Než si pro nás přijde

Rob Reiner natočil několik kvalitních dramatických snímků na přelomu osmdesátých a devadesátých let, vystřídal v nich několik témat a protože ten čas opravdu letí, sáhl nakonec i po stáří a umírání. Odvedl slušnou práci, krom toho si nemohl do hlavních rolí vybrat lepší veterány. Tvrdý kontrast mezi beznadějnou nemocniční pasáží a bezstarostnou částí cestovatelskou je ale poněkud hardcore - film jakoby nevěděl, zda chce vyprávět příběh o sklonku života, jehož hrdinové ví, že tu již za několik měsíců nebudou, nebo o dvou dědcích, kteří na stará kolena díky svému setkání objevili lecos ze sebe samých, a chtějí ještě něco v těch mizerných životech prožít. Nepříliš funkčnímu koktejlu pak definitivně podráží nohy přímočaře sentimentální konec a poněkud povrchní scénář. Než si pro nás přijde je rozhodně filmem, který za vidění stojí, je podívanou lehkou, hřejivou a pohodovou... na druhou stranu, má vážně film o umírání vytvářet jen úsměvy? Vzhledem k odlehčenosti vyprávění je v pořádku, že element definitivního konce zadupávají do země oba staří pánové, od samotného filmu to ale působí poněkud marnotratně. Uslzené finále na tom nic nemění. (27.01.2009)

Hrecký koncert dvou mistrů, kterým scénárista s režisérem střihli obleky přesně na míru. Není to lehké vybalancovat příběh o umírání na rakovinu tak, aby nebyl ani sentimentální, ani necitlivý, zachoval si napětí, nadhled i humor a udržel diváka v pocitovém souznění. Mnozí herci by při chůzi po těchto hraničních čárách stokrát zakopli, ale PÁNOVÉ Freeman a Nicholson to nejen zvládli, ale ještě si to vychutnali. (23.08.2008)

Klepání na nebeskou bránu je jenom jedno a tohle se s tim vůbec nedá srovnávat, ale i tak je to dobrý drama a občas slušná komedie, ale bohužel na muj vkus je to až přespříliš tlačený do tý dramatický úrovně a na tu zábavnou část, která je hlavně zásluhou Jacka Nicholsona vynikající, nezbývá moc prostoru, což je docela škoda, ale i tak to je film, kterej si určitě zaslouží pozornost už jen kvůli skvělým hereckým výkonům jak Nicholsona, tak i Freemana (09.05.2008)

Ještě nejsem mrtvej….. Pokud čekáte komedii, asi nebudete uspokojeni. Sledováním dvou ,,dědků“, jak blbnou v ,,disciplínách“, - které mi nepřipadají nijak zvlášť ujeté - můžete zabít čas, ale vaše bránice zůstane v poklidu. Čeká vás spíš rozjímání o životě, než odvaz. Snad jen pokud víte KOLIK ČASU VÁM ZBÝVÁ, můžete vzít zavděk hledáním odpovědí na otázky typu: NAŠLI JSTE V ŽIVOTĚ RADOST? či PŘINESL VÁŠ ŽIVOT RADOST OSTATNÍM? Pokud však víte (nebo myslíte), že si pro vás ještě ,,nikdo“ nejde, vezměte si k srdci alespoň tolik, ŽE UMÍRÁNÍ JE VESELEJŠÍ, KDYŽ KOLEM SEBE MÁTE NĚKOHO, KDO VÁS MÁ RÁD. Že to není moc veselé? Asi záleží na úhlu pohledu a na tom kolik vám je. (23.08.2008)

Nicholson a Freeman odvádějí svůj obvyklý standard, aniž by si překáželi a Rob Reiner jako by v poloprázdném scénáři chytal druhý dech. Věčná škoda toho příliš laskavého závěru, který nezávazné hláškování a utíkání před Zubatou degraduje minimálně o jednu třídu. Za příjemnou délku a trochu toho dojetí si ale film zaslouží přimhouřené oko. (60+%) (15.03.2008)