-bad-mad-wolf-

Kvalitativně dost vyvážený seriál, nicméně teď už si troufám říct, že sudé série jsou prostě ty slabší - snad to bude platit i dál a závěrečná pětka vytře všem zrak. Hřiště má připravené pro moc pěknou hru - nejde jen o občanskoválečnou tematiku, nýbrž taky o fakt, že celá řádka hlavních i vedlejších postav je momentálně se statusem "unknown" někde poblíž a můžou kdykoliv nevyzpytatelně zasáhnout. Za rýpáníčko do politických a konspiračních volovin dík.

Takový to, když posledních deset minut poslední epizody přinese víc dějových veletočů, než celá série předtím. Zvraty a cliffhangery OK, jitření emocí taky (Kimiko!), jen jsem teda na druhou stranu trochu nakrknutej, že mi takhle odpraví nejoblíbenější postavu. Tak zase příště, bando.

Na to, že se Frantíci nebojí zkažené morálky a umí balancovat na hraně korektnosti (aniž by ztratili vkus), je tahle taškařice trochu moc opatrná. Navíc se zasekla na půl cesty mezi "francouzskou komediální klasikou" (rád mám) a typickou řachandou, které houfně točí našinci (rád nemám). Jinak OK, neškodná blbina pro neškodné odpoledne.

Seriál "Úplně v prdeli" přináší epizodu s názvem "V prdeli zůstaneme". La isla mínima má přesvědčivou depresivní atmosféru, přestože ji nebuduje nikterak vynalézavě. Atraktivní dronové záběry, vylidněné prostředí španělského vidlákova, osmdesátá léta s dozvuky frankismu a ještě vám k tomu Julio de la Rosa vybrnkává sugestivní hudební podkres. Nezodpovězená otázka v závěru je pak výmluvným vyvrcholením zřetelného podtextu o nevděčnosti morálky ve světě, který se morálkou neřídí. Ve Španělsku tyhle věci umí.

Kameraman s režisérem moc hezky malují a docela dlouho se daří udržovat zneklidňující napětí, což podporuje i obstojná herecká stránka. Někdy v polovině se odehraje neoriginální, ale funkčně strašidelná noční můra, která jako jediná hází bubáky smysluplně a já byl stále ještě nadmíru spokojen. Pak nastane pro diváka naprosto šokující zvrat a závěr! Vyjde totiž najevo, že scenárista buď před dokončením díla začal fetovat a k výsledku přilepil stránku z úplně jiného filmu, nebo ho prostě někdo výživně jebnul do palice (to jsem si napřed myslel, pak jsem ovšem otevřel jeho profil a zjistil, že předtím napsal remake Texaského masakru, jehož scénář byl úplně stejně debilní sračka). - SPOILER - Rodiče měli holčičku, která byla trochu zrůda, takže ji zapikolovali do zdi / tajné kobky a pořídili si chlapečka. Z holčičky ve zdi mezitím vyrostla bad motherfucker spiderman superzrůda, která běhá po zdech, trhá svoje oběti na kusy holýma rukama a navíc si osvojila vysoký level asertivity. Záhadou zůstává, proč tahle prokazatelně nadpřirozená kreatura dávno neutekla ze své chatrné skrýše. Nebo jak a proč zabila tu druhou holčičku. Nebo proč se rodiče chovají naprosto iracionálně ve všech myslitelných ohledech. Proč se vlastně VŠECHNO stalo tak, jak se to stalo? Konec by se mi sám o sobě docela i líbil, protože vybíjená s nepříjemně dupající potvorou v rámci žánru jakž takž funguje, ale v kontextu celého filmu nedává žádný smysl a sráží smysl i předchozímu dění. 5/10 a jsem nasrán, že mi tenhle nadějný strašidelný baráček tvůrci sami rozšlapali!

Kentucky Fried Massacre saved the episode. Mrcha Neuman mě baví, citečky s tatínkem moc ne.

Eurodance bombardoval (nejen) Evropu v devadesátkách a byť mu jistý kultovní status patří, osmdesátkový synťákový fenomén se mu dohnat nepodařilo. Spousta hitmakerů té doby fungovala na onehit bázi a jejich současná nostalgická vystoupení působí jako sraz zhrzených flašinetářů, kteří vystupují jen proto, že cvičená opice vypadá s playbackem prostě blbě. Tehdy to bylo tak jednoduché! Parta cool / atraktivních lidí křepčila ve střednětempých skladbách s jednoduchou chytlavou melodií (často nepůvodní) a ve videoklipech jim tvořily pozadí ohavné CGI patlanice všeho možného. A my to jako puberťáci žrali! Sash byli fajn. No. A jsou fajn pořád, protože když je člověk poslouchá, vrací se do tenkrát. Jen si občas dává bacha, aby ho u toho někdo neviděl.

Film o zrůdičce s monstrózním předkusem, která balí oběti do záclon. Obzvláště vypečená je závěrečná půlhodina, kdy před kamerou ani za kamerou nikdo absolutně netuší, co má vlastně dělat.

Krátké, dynamické a hezky animované, ale taky tuze neoriginální a poněkud tupé. Antikonzumní dílko by nemělo vyznívat tak, že si jeho autor stěžuje spíše na vlastní neschopnost vymanit se z fádních stereotypů.

Obřího Nathana Jonese pronásleduje obří digitální svině. Občas se objeví stopy bžundy (obří svině se za bílého dne nepozorovaně dostane doprostřed obří louky / pastviny / whatever), ale většinou je to fakt jen obří prasárna, v níž diletantské trapno převažuje nad nechtěnou směšností.