládnutí města (resp. scény z ptačího pohledu - až uvidíte pochopíte) je naprosto dokonalý. Ovšem poté již tvůrci nedokáží vzdorovat neduhům, které plynou z tuctové předlohy, která dokázala zaujmout snad jen netradiční kresbou. Jsou to především dějová faux-pas, přílišná zkratkovitost, nekonzistenčnost rozkouskovaného vyprávění a kašlání na psychický dopad situace na jednotlivé charaktery. Čím více se stopáž blíží konci, tím více to padá na žebříčku kvality. V mezích ucházejícího filmu to drží pouze Josh Harnett a Sladova snaha okrášlit to tu tam nějakou šťavnatou scénou. Celkově jde o nesporně solidní počin, který dosti těží z toho, že pobodný snímek tu delší dobu scházel. Jakkoli "Třicítka" vypadá k světu, a je svým způsobem sympatická, tak stigmatu jednoduchosti a tuctové průměrnosti komiksové předlohy prostě přes veškerou snahu nemá šanci utéci... (01.11.2007)

Nejlepší upířina posledních více než deseti let se nevyznačuje sofistikovaným scénářem (ostatně stejně jako komiks), ale takřka dokonalou atmosférou zimy a smrti. Až na pár nepodařených digitálních zabití je technicky vynikající a třešničkou na dortu jsou povedení upíři v čele s charismatickým Marlowem. Pecka. Více: http://blog.obitus.cz/2007/11/30-days-of-night.html (30.11.2007)

Upíři měli dobrý nápad, jak si obstarat potravu v ideálních podmínkách - na Aljašce v období bez slunce, v městečku odříznutém od světa a co nebylo odříznuto, odřízli oni sami. A David Slade měl zase dobrý nápad, že o tom natočil film a tak jsme se po dost dlouhé době dočkali výborného hororu s bezvadnou amosférou, se zatraceně rychlými a krvežíznivými zabijáky, s překrásnou leteckou scénou a nebýt zbytečně zkaženého závěru, dala bych ráda 5*. (04.11.2007)

NEČÍST PŘED PROJEKCÍ!!!Hluboko mražený kříženec mezi Horami co mají oči, Úsvitem mrtvých a několika dalšími oblíbenými horory má sice několik es v rukávu, ale zřejmě se stydí je všechny vyndat na stůl. Záčatek je grandiózní, záběr na podivný obličej muže, o kterém si nemáme co myslet, postupné seznamování s atmosférou zmrzlého města a skvělé vystižení mrazu se vším tím úchvatným křupáním ledu a šustěním silných bund. Úchvatným způsobem se dozvíme, že soupeři nejsou ani neovladatelní vlkodlaci, natož zombie bez mozku, ale skupina krvežíznivých upírů, která má oproti ostatním výhodu nadprůměrné inteligence. Což samo o sobě samozřejmě nic nemusí znamenat, na druhou stranu při správné aplikaci skýtá tenhle příběh až ohromné možnosti. Plán je naprosto jednoduchý a o to lépe realizovatelný, režisér si zpočátku pohrává jen s náznaky, které fungují opravdu dobře. První vražda psů, odpojení proudu, zabití údržbáře a hrátka s partičkou místních zaměstnanců nemá chybu. Stejně dobře funguje i skok na auto a hlavně úžasný záběr z ptačí pohledu na bezmocné obyvatele, po kterých zůstavají pouze krvavé šmouhy ve sněhu. A vůbec krev tu dostává nový rozměr, musím ocenit práci tvůrců, jejichž práce s krví hraničí s uměleckou genialitou, což filmu v několika fázích dodává ten správný 'look'. 30 dní dlouhá noc též krom úžasného audia disponuje i neméně povedeným vizuálem, což jsem již jemně naťukl o pář písmen zpět. Autorům se podivuhodným způsobem podařilo zachytit vizuální atmosféru komixu, z obrazu je cítit hravost barev, pečlivé naskládání předmětů a samozřejmě i jasná filtrace. Zvláštní pochvalu si zasluhuje vánice... Ale chválil jsem, myslím, dost, teď je čas ukázat moment, od kterého film sjíždí z těch správných kolejí. Tou chvílí je první detail nezvaných hostů a ještě větším zlomem pak moment, kdy se znuděně dozvídám, že napadení se též přemění v upíra. Když budu ignorovat některé logické nesmysly, můžu zkritizovat snad jen neustálé vřískaní, které hraničí s trapností, příliš rychlé tempo v několika scénách, třeba při převracení auta byl střih tak šílený, že jsem po chvíli netušil co se děje. Vadí nenávaznost některých dějových pasáží, podivná dějová struktura a možná tak trochu děda, jehož osud by mě opravdu zajímal. Slade má jediné štěstí, že přišel s vcelku vkusným závěrem, který příjemně překvapí. (01.11.2007)