-bad-mad-wolf-

Obsahuje nejlepší DOSTAT PŘES DRŽKU scénu všech dob. Zbytek si skoro nepamatuju. Kromě toho, že se mi to v dětství líbilo. (:

Už jsem se stihl na internetech dočíst, kterak je tenhle pořad otřesným badyšejmingem a jak nestoudně terorizuje obézní člověky. V jedné epizodě například trenér řekne morbidně obéznímu chlapci, že... je morbidně obézní!!! Jsem zhrozen! Pohodlnost, přecitlivělost, nulová sebereflexe a pokrytecké lpění na milosrdných lžích v rámci potírání negativního se u některých robotů rozrostlo do nevídaných karikatur. No, zpátky k pořadu. Samozřejmě, melodramatické zaobalování epizod do jakýchsi příběhů, v nichž trenér za dramatické hudby pozoruje počítání číslíček na váze, zatímco se hubnoucí nebožák před kamerou potí více než letní osazenstvo staré karosy, je poněkud nablblé a zasloužilo by důstojnější formu. Stejně tak se mohlo v průběhu nestřídmě dlouhých epizod více říci o průběhu tréninků, zdravotním vývoji a stravovacích návycích - v pozadí totiž zjevně stálo hned několik odborníků, ale v pořadu to až na občasné zmínky není moc vidět (díky čemuž se pohoršení opět rozčilují, jak nebohé tlouštíky před kamerou klepne). Příště méně galavečerů, uslzených očiček, rodinných dramat a více obrázků principů a progresu. Třetí hvězda patří zúčastněným, z nichž někteří fest mákli. Jinak je to tak na dvě.

Kolečkovi se rozutekla všechna kolečka a natočil film, který je tak moc o hovně, že by nakrmil celou fekální flotilu. Za hodinu a půl se nedokáže ani rozhodnout, jak moc velký charakterový mrzák je ústřední postava, takže jen znuděně čekáme, zda se Bartoška vrátí domů na buchty Kronerové, nebo bude dál obšťastňovat Chýlkovou. Nestane se nic. Nevyplyne z toho nic. Všechny vedlejší postavy jsou bizarní rekvizity / karikatury s nulovým dopadem na děj a závěr je krásně výstižný (nechtěně) - "já už nevím co s tebou, takže šup do sklepa". Tedy, samozřejmě je tam morální podkres, ale ten je tak banální, že ho nejde brát vážně.

S třicetiletým zpožděním uděluji nominaci na cenu "nejvtipnější film všech dob".

Solidní, odsýpající a na nic si nehrající pásová výroba, jíž k vyšším příčkám chybí překročení mantinelů původní kratičké povídky - film je de facto jejím pokračováním, přesto nepřekračuje deset stran jejího obsahu. Trauma s máti a pochroumané vztahy s tátou nevyužity, krávy kámošky totální rekvizita. Bubák se snaží, přestože i na něj se scenáristi docela vybodli. Tři hvězdy, ale mají odřené všechny cípy.

Nadějné béčko, jemuž nejvíc škodí ignorace načrtnuté mytologie (zejména naznačený kontrast nadpřirozena s houbovým parazitem) a nulová atmosféra (tak okaté zamlžování a osvětlování lesa bych čekal v epizodě levného seriálu z devadesátých let). 

Máma sežrala smrt aneb Dařbuján a Pandrhola revisited - a vůbec nevadilo, že jsem na Úterý čuměl v pondělí. Bizarní film se smrtonosným papouchem by nicméně byl o třídu lepší, kdyby si odpustil Pandrholovskou linku nebo kdyby přizval do hry žánr komedie (který se vícekrát nabízí a rozhodně by nemusel být pro téma kontraproduktivní). Takhle je příběh o loučení s umírajícím sice dost osobitý, ale ne zrovna přesvědčivý.

Když taková Ex Machina skončí v obklíčení mimořádně nechutných savců z rodu homo sapiens, nemůže se jeden divit, že jí trochu vyzkratují obvody. Moc chytrá sice není, zato zábavná více než dost a tvářička Sophie Thatcher bude v budoucnu vidět určitě častěji.

Netflix se vytáhl a přináší nový slasher s třináctiletým zabijákem! Mrtvé děvky, kudly od krve, policejní akce! No dobře, to jsem si vymyslel, ale rozhodně jde o překvapivě objektivní a nepokrytecký pohled do duše zdegenerované morálky dnešní doby, jenž si drží stabilní kvalitu celou dobu (druhá a čtvrtá epizoda jsou se svou výpovědí přeci jen o level výš, byť divácká líbivost stojí na straně zasvěcovací jedničky a dialogové trojky). Jednozáběrová forma zase jednou našla smysl a spolu s hereckým koncertem prakticky všech dodává seriálu dostatečnou intenzitu i autentičnost. Nejsilnější je mezi řádky schovaná linie o tom, že zrůdy nejsou ani tak "holky, šikanující ošklivé kluky", ani "frustrovaní incelové s vražednými myšlenkami", jako spíše vnucovaná hyperkorektní představa o výchově dětiček, která tyhle porouchané fakany produkuje. Vynucovaná bezúhonnost, obrušování respektu a autorit, pomíjení zásluh i trestů (aby se smradům nedejbože nestala křivdička) a především nekonečné ignorantství - všechno vede k tomu, že zodpovědní dávají alibisticky ruce pryč od problematického chování. Což se blbě poslouchá a rádo bagatelizuje, ale realita předhazuje výsledky moc ráda.

Han Solo se zradikalizoval směrem doleva aneb odvrácená strana extrémních rozhodnutí. Charaktery by zasloužily ještě nějakou tu péči, každopádně zpracováno i zahráno je všechno skvěle.