Láska podle předlohy

Celkem příjemný film o síle knihy a o nesmrtelnosti jedné autorky. Navíc s dobrou hudbou a vydařeným obsazením. Proč tedy dávám jen 3*? Za prvé proto (přiznávám se bez mučení), že mě knihy Austenové poněkud minuly, a tak jsem se u mnohých (zřejmě) odkazů příliš nechytala a tu a tam se ztrácela, za druhé proto, že závěr byl až tak neuvěřitelný a sladký, že to rozhodilo i mě, za třetí proto, že se mi nelíbí využívání/zneužívání lidí jako nástrojů (takže jsem celou dobu litovala především Grigga v zajetí jeho romantické lásky). Co naplat, snad si jednou přečtu něco od Ursuly Le Guin. :-) P.S.: I kdyby se tu objevilo milion chyb a nedostatků (a tolik jich fakt nebylo ;-)), tak je zapomenu spíš než onu památnou větu: "Nikdy nepodceňuj dobře napsaný dopis!" (14.04.2011)

Jsou filmy o ženách a jsou filmy pro ženy. Tenhle snímek patří k těm druhým a i kdybych neznal jméno režiséra, odpřísáhl bych, že ho musela spáchat žena. Nejsem cílová skupina, a to nejen proto, že jsem nikdy nepřečetl jediný román paní Austenové a znalost jejího díla se redukuje na dva snímky natočené podle její předlohy. Tenhle druh romantiky zkrátka ocení skutečně především ženy. V první půli jsem sice věcně konstatoval, že film má slušnou úroveň a dá se na něj koukat už jen proto, že je to druh romantiky určené střední generaci, takže se tvůrci vyhli všem těm neduhům, které postihují teenagerské projekty od vulgarismů přes fekální humor. Přesto ale je to opravdu něco, co ocení jiní diváci, a cítil jsem se tak nějak mimo. V druhé půli jsem se s těmi postavami sžil natolik, že to už vypadalo na 3*, ale nakonec jsem přece jen zvolil nižší hodnocení, protože je to zkrátka příliš uhlazené, přeslazené, s klasickým americkým happyendem. V reálném životě to chodí poněkud odlišně. Někdo vyhrává a někdo musí platit. Celkový dojem: 45 %. (22.02.2014)

Tenhle film jsem si díky jeho silně "prodívčímu" tónu zpočátku hodně protrpěl, abych se na konci ocitnul jako klidný "mačo" beránek, který si opět potvrdil to, co už stejně dávno věděl. Totiž, že ženský jsou ve skutečnosti světice, které nechtějí nic jinýho, než být milovány a hýčkány. A tím nemyslím jen ty krásné, jako v tomto filmu (což co mu vyčítám). A ano, orientace v dílech Jane Austinové je (někdy opravdu velkým) plusem, nikoliv však podmínkou. (30.05.2009)

Nic mě v poslední době nerozhodilo tak jako fakt, že Anna Elliotová je od r. 2006 „Namlouvání a přemlouvání“ - snad knihkupci doufali, že „&“ zvýší poptávku po této skromné slečně. Naši filmoví distributoři naopak usoudili, že Austenové bylo již dosti, jméno z názvu vytrhli a vznikl podobný patvar. Bez Jane Austen totiž film nefunguje – ona je hlavní spojnicí a důkazem toho, že všechny příběhy byly již řečeny a my je jen slepě opakujeme nehledíce na to, zda jde o rozvodové řízení či o Star Wars. Je tak zahájena série klamů, v níž hrdinové utíkají před problémy do ideálního světa klasicistní Anglie a my zatím sníme jejich životy, které jsou stejně nereálné a stejně zábavné. Jako oni si i my uvědomujeme marnost našeho počínání, ale kdo ví, třeba vyjdeme z kina a stane se nám něco nereálně úžasného (tedy za předpokladu, že cílem není sehnat Annu Elliotovou). (07.08.2012)

Na první pohled obyčejný romantický film. Při tom druhém pohledu ale zjistíte, že jde o úžasně a hlavně do hloubky vykreslené příběhy několika lidí. Vůbec nevadí, že jste nečetli ani jeden román od Jane Austen, protože tahle dějová linka je sice hlavní, ale zároveň skoro nepodstatná. Jde spíš o to, jak její romány chápou hlavní postavy filmu, jak se s nimi ztotožňují a nacházejí v nich samy sebe, nebo nějaké společné vlastnosti. Láska podle předlohy je přesně ten typ filmu, u kterého můžete jak odpočívat a jen se prostě dívat, tak i přemýšlet a filozofovat nad nejrůznějšími otázkami. Děj krásně běží, nijak nic nevnucuje, postavy jsou sympatické, herci taky, reálné problémy a prostředí taky dělá svoje, takže se spousta diváků může se situacemi a hrdiny ztotožnit. Líbí se mi, s jakou lehkostí se na film dívá a jak je vytvořen. Jednou vidět rozhodně nestačí, protože většina toho opravdu důležitého se objeví, až po dalším zhlédnutí. (31.05.2012)