Láska podle předlohy

Velice příjemná podívaná, jen co je pravda. Taky mám Jane Austen v oblibě, takže chápu nadšení členů onoho knižního klubu a debaty rozebírající díla téhle výjimečné autorky jsem si celkem užíval. Mým favoritem se v téhle sečtělé sektě stal (kdo by to jen čekal) sci-fi nadšenec Grigg, který jediný reprezentoval mužskou část osazenstva, jinak v dosti početném "babinci". I když tenhle flm vypadá především jako silně ženská záležitost, je to s ním podobné jako s romány samotné spisovatelky, každý si tady něco najde a to člověk ani nemusí být beznadějný romantik, aby se nechal velmi příjemně unést. (09.08.2008)

Jsou filmy o ženách a jsou filmy pro ženy. Tenhle snímek patří k těm druhým a i kdybych neznal jméno režiséra, odpřísáhl bych, že ho musela spáchat žena. Nejsem cílová skupina, a to nejen proto, že jsem nikdy nepřečetl jediný román paní Austenové a znalost jejího díla se redukuje na dva snímky natočené podle její předlohy. Tenhle druh romantiky zkrátka ocení skutečně především ženy. V první půli jsem sice věcně konstatoval, že film má slušnou úroveň a dá se na něj koukat už jen proto, že je to druh romantiky určené střední generaci, takže se tvůrci vyhli všem těm neduhům, které postihují teenagerské projekty od vulgarismů přes fekální humor. Přesto ale je to opravdu něco, co ocení jiní diváci, a cítil jsem se tak nějak mimo. V druhé půli jsem se s těmi postavami sžil natolik, že to už vypadalo na 3*, ale nakonec jsem přece jen zvolil nižší hodnocení, protože je to zkrátka příliš uhlazené, přeslazené, s klasickým americkým happyendem. V reálném životě to chodí poněkud odlišně. Někdo vyhrává a někdo musí platit. Celkový dojem: 45 %. (22.02.2014)

Lehká ženská ruka vedená instinktem nechává rozehrát milostnou šarádu pěti žen a jednoho muže pod záštitou knižního klubu, kde na milých schůzkách porovnávají díla největší romantičky všech dob se svými partnerskými problémy, ve snaze najít odpovědi na otázky časem neměnné. I když samotné rozmluvy nad knihou nevynikaly zábavností, neztratila jsem se, ačkoliv jsem od Jane Austenové nečetla ani fň, zato jsem si plnými doušky užívala krátkých epizod ze života transgeneračního vzorku ženské populace, kde všichni působili maximálně příjemně, dokonce i nevěrník Jimmy Smits! Největší poklona však patří neafektovaným projevům a decentní stylizaci žen k dokresu charakterů - vychytané do detailů, bez úliteb na oltář vyzývavosti, zato s nesmírným půvabem a jasnou královnou Emily Blunt. Nevtíravě milé povyražení. (18.05.2013)

Asi takto: komplet sracka. Hned na uvod jedna lezba, statny pohreb psa zeny karieristky, nefungujuce manzelstvo, nefungujuci milenci - kazdy chce osukat kazdeho, ale stihaju to len tak-tak, lebo im furt zvonia mobily a bezia dakam do prdele. Nedalo sa to proste dopozerat. Mozno aj preto, ze sme pred tym dopozerali Housata (1979) a ten rozdiel v psychologii je proste nestravitelny - jeden film ma dusu, vnori cloveka do bezne vsednych dni lasku hladajucich mladych, mozaiky ludskych dusi a emocii: bez nervackej hudby, bez shitovych strihov, bez lezieb. A ten druhy presne naopak. Jasna sracka za nula. (04.11.2014)

Příliš lineární obraz lidí, kteří si neví rady sami se sebou a marná snaha mezi ně vklínit nějaký příběh. Rozřešením pro postavy i pro nás měla by být literatura. Knihy, ty jsou ve filmu ale jen donekonečna citované a míjené v mezititulcích jak běžel čas. Vývoj rádoby komplikovaných milostných vztahů je předvídatelný a také zbytečně protahovaný pro neschopnost postav si cokoliv smysluplně sdělit. Filmař zde podal málo věcné a poněkud prázdné sdělení, marnil čas. (14.06.2008)