30 dní dlouhá noc

Stejnojmenný komiks se stal ve svém žánru literární událostí roku a to nikoliv pro vcelku průměrný scénář, který těží z jediného chytrého nápadu, nýbrž díky rozostřené originální kresbě Bena Templesmithe, která dílo posunula do artových vod. Jeho grafický styl je úsporný, surrealistický, spoléhá na fantazii čtenářů a soustředí se na výrazné, nepříjemné detaily, které navozují dojem bezútěšnosti a krutosti. Komiks mám doma, patří k mým oblíbeným. Byl jsem nadmíru zvědavý, jak dopadne jeho filmové zpracování, zvlášť, když se kniha dá číst bezmála jako filmový scénář a má velký filmový potenciál. O to větší bylo mé zklamání, když jsem uviděl výsledek. Pravda, určitá vizulní podoba filmových upírků s těmi komiksovými se vysledovat dá, stejně jako byl převzat původní nápad a základní příběh. Jenže zatímco z těch komiksových netvorů čiší zlověstná majestátnost a démonickost, ti filmoví připomínají nemocné nakažené ebolou a vzteklinou současně. Padouši z komiksu jsou v jedné vteřině brutálnímim vrahy, aby se v následujícím momentě změnili v uhlazené společníky, kteří si s elegantním úsměvem na rtech perverzně pohrávají se svou příští obětí. Ti filmoví vydávají jen nelidské skřeky a vzbuzují lítost. Z každého komiksového okénka čiší přibývající napětí, strach z neznáma a izolace, později syrovost brutálního masakru a bezvýchodnost přeživších. Komiks dokáže posunovat děj a vyvolat spoustu emocí jediným celostránkovým obrázkem sněhové vánice - nelze přitom nevzpomenout na dlouhé záběry zasněžené krajiny, které spolu s jednoduchým hudebním motivem dokázaly vyvolat nepříjemnou tíseň v Carpenterově kulťáku Věc. Filmu schází to, co komiks proslavilo - tedy atmosféra. Atmosféra, to je ve filmu originalita, pečlivá práce se zvukem a chytře natočené scény, vizuálně působivé záběry kamery. Protože Sladeovi chybí estetické cítění a zejména smysl pro kompozici, snaží se navodit dojem jen způsoby typickými pro výrobu videoklipů - tedy maskami, rychlým střihem a zběsilými nájezdy kamery. Těm, co vyrostli na videoklipech a počítačových hrách, to možná stačí, fajnšmekrům, co znají filmovou klasiku, patrně nikoliv. Nevadí mi, že Sladeově snímku chybí umělecký přesah. To se podaří jen málokdy a většina diváků ho neočekává a ke své spokojenosti nepotřebuje. Vadí mi, že 30 dní dlouhá noc je hloupá, nepůsobivá filmařina, která v této podobě může uspokojit jen příznivce béčkových hororů a splatterpunku. Viděl jsem film jen na podřadné pirátské kopii (díky Bohu, protože za něco takového vyhazovat peníze v kině bych věru vydýchával dlouho), ale i tak bylo jasně patrné, že se v něm neobjevila jediná zajímavá a zapamatováníhodná scéna. Nemusím se obracet k filmovým legendám, například v neambiciózním a ryze televizním "kingovském" snímku Noční letec si jich vybavím pět... V této souvislosti stojí za zmínku film Vetřelec. Před ním byly natočeny desítky ba stovky špatných filmů o krvelačných potvorách z vesmíru, které žánr poškodily a tuhle rekvizitu dokonale zdiskreditovaly. Pak přišel jeden chytrý režisér a spolu s jedním originálním výtvarníkem dokázali, že nejsou "vznešené" a "pokleslé" žánry, jen dobré a špatné filmy. Vetřelec se filmovou událostí stal, o filmu 30 dní dlouhá noc v této souvislosti nesmírně pochybuji. Celkový dojem 35 %. (25.11.2007) (méně) (více)