Než si pro nás přijde

„Miluji vůni chemoterapie po ránu“ Dva pány pokročilejšího věku přivedl osud do jednoho nemocničního pokoje. Oba mají rakovinu a prachbídné životní vyhlídky. Mohou buď pasivně čekat, než si pro ně přijde, konejšit své blízké planými řečmi a sepisovat závěti, anebo sebrat zbytky sil a na stará bolavá kolena si ještě trochu užít. Jelikož nemáme co do činění s dánským psychologickým dramatem, první možnost odpadá. Tihle dva staříci ještě neřekli své poslední slovo. Námět Bucket Listu slibuje pěkný film o umírání. Takový, při kterém se budete střídavě usmívat a dojímat, ústřední dvojici si oblíbíte a jen neradi ji budete na konci opouštět. Ano, Bucket List je přesně takovým filmem. Do posledního puntíku. Jack Nicholson hraje dalšího prostomyslného ďábla. Morgan Freeman hraje dalšího dobromyslného mentora (nechci napsat rovnou Boha). Protiklady se přitahují – každý se naučí něco nového od toho druhého, doplní díky tomu chybějící dílky ve skládačce zvané „život“ a spokojeně umře. Jestli to vyznívá moc cynicky, vězte, že ve skrytu duše smutním. Mít herce takového kalibru, slátat pro ně stokrát recyklovanou historku a tu následně vyšperkovat nechutně lacinými digitálními triky (když nemám peníze na výlet do Egypta, tak bych holt měl být schopen vymyslet vhodnou alternativu) – to je stejné barbarství jako nalít kopi luwak do plastového kelímku. Na faktu, že před sebou máme místo zážitku roku jenom neurážející hlazení po srsti bez jediného nečekaného ozvláštnění, má zkušený Rob Reiner zhruba stejnou zásluhu jako nezkušený Justin Zackham (nepochopím, jak může „ani ne čtyřicátník“ napsat scénář o posledních měsících dvou „více než sedmdesátníků“). Aniž bych tím chtěl poukazovat na zdravotní stav hlavních hrdinů, k filmu nejlépe pasuje adjektivum „neživý“. Ani dva sebegeniálnější herci, kterým scénář nedává takřka žádný prostor k předvedení nových hereckých poloh, vedoucí dialog o tom „co bude, až tady nebudem“ jednoduše nemohou utáhnout devadesátiminutový film. Ne, škodí-li jim režisér svým snadno zanedbatelným vkladem. Tempem připomíná Bucket List osmdesátiletého sklerotického staříka na procházce parkem. Neustále si vypomáhá dvěmi kvalitními francouzskými holemi a sem tam zapomeneme, kamže má vlastně namířeno. Když se nakonec dobelhá ke svému cíli, nejspíš nad ním lítostivě uroníte pár unavených slz a pro spravení nálady si pustíte nějaké dánské psychologické drama. Apendix: Z množství citátů o smrti a umírání, které se v souvislosti s tímto filmem nabízejí, bych vyzdvihnul Wildeovo „Spousta lidí dnes umírá na chronický zdravý rozum a když už je pozdě, pak teprve přijdou na to, že to jediné, čeho člověk nikdy nelituje, jsou vlastní prohřešky“. 70% Zajímavé komentáře: DaViD´82, Yoss (04.04.2008)

Když se v jednom snímku střetnou taková herecká esa, tak i ten nejzarytější pesimista očekává, že by to přeci jen za něco mělo stát. Vtipná mi tahle záležitost nepřišla vůbec a všemožná pseudo moudra vás také zrovna k erekci nedoženou. Tento snímek je naprostý kýč. Děj je vážně neuvěřitelně ubohý a příšerně předvídatelný. Oba dva aktéři hrají role, ve kterých už jsme je měli možnost vidět snad stokrát. 80 % stopáže se člověk nudí a těch zbylých 20 % vás nudí taky. Když se v Německu klepalo na nebeskou bránu, tak to mělo podstatně větší šmrnc. Tohle se nepovedlo. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film jsem dostal od uživatele fimler. (06.09.2015)

Film má velmi silné a vtipné scény, ale chybí mu trošku osobnosti. Někdy to vypadá jako velká cestovní reklama a já opravdu ted chci navštívit spoustu míst, která jsem viděla. Ovšem nemůžu se vyhnout srovnání s Klepání na nebeskou bránu. Ta mě zasáhla mnohem víc. Ovšem nemůžu říct, že by tento film také nebyl smutný. Nejvíc se mi líbil závěr filmu. Opravdu krásný konec. (15.01.2011)

Prakticky přesně to, co jsem očekával. Takřka nulový scénář hází Reinerovi klacky pod nohy, ale s vypjetím všech sil a přispěním pohodářských výkonů Nicholsona s Freemanem se mu nakonec přece jen daří dolovat ze srdíčka dojetí a z očí krokodýlí slzičky. Hezké, ale zapomenutelné jako moje dnešní snídaně. 7/10 (19.03.2008)

Než kopnu do tý bedny, tak bych určitě chtěl procestovat Thajsko, podívat se na vrcholky And, vydat se proti proudu Amazonky a spoustu dalších skopičin. Hlavně bych si však přál konečně vidět film kde by Nicholson neztvárnil svou stoprvou variaci nafrněného cynického morouse a Freeman by po dvaapadesáté nehrál moudrého rodinného dobráka. Pak bych nepohrdl vidět na vlastní oči finále mistrovství světa v kopané, ale klidně bych to obětoval za možnost, že se konečně po letech dočkám od Reinera dobře zrežírovaného filmu s nějakým vlastním nápadem a ne jen řemeslně odvedené rutiny. A ještě mě napadá, že vidět naší matičku Zemi z oběžné dráhy by taky byl pohled za všechny prachy. Rozhodně lepší než sledovat promarněnou příležitost v podobě střední pasáže tohohle filmu. Nepochybuji sice, že mým rodičům se to bude velmi líbit, ale ten nevyužitý potenciál a sázka na tuctovou jistotu z toho smrdí na míle daleko. A přitom stačilo tak málo. Třeba prohodit obsazení dvou hlavních rolí a sehnat režiséra, který není za svým zenitem a nebál by se tomu dát koule. Jo a ještě mě napadá, že bych chtěl vidět pyramidy s takovou viditelností jako mají ti dva lazaři. Při mé návštěvě byla několik dní (respektive již let) trvající neprostupná hradba smogu nad celou Káhirou s viditelností sotva na pár desítek metrů. (27.03.2008)