Život podle Dana

Naplánujte si život tak, aby vás stále překvapoval….“. Zpočátku vypadá vše zajímavě: 3 dcery, zajímavej soundtrack a taky S.Carell, který (jak to vypadá) hraje ,,rozumného“ člověka. Bohužel zápletka ve mne vyvolává ,,divný“ pocit trapnosti. V mnoha scénách se místo smíchu cítím trapně i za Dana. A nevyváží to ani sympatická J.Binoche. Zasmál jsem se asi 5x (z toho jednou při tom největším trapasu – asi to byl vtipný trapas). Na to abych se smál podivným tanečním kreacím jsem už starej. A stáří zřejmě může i za to, že mne zaručeně dojme romantický konec. Za slzy se nestydím, ale z některých scén mi běhal mráz po zádech. Snad se nikdo neurazí, když tento film nazvu romantickou (skoro)komedií s trapnými prvky. (13.09.2008)

Tak se mi zdá, že tyto rádoby poučné slaďáky nebudou nic pro mě. Ne, že bych nesoucítil s postavami nebo byl uplně chladný, ale nevidím v těchto filmech nic, co by mě zaujalo. Maximálně si říkám, proč se kdo a jak chová a jak bych se choval já, ale to je asi tak všechno. Stejně se každý zachováme jinak, podle toho jací jsme v reálném životě. Každý jsme jiný, jenže na tomto filmu jiný život nevidím...;-) 35% (13.09.2008)

Téměř dokonalá pohodovka zvolna se přelévající mezi rodinným dramatem a romantickou komedií, kde občasné sklouznutí do tradičních žánrových klišé vyrovnává sympatický Carrell jako „dobrý otec, ale občas špatný táta“ a dokonale okouzlující Juliette Binoche (je neuvěřitelné s jakou lehkostí krásou, šarmem i herecky strčila do kapsy o dvacet let mladší Emily Bluntovou). Příjemně ubíhající nenáročný příběh o jednom rodinném setkání a komplikacích s láskou na první pohled s několika scénami, které opravdu rozesmějí, několika kouzelnými romantickými chvílemi, několika dojemnými momenty a také řadou míst, ve kterých se pozná nejen nejeden láskou zaskočený muž, ale také nejeden otec. (30.04.2010)

Osamělý otec Steve Carell náhodou potkává Juliette Binoche a divákovi je okamžitě jasné, kam bude příběh těchto dvou postav v následující hodině směřovat. Předvídatelnost ale hážu za hlavu, když mi utlumení tradiční americké komediální rozjařenosti evropským elementem padlo přesně do noty. Na Spojené státy velmi nevýrazná a umírněná komedie, kterou ale kvůli její přirozenosti a příjemnosti nemůžu než nechválit. (17.04.2011)

Ač není ani v závěru dost patrné, proč se některé dvojice spárovaly zrovna tak, jak se spárovaly, doporučuji vám to – spolu s celkovou psychologickou plytkostí – moc neřešit a vychutnat si v nejpozitivnějším slova smyslu „pěkný americký film“. Tohle nepodlézavě láskyplné pohlazení po duši rozdrásané obhroublými prasečinami nestojí a nepadá s výkonem Stevea Carella, jak by jeho fanoušci mohli tipovat, přesto má na výsledném půvabu snímku velký podíl právě on. On a Juliette Binoche, jejíž herectví mě nikdy nedostávalo do kolen (kulantně řečeno), která mne zde přesto okouzlila. Asi stejně jako hlavního hrdinu. Ústřední dvojku doplňuje ve vedlejších rolích několik zajímavých (Dianne Wiest), ale hlavně dokonale sehraných herců, jimž jsem pokrevní příbuzenství uvěřil po pár minutách. Civilní humor se nese ruku v ruce s nenuceným chováním postav a přirozeným průběhem jejich rodinné akce (hry, zábava i nějaký ten trapas musí být). Jistěže, Danovo pedantské chování k dcerám nepřetrvá až do konce, nejenom on v závěru „prozře“, některé vtipy jsou spíše do počtu (horká sprcha), některé řeči jakbysmet, ale když už měl můj výraz blízko ke kyselosti, začal hrát další parádní song z velmi poslouchatelného soundtracku a úsměv byl zpátky. S každou další písní mi docházelo, že sice nic nemůže být dokonalé, ale že takhle nějak vypadá aurea via media, čili zlatá střední cesta a že podobě zdařilý snímek pro celou rodinu zase delší dobu neuvidím. Mám radost, i když je to smutné. 80% Zajímavé komentáře: Lateef, genetique, nunka, mesneyi (23.02.2010)