Láska podle předlohy

Režisérka Robin Swicord je podepsaná pod několika zajímavými scénáři, tuhle austenovskou látku rozhodně nezkazila, nicméně ve finále byl tenhle šálek připravený v trochu jiném kávovaru, než bych si představoval. Výsledek tak zapadne do škatulky filmů, které vámi projdou a neublíží, ale ani nijak nepohladí. Představa čtenářského klubu je fajn, moje oblíbené Emily Blunt a Maggie Grace zrovna tak, jen to absolutní křečovité nasazení inteligentních, kultivovaných, sexy a módních čtenářek a čtenářů je až krapet moc zaoceánské. (02.05.2013)

Na první pohled obyčejný romantický film. Při tom druhém pohledu ale zjistíte, že jde o úžasně a hlavně do hloubky vykreslené příběhy několika lidí. Vůbec nevadí, že jste nečetli ani jeden román od Jane Austen, protože tahle dějová linka je sice hlavní, ale zároveň skoro nepodstatná. Jde spíš o to, jak její romány chápou hlavní postavy filmu, jak se s nimi ztotožňují a nacházejí v nich samy sebe, nebo nějaké společné vlastnosti. Láska podle předlohy je přesně ten typ filmu, u kterého můžete jak odpočívat a jen se prostě dívat, tak i přemýšlet a filozofovat nad nejrůznějšími otázkami. Děj krásně běží, nijak nic nevnucuje, postavy jsou sympatické, herci taky, reálné problémy a prostředí taky dělá svoje, takže se spousta diváků může se situacemi a hrdiny ztotožnit. Líbí se mi, s jakou lehkostí se na film dívá a jak je vytvořen. Jednou vidět rozhodně nestačí, protože většina toho opravdu důležitého se objeví, až po dalším zhlédnutí. (31.05.2012)

Nebojte se, že neznalostí díla Jane Austen ztrácíte hlavní bonus - mapu k pochopení debat o románových postavách. O ty neběží zdaleka tolik jako o členy čtenářského klubu, jejichž životy se před námi decentně rozbalují. Ženy rozličných profesí a stavů a jejich minulí, přítomní a budoucí muži nahlížejí do niter literárních postav a objevují tak svá vlastní. Taky jim dochází, že smutky a trápení má i ten, kdo právě sedí, žije, miluje .... vedle nich, vedle nás. Láska podle předlohy je film na slova, která je škoda přeslechnout, tak bohatý, že jsem si ho musela hned zopakovat a nejen proto. Má i úžasné herecké představitele, je civilní, lehoučký, ale i - neberte mi to, prosím - moudrý a skýtá jakousi citovou očistu ... je v něm zkrátka něco víc, než se na první nezávazný pohled může zdát. 4,5 *. PS : Koment 01Zuzany10 reagující na ten muj neni uplně od věci, ale přepisovat nebudu, aby nebyla za tydýta. (27.03.2008)

Asi takto: komplet sracka. Hned na uvod jedna lezba, statny pohreb psa zeny karieristky, nefungujuce manzelstvo, nefungujuci milenci - kazdy chce osukat kazdeho, ale stihaju to len tak-tak, lebo im furt zvonia mobily a bezia dakam do prdele. Nedalo sa to proste dopozerat. Mozno aj preto, ze sme pred tym dopozerali Housata (1979) a ten rozdiel v psychologii je proste nestravitelny - jeden film ma dusu, vnori cloveka do bezne vsednych dni lasku hladajucich mladych, mozaiky ludskych dusi a emocii: bez nervackej hudby, bez shitovych strihov, bez lezieb. A ten druhy presne naopak. Jasna sracka za nula. (04.11.2014)

Tak tohle je film především pro fanoušky Jane Austenové, čili pro ženy. Navíc tenhle film žena napsala, režírovala a navíc ve filmu, až na malý výjimky, nemaj chlapi místo. A jelikož jsem chlap, tak to můžu hodnotit jen z pohledu realizační zručnosti, čili zábavnosti, zajímavosti, nápaditosti a tak... Chvílemi to sice trochu drhne, ale koukat se na to dá. Některý scény jsou povedený, rozhovory maj občas docela šmrnc, teda pokud tam zrovna postavy neřešej ňákej román Austenové, což je dost často (to jsem se nechytal). Velkým záporem je přeslazenej konec, kladem zase Emily Bluntová. (01.10.2012)